Nejvyšší soud 33 Cdo 2607/2025 – Určení vlastnictví nemovité věci

Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně D. M., zemřelé dne 5. 3. 2026, proti žalované E. M., zastoupené Mgr. Bc. Terezou Hoškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o určení vlastnictví nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 192/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 13 Co 77/2025-159 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 11. 2024, č. j. 18 C 192/2022-143, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, č. j. 18 C 192/2022-143, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem „stavby chaty č. ev. XY – jiná stavba, postavené na pozemku parc. č. XY o výměře 32 m2 – zastavěná plocha a nádvoří nacházející se v k. ú. XY v obci XY, v okrese XY, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. XY“, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 13 Co 77/2025-159, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil pouze co do jejich vyčíslení a lhůty k plnění. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dne 9. 6. 2025 dovolání.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu; zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2423/2021, nebo ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3392/2021).

Podle § 103 a § 104 odst. 1 věty první, ve spojení s § 243b o. s. ř. dovolací soud v dovolacím řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.

Jestliže účastník ztratí po zahájení dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo dovolací řízení skončeno, posoudí dovolací soud podle povahy věci, zda v dovolacím řízení může pokračovat. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, dovolací soud řízení o dovolání zastaví (§ 107 odst. 5 a § 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř.).

Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Podle § 23 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

Podle zjištění dovolacího soudu žalobkyně po zahájení dovolacího řízení zemřela (dne 5. 3. 2026). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 6. 2026, č. j. 46 D 303/2026-65, bylo řízení o pozůstalosti zastaveno proto, že zůstavitelka nezanechala žádný majetek (§ 153 zákona č. 292/2013 S., o zvláštních řízeních soudních); usnesení nabylo právní moci dne 3. 6. 2026.

Protože dovolatelka zemřela a nemá procesní nástupce ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud podle § 243b a § 107 odst. 5 ve spojení s § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil i řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 13 Co 77/2025-159.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2026

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu