32 Cdo 533/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 533/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2018 Spisová značka:32 Cdo 533/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.533.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 6 odst. 8 předpisu č. 406/2000Sb. § 5 odst. 1 písm. b) předpisu č. 152/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 11. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 1.10.2018II.ÚS 3280/18JUDr. Ludvík Davidodmítnuto19.7.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 533/2018-129 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce Společenství vlastníků 93 č. p. 2348 - 2350 v Mostě, se sídlem v Mostě, tř. Budovatelů 2348/70, identifikační číslo osoby 70698023, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, proti žalované Severočeské teplárenské, a. s., se sídlem v Mostě, Teplárenská 2, identifikační číslo osoby 28733118, zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, o zaplacení částky 100 163,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 40 C 164/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 17 Co 631/2015-112, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu dovolacího řízení částku 6 582 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 9. 1. 2015, č. j. 40 C 164/2010-64, zamítl žalobu o zaplacení částky 100 163,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalobce dovolání, maje za to, že „otázka hmotného práva nebyla dosud dovolacím soudem řešena a měla by být dovolacím soudem vyřešena odchylně od odvolacího soudu“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně aby je zamítl, a aby žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (z judikatury Nejvyššího soudu srov. například usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, usnesení ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, rozsudek ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3117/2006, 25 Cdo 2432/2008, uveřejněný pod číslem 66/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3816/2011, které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách, a z judikatury Ústavního soudu usnesení ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, in www.usoud.cz). Právě o takovou situaci jde i v projednávané věci; částka 100 163,20 Kč, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem odvolacího soudu potvrzujícím zamítnutí žaloby o zaplacení této částky soudem prvního stupně, napadeným dovoláním žalobce, je součtem dvou žalobcem uplatněných nároků, které sice vyplývají z téže smlouvy o dodávce tepelné energie a teplé užitkové vody č. 1022/4 uzavřené 7. 5. 2003, leč mají samostatný skutkový základ, jenž spočívá v nárocích za různá časová období. Jelikož výše jednoho z těchto nároků (částka 20 995,60 Kč vyúčtovaná podle tvrzení žalobce neoprávněně za dodávku tepelné energie a teplé užitkové vody za rok 2005) nepřesahuje limitní částku 50 000 Kč a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok, je přípustnost dovolání ve vztahu k tomuto nároku vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vyloučena. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Co do nedůvodnosti žaloby o zaplacení částky 79 167,60 Kč vyúčtované za dodávku tepla a teplé užitkové vody za rok 2006 dovolatel polemizuje s právními závěry odvolacího soudu, aniž by však vymezil konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva. Z obsahu dovolací argumentace je nicméně zjistitelné, že považuje za dosud neřešenou otázku, zda regulace podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 152/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům, se vztahuje podle ustanovení § 6 odst. 8 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění účinném do 30. 6. 2006, jen na vlastníky budov nebo společenství vlastníků jednotek, jak dovodil odvolací soud, nebo i na externího dodavatele teplé vody, jímž byla právní předchůdkyně žalované. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že použil pouze doslovný výklad ustanovení § 6 odst. 8 zákona č. 406/2000 Sb., který vede k absurdnímu závěru, že dovolatel musí dodržovat nepřekročitelné měrné ukazatele spotřeby energie při dodávce teplé vody externím dodavatelem podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 152/2001 Sb., kdežto na žalovanou jako dodavatele se tato regulace nevztahuje. Otázka, kterou dovolatel považuje za dosud neřešenou, přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolatel přehlíží, že ustanovení § 5 vyhlášky č. 152/2001 Sb. upravuje měrné ukazatele spotřeby tepelné energie na vytápění a na dodávku teplé užitkové vody uplatňované při užívání nových nebo při změně dokončených staveb a podle zjištění odvolacího soudu v době od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 nebyla provedena stavební úprava objektu žalobc