Nejvyšší soud 30 Cdo 2192/2026 – „umožnění euthanasie a o odškodnění 1 575 000 Kč“

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) Obvodnímu soudu pro Prahu 5, JUDr. Michaele Faltinové, o „umožnění euthanasie a o odškodnění 1 575 000 Kč“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 326/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2026, č. j. 53 Co 143/2026-22, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 3. 2026, č. j. 24 C 326/2025-16, neustanovil žalobci pro toto řízení zástupce z řad advokátů (výrok I), dále odmítl žalobu ze dne 11. 11. 2025 podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 18. 11. 2025 (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 25. 5. 2026, č. j. 53 Co 143/2026-22, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 24. 6. 2026 včasné dovolání (č. l. 25), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 9. 2026

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu