30 Cdo 5443/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5443/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2018 Spisová značka:30 Cdo 5443/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5443.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5443/2017-160 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce V. M., zastoupeného Mgr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, identifikační číslo osoby 000 20 478, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 355/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. 15 Co 122/2017-141, t a k t o: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: 1. Obvodní soud pro Prahu 1(dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 30 C 355/2011-108, zamítl návrh žalobce na obnovu řízení a dále rozhodl o nákladech řízení. 2. V původním řízení soud prvního stupně zjistil, že žalobci bylo dne 23. ledna 2006 pod č. 1/2006 vydáno Šlechtitelské osvědčení o udělení ochranných práv k odrůdě broskvoně pod názvem R.; dne 21. srpna 2008 byl žalobci vydán Uznávací list č. 4213/0108 (dále již „uznávací list“), kterým byly uznány množitelské porosty a rozmnožovací materiál předmětné odrůdy broskvoně. Dne 12. května 2009 byla na pozemku školky provedena vizuální kontrola, přičemž na uvedeném matečném porostu byla vizuálně zjištěna u 10 jedinců virová šarka švestky. Dne 30. června 2009 bylo žalobci nařízeno mimořádné rostlinářské opatření proti šíření Plum pox potyvirus, a to zničení 9ks rostlin spálením a zákaz přesunu rozmnožovacího materiálu včetně jeho podnoží. Žalobce se domáhal škody ve výši 810.769,- Kč z důvodu nesprávného úředního postupu žalované. Podle žalobce „před vydáním uznávacího listu, který není rozhodnutím, je pouhým osvědčením, však nebyl UKZÚZem odebrán vzorek ve smyslu § 6 odst. 4 zákona č. 219/2003 Sb., byl odebrán až na jaře 2009. Kdyby žalovaný odebral vzorek již v uznávacím řízení, byl by výskyt škodlivého organismu zjištěn a nebyl by vydán uznávací list, žalobce by nezakládal sklad a nevznikla by mu škoda.“ V původním řízení byl žalobcem vznesený nárok zamítnut (srov. rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2013, č. j. 30 C 355/2011 – 33, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2014, č. j. 15 Co 412/2013 – 55). 3. Obnovy řízení se žalobce domáhal s tvrzením, že existuje důkaz, který nemohl bez své viny použít v původním řízení, přičemž použití tohoto důkazu mu může přivodit příznivější rozhodnutí v této věci. Tímto důkazem měla být listina (dále již „listina“), „o níž žalobce tvrdil, že je odborným stanoviskem na hlavičkovém papíře VÚRV, v. v. i. Praha Ruzyně ze dne 4. 3. 2014 podepsané P., v níž autor jednak vyjadřuje údiv nad postupem ministerstva, dále konstatuje, že se žalobce nachází v oblasti plošného výskytu PPV v izolační vzdálenosti od zakládaného sadu a že musel být vir v tomto sadu přítomen minimálně 3 roky, tedy již v roce 2006, odrůdu však nikdy nehodnotil, takže k této rozporné skutečnosti nemůže zaujmout žádné stanovisko.“ 4. Podle soudu prvního stupně tento důkaz nesplnil zákonnou podmínku (§ 228 odst. 1 o. s. ř.), že nové důkazy mohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, ani nemůže obstát jako důkaz, který bez své viny žalobce nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v § 205 a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem; návrh žalobce na obnovu řízení bylo proto jako nedůvodný zamítnut. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 15 Co 122/2017-141, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad a rozhodl správně, pokud návrh na obnovu řízení zamítl. Správně nalézací soud (s přihlédnutím k § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) učinil závěr, že žalobcem navrhovaný důkaz „pro obnovu řízení jednak neprokazuje, že by autor měl k dispozici vzorky matečního porostu, když sám tyto vzorky nikdy nehodnotil a současně, a v tomto směru odvolací soud zdůrazňuje závěr soudu prvního stupně, že navrhovaný důkaz nemůže obstát jako důkaz, který bez své viny žalobce nemohl použít v původním řízení, buď před soudem prvního stupně nebo v řízení před odvolacím soudem neboť listinu, označenou jako odborné vyjádření ve věci, mohl žalobce samozřejmě doložit během řízení před soudem prvního stupně nebo i před soudem odvolacím, jestliže tak neučinil, pak nedostál podmínky uvedené v § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“ 6. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud nesprávně vyhodnotil naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání dovolatel vymezil s tím, že dovoláním napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ či „dovolací soud“). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolací soudu tak, že se obnova řízení povoluje. 7. Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu jak: a) v otázce „novosti skutečnosti“, kde mělo konkrétně dojít k odchýlení od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 1872/2015, dne 31. ledna 2012, sp. zn. 32 Cdo 4503/2011, ze dne 27. února 2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003; b) tak v otázce „schopnosti této nové skutečnosti přivodit pro navrhovatele příznivější rozhodnutí“, kde mělo konkrétně dojít k odchýlení od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4508/2011, ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 1419/2000, a od rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 28. července 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67. 8. Dovolatel dále v dovolání uvedl (ve stručnosti shrnuto), že v době rozhodování soudů v původním řízení nevěděl, že existuje metoda, kterou lze podle rozsahu napadení zkoumaných vzorků škodlivými organismy určit, zda se vir nacházel v porostu, z nějž pocházel zkoumaný vzorek, již určitou dobu před odběrem vzorku, a to až několik let zpětně. Podle dovolatele výše uvedené okolnosti by měly vést k vydání pro něj příznivějšího rozhodnutí, „neboť jak prvoinstanční soud, tak soud odvolací konstatovaly, že žalobce neprokázal, že se v době vydání uznávacího listu č. 4213/0108 ze dne 21. 8. 2008, nacházel na kontrolovaném porostu škodlivý organismus Plum pox virus (PPV). Kdyby tedy žalobce v obnoveném řízení prokázal, že se škodlivý organismus v rozhodném období, tj. v průběhu uznávacího řízení, nacházel na množitelském porostu, prokázal by zároveň skutečnost, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu…“ Při správném úředním postupu by žalovaná uznávací list neměla vydat. 9. Dovolatel důvod obnovy řízení spatřuje v existenci pro něho nové skutečnosti, tj. metody, o jejíž existenci neměl v době původního řízení ponětí (hledisko novosti). Přestože tato metoda již tehdy objektivně existovala, není tato běžně známa ani v užších odborných kruzích, nejsou o ní zmínky v odborných publikacích běžně dostupných na českém trhu, takže by nemělo být přičítáno k tíži dovolatele, že ji neznal a nenavrhoval v původním řízení. Podle dovolatele je dostačující, pokud je v případě obnovy řízení pro něj příznivější rozhodnutí věci možné (hledisko schopnosti nové skutečnosti přivodit pro navrhovatele příznivější rozhodnutí), přičemž pokud by bylo prokázáno, že škodlivý organismus se v průběhu uznávacího řízení nacházel na množitelském porostu, bylo by tak prokázáno, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, neboť by tak vydáním uznávacího listu porušila ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 219/2003 Sb., o oběhu osiva a sadby, ve znění účinném v době vydání uznávacího listu. Problém dovolatel shledá