30 Cdo 3553/2023 – Nejvyšší soud

30 Cdo 3553/2023-423 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1062, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 - Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 196 294,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 4/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 28 Co 360/2021-385, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 27 C 4/2020-237, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 122 421 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu ohledně částky 35 073,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a vyslovil, že žalovaná je povinna „nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení“ ve výši 184 983,60 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím (poté, co byl jeho předchozí rozsudek k dovolání žalobkyně v celém jeho rozsahu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Cdo 1965/2022-311) rozsudek soudu prvního stupně na základě odvolání podaného žalovanou ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) změnil tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 1 122 421 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 196 294,50 Kč v souvislosti s domovní prohlídkou, která byla provedena dne 7. 9. 2015. Domovní prohlídka byla uskutečněna na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 37 Nt 5099/2015, ze dne 7. 9. 2015. Prohlídka byla provedena v prostorách rodinného domu – budovy č.p. XY, na adrese XY, XY, která je ve vlastnictví L. S., syna žalobkyně. V místě domovní prohlídky byla přítomna žalobkyně, jinak matka vlastníka výše uvedených nemovitostí (a manželka tehdy podezřelého), která tamtéž bydlela. Příkaz k provedení domovní prohlídky byl vydán vzhledem k tomu, že bylo dáno podezření, že v uvedeném objektu se nachází věc důležitá pro trestní řízení (zejména pěstírna drog). Žalobkyně byla podle obsahu žaloby v brzkých ranních hodinách „přepadena policejním komandem“, a to bez předchozí výzvy k zpřístupnění či opuštění obývaných nemovitých věcí, přitom došlo k poškození skleněné výplně na obou křídlech dveří vedoucích z obývacího pokoje domu na terasu a dále byl poškozen rám levého křídla dveří. Doručení příkazu k domovní prohlídce předcházelo nenadálé vniknutí „policejního komanda“ do předmětného objektu a poškození jeho částí. V důsledku nepřiměřeného postupu policie vznikly u žalobkyně psychické problémy. Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla v rozsahu jeho výroku I o věci samé dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. V podaném dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) formulovala čtyři dosud podle ní v judikatuře Nejvyššího soudu neřešené otázky, a to: 1) zda je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v tom, že policejní orgán přistoupí v časných ranních hodinách za účelem provedení domovní prohlídky za pomoci beranidla s odkazem na ustanovení § 85a odst. 2 tr. ř. k provedení domovní prohlídky obydlí, ačkoliv ještě před jejím započetím odpadl důvod neodkladnosti takového úkonu uvedený v příkazu k domovní prohlídce (případně následně i v protokolu o provedení domovní prohlídky); 2) zda je z hlediska ustanovení § 85a odst. 2 tr. ř. k přijetí závěru o tom, že osoba, vůči níž směřuje domovní prohlídka, provedení takového úkonu neumožnila, právně významná skutečnost, minimálně po jak dlouhou dobu policejní orgán vyčkává od výzvy ke zpřístupnění prostor, kde má být provedena domovní prohlídka, do překonání odporu nebo vytvořené překážky, zejména pak má-li být domovní prohlídka prováděna v nočních hodinách; 3) zda je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v jeho opomenutí přehodnotit vhodnost způsobu vstupu do objektu, kde má být provedena domovní prohlídka, poté, co byla podezřelá osoba dle příkazu k domovní prohlídce zadržena na jiném místě, pokud původní hodnocení vhodnosti způsobu vstupu do objektu bylo odvislé od podezření, že se v objektu nachází podezřelá osoba; 4) zda je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v násilném vstupu do obydlí (rodinného domu) osoby, o níž nemá poznatek, že by šlo o osobu vyšetřovanou, podezřelou dle příkazu k domovní prohlídce či trestně stíhanou, když osoba podezřelá dle příkazu k domovní prohlídce již byla zadržena, v nočních hodinách za účelem provedení domovní prohlídky za pomoci beranidla s odkazem na ustanovení § 85a odst. 2 tr. ř., aniž by policejní orgán předem zazvonil na zvonek u domu. Žádná z těchto otázek však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá Skutečnosti, že „ještě před započetím (domovní prohlídky – poznámka Nejvyššího soudu) odpadl důvod neodkladnosti takového úkonu“ uvedený v příkazu k jejímu provedení [dovolací otázka 1/], že orgány činné v trestním řízení „opomenuly přehodnotit vhodnost způsobu vstupu do objektu, kde má být provedena domovní prohlídka, poté, co byla podezřelá osoba dle příkazu k domovní prohlídce zadržena na jiném místě“ [dovolací otázka 3/] a konečně, že došlo k násilnému vstupu do obydlí (rodinného domu) „osoby, o níž nebyl poznatek, že by šlo o osobu vyšetřovanou, podezřelou dle příkazu k domovní prohlídce či trestně stíhanou, když osoba podezřelá dle příkazu k domovní prohlídce již byla zadržena“ [dovolací otázka 4/] ze skutkových zjištění soudů v nejmenším neplynou. Své odlišné právní posouzení věci tak žalobkyně konstruuje na jiném /oponentním/ skutkovém zjištění než odvolací soud, a takto uplatněné námitky proto přípustnost dovolání nemohou založit, neboť jde ve skutečnosti o námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z vlastní, odlišné skutkové verze dovolatele. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, není kvalifikovaným zpochybněním právního posouzení věci (srovnej např. důvody rozsudku ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, a ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, či důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 3737/2012, uveřejněného pod č. 60/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).V dovolacím řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, se skutkovými otázkami zabývat nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Lze doplnit, že odvolací soud v důvodech nyní napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, že prohlídky v domě užívaném žalobkyní v XY i v jiné nemovité věci situované v XY, kde byl nakonec zadržen podezřelý (manžel žalobkyně), byly provedeny synchronizovaně zhruba v tentýž časový okamžik, přičemž z ničeho neplyne, že by zasahující policejní orgány měly přesnou vědomost o tom, kde se podezřelý nachází a navíc domovní prohlídky si kladly za cíl především nalézt věci důležité pro trestní řízení (v domě užívaném žalobkyní byla takto vedle nelegálně držené funkční zbraně s náboji nalezena rovněž pěstírna omamných a psychotropních látek); bylo proto vcelku nerozhodné, kde se v době prohlídek nacházel podezřelý (předměty doličné může v obecné rovině samozřejmě zničit či zašantročit i jiná osoba, než podezřelý). Žalobkyně rovněž předmětem žaloby učinila, co do popisu škodní události, výlučně jen způsob, jakým bylo vniknuto do obydlí jí užívaného, nikoliv navazující provedení domovní prohlídky (srov. odstavec 46 předchozího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Cdo 1965/2022-311 [dále jen „předchozí rozsudek dovolacího soudu“], přijatého v této věci), tedy ani případné dodatečné zjištění policejního orgánu, že byl na jiném místě zadržen podezřelý, by nem