30 Cdo 2242/2019

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 126/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 51 Co 395/2018-34, takto:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2018, č. j. 20 C 126/2017-28, kterým soud odmítl podání žalobce ze dne 1. 8. 2018 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 7. 2019, č. j. 30 Cdo 2242/2019-41, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce nereagoval a soudní poplatek za podané dovolání ve stanovené lhůtě neuhradil.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil.

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 8. 2019

JUDr. David Vláčil

pověřený člen senátu