32 Cdo 698/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 698/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2020 Spisová značka:32 Cdo 698/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.698.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Privatizace Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 92/1991Sb. ve znění od 06.12.1994 do 31.12.2005 § 11 odst. 1 předpisu č. 92/1991Sb. ve znění od 13.08.1993 do 31.12.2005 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 447/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 698/2019-337 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně LAVANA, a. s., se sídlem v Třeboni, Třeboň II, Lesní 158, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 63906112, zastoupené JUDr. Ing. Janem Kotilem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 251/16, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze – Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení částky 155 714 006 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 248/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 29 Co 11/2018-316, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody ve výši 613 391 689 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v procesu privatizace státního podniku Státní léčebné lázně Třeboň (dále jen „Lázně“). Poté, co podáním ze dne 18. 11. 2002 vzala žalobu částečně zpět a Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 19. 11. 2002, č. j. 13 C 248/2001, řízení ohledně částky 457 677 683 Kč zastavil, zůstala předmětem sporu částka 155 714 006 Kč, jež sestává z přímých nákladů vynaložených do 31. 2. 2000 v souvislosti s účastí žalobkyně ve veřejné obchodní soutěži ve výši 3 254 297 Kč, z ušlých úroků při zaplacení kauce za dobu od 25. 11. 1997 do 20. 8. 1998 v kapitalizované výši 1 930 696 Kč, z ušlých úroků za depozitem částky 29 milionů Kč, na jehož základě Raiffeisen Zentralbank Österreich poskytla záruku na úhradu kupní ceny privatizovaného majetku, za období od 29. 1. 1998 do 17. 11. 1998 v kapitalizované výši 3 494 734 Kč, z úroků hrazených z půjček poskytnutých žalobkyni za účelem privatizace majetku do 31. 3. 2000 ve výši 36 055 196 Kč a z ušlého zisku z provozu privatizovaného majetku za období od 1. 3. 1998 do 31. 3. 2000 ve výši 110 979 083 Kč. Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 5. 5. 2017, č. j. 13 C 248/2001-274, v pořadí druhým v této věci, rozhodl, že nároky žalobkyně na náhradu škody vůči žalované jsou co do základu opodstatněné. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se zúčastnila veřejné obchodní soutěže (dále též jen „soutěž“) na privatizaci Lázní, vyhlášené dne 24. 10. 1997. Podle článku XIII podmínek soutěže vyhlášených Fondem národního majetku (dále jen „Fond“) byl vítěz soutěže povinen doplatek kupní ceny složit do 30 dnů od oznámení o přijetí jeho návrhu, přičemž v odůvodněných případech může namísto toho předložit doklad finančního krytí doplatku kupní ceny. Fond si vyhradil právo posoudit věrohodnost dokladu a též právo stanovit dodatečnou lhůtu pro jeho předložení nebo doplnění s tím, že v případě nesplnění uvedené povinnosti ani v dodatečné lhůtě se ruší vítězství v soutěži. Po splnění této povinností byl vyhlašovatel povinen s vítězem podepsat smlouvu, a to nejpozději do 60 dnů ode dne splnění uvedené povinnosti. V článku XIV podmínek si Fond vyhradil právo podmínky soutěže měnit nebo soutěž zrušit. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobkyně nabídla kupní cenu ve výši 301 000 000 Kč a v souladu s podmínkami soutěže složila kauci v částce 22 000 000 Kč. Dopisem ze dne 28. 11. 1997 ji Fond vyrozuměl, že se stala vítězem soutěže, a vyzval ji k doplacení kupní ceny ve výši 279 000 000 Kč do 30 dnů od odeslání tohoto oznámení s tím, že v odůvodněných případech může místo uhrazení doplatku kupní ceny předložit doklad finančního krytí doplatku. Lhůta k doložení dokladů o zajištění finančního krytí byla Fondem postupně prodlužována až do 9. 2. 1998. Žalobkyně doložila Fondu krytí doplatku kupní ceny do 9. 2. 1998 sdělením Raiffeisen Zentralbank Österreich ze dne 16. 12. 1997 v podobě prohlášení o ochotě dát k dispozici průběžný úvěr ve výši 279 000 000 Kč, příslibem úvěru Interbanky, a. s., ve výši 90 000 000 Kč ze dne 30. 1. 1998, příslibem úvěru Raiffeisen Zentralbank Österreich ze dne 9. 2. 1998 ve výši 110 000 000 Kč, a příslibem úvěru EFC European Financial Consulting GmbH ze dne 9. 2. 1998 ve výši 200 000 000 Kč. Fond měl ke dni 9. 2. 1998 veškeré podmínky včetně doložení krytí doplatku kupní ceny za splněné, o čemž dopisem ze dne 11. 2. 1998 uvědomil ministryni zdravotnictví. Dopisem ze dne 11. 2. 1998 doručeným téhož dne sdělil Ministerstvu zdravotnictví svůj souhlas s převodem privatizovaného majetku na Fond ke dni 16. 2. 1998. Vláda České republiky usnesením č. 300 ze dne 29. 4. 1998 uložila Fondu zrušit výsledek posledního kola veřejné soutěže, ministru financí uložila změnit rozhodnutí o privatizaci majetku Lázní z formy veřejné soutěže na formu bezúplatného převodu, schválila bezúplatný převod majetku Lázní na město Třeboň (dále též jen „město“) a uložila ministru financí a předsedovi prezidia Fondu zabezpečit realizaci tohoto usnesení. Fond dopisem ze dne 22. 5. 1998 oznámil žalobkyni, že její vítězství v soutěži bylo v souladu s usnesením vlády ze dne 29. 4. 1998 zrušeno a kauce jí bude vrácena. Ministerstvo financí předalo dopisem ze dne 3. 6. 1998 Fondu k realizaci rozhodnutí o privatizaci Lázní vydané tímto ministerstvem dne 3. 6. 1998, jímž bylo rozhodnuto o privatizaci majetku státu podle § 10 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále též jen „zákon č. 92/1991 Sb.“ Či „zákon“), metodou bezúplatného převodu movitého a nemovitého majetku na město Třeboň, když původní na veřejnou obchodní soutěž je v souladu s usnesením vlády ze dne 29. 4. 1998 zrušeno. Žalobkyně dopisem ze dne 28. 8. 2000 doručeným dne 30. 8. 2000 vyzvala Ministerstvo financí k okamžité úhradě žalobou uplatněných částek. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Dovodil, že žalobkyně do 9. 2. 1998 všechny podmínky soutěže splnila a za této situace legitimně očekávala, že Ministerstvo zdravotnictví v souladu s § 11 odst. 1 zákona a s rozhodnutím o privatizaci ze dne 20. 8. 1996 přistoupí k převodu privatizovaného majetku na Fond, který byl v souladu s podmínkami soutěže připraven k následnému převodu majetku na ni jako na vítěze soutěže. Odpovědnost žalované opřel o ustanovení § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného k 1. 1.2014 (dále též jen „obč. zák.“), s odůvodněním, že stát se dopustil pochybení při nakládání se svým majetkem, za nějž odpovídá podle obecných předpisů o náhradě škody, nikoliv podle zákona č. 58/1969 Sb., neboť se nejednalo o výkon veřejné moci. Usoudil, že pokud zakladatel nedostál své povinnosti převést privatizovaný majetek na Fond, když nebyly tvrzeny žádné skutkové okolnosti, které by tomu bránily (přičemž přisvědčil žalobkyni, že ze žádného důkazu neplyne, že by bylo zrušeno či změněno rozhodnutí o privatizaci ze dne 20. 8. 1996), zmařil tím převod majetku z Fondu na žalobkyni. Nebýt uvedeného porušení zákonné povinnosti, nabyla by předmětné majetkové hodnoty ve veřejné soutěži žalobkyně, složená kauce by byla započtena na kupní cenu a žalobkyni by nevznikla škoda, jejíž náhrady se domáhá. Námitku promlčení soud prvního stupně shledal rozpornou s dobrými mravy. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co zopakoval důkaz kontrolním závěrem Nejvyššího kontrolního úřadu, doplnil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně o podrobná zjištění o událostech, k nimž došlo poté, co Fond dne 28. 11. 1997 zaslal žalobkyni oznámení o přijetí jejího soutěžního návrhu, totiž že Ministerstvo zdravotnictví předložilo dne 4. 2. 1998 vládě návrh na bezúplatný převod majetku Lázní na město s odůvodněním, že převedením majetku do vlastnictví města se zamezí kritice ne zcela šťastně prováděné privatizace a zpolitizování kauzy a že existenci Lázní ohrožuje obstavení účtu, k němuž došlo v důsledku ro