30 Cdo 2889/2019

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 58/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2019, č. j. 23 Co 48/2019-72, takto:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2019, č. j. 43 C 58/2018-63, jímž bylo zastaveno řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 30 Cdo 2889/2019-81, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval neurčitou námitkou podjatosti.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil. Není přiléhavý názor žalobce, že dovolací řízení není předmětem soudního poplatku. Rozhodnutí Ústavního soudu, na něž žalobce obecně odkazuje, se týkalo výhradně soudního poplatku z odvolání, nikoliv dovolání (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.

K námitce podjatosti Nejvyšší soud nepřihlížel ve smyslu § 43 odst. 2, věta druhá o. s. ř. neboť ani přes výzvu soudu žalobce neupřesnil, proti kterému konkrétnímu soudci své výhrady směřuje. Dlužno dodat, že ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. se lze prostřednictvím námitky podjatosti domáhat toliko vyloučení soudce, nikoliv „soudu“.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 10. 2019

JUDr. David Vláčil

pověřený člen senátu