33 Cdo 2726/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2726/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2022 Spisová značka:33 Cdo 2726/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2726.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Způsobilost k právním úkonům Právní úkony Nezletilí Dotčené předpisy:§ 9 obč. zák. § 8 obč. zák. § 38 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. § 28 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2381/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2726/2021-356 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší sud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce C. N., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalované AAAAA (pseudonym), bytem v XY, zastoupené Mgr. Ivou Minaříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kuřimská 1503/42, o 380.282,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 222/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2021, č. j. 37 Co 285/2019-318, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2021, č. j. 37 Co 285/2019-325, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.293,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Ivy Minaříkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í: Žalobou z 29. 7. 2016 – změněnou co do rozsahu podáním z 10. 12. 2018 – se žalobce po žalované domáhal zaplacení 157.500 Kč (nároky podle článku III k/ bodů 1 a 4 smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti) s 8,05% úroky z prodlení od 21. 2. 2016 do zaplacení a 222.782,20 Kč (nároky podle článku III k/ bodů 2, 3, 4 a 5 smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti) s 8,05% úroky z prodlení od 21. 6. 2017 do zaplacení. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 77 C 222/2016-279, žalobu zamítl, žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 116.970,70 Kč a státu na svědečném 1.045 Kč. Rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 37 Co 285/2019-318, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2021, č. j. 37 Co 285/2019-325, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 24.587 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v době právního jednání – 1. 11. 2013 – žalovaná se zřetelem na svůj věk nedisponovala rozumovou a volní vyspělostí přiměřenou povaze právního úkonu (smlouvy), tedy nebyla způsobilá vlastním právním úkonem (přijetím návrhu na uzavření smlouvy) vzít na sebe povinnosti konkrétně ujednané ve smlouvě o spolupráci při výkonu sportovní činnosti (§ 8, § 9 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Při takovém právním úkonu jednají za fyzickou osobu její zákonní zástupci (§ 26, § 27 odst. 1 obč. zák., § 36 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Smlouva o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, kterou s žalobcem uzavřel (i) D. H. (otec tehdy nezletilé žalované), se týkala majetkové sféry žalované, aniž by rozsah finančních závazků splňoval kritérium běžné záležitosti. Nebyla-li smlouva schválena soudem ve smyslu § 28 obč. zák., je absolutně neplatná (§ 38 odst. 1, § 39 obč. zák.). V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce prosazuje, že „s ohledem na obsah smlouvy šlo o právní jednání, k němuž byla dostatečně rozumově i volně vyspělá sama žalovaná.“ Pokud by tomu tak nebylo, smlouvu o spolupráci při výkonu sportovní činnosti uzavřel zákonný zástupce spravující její majetek, přičemž – v kontextu osoby žalované coby aspirující vrcholové sportovkyně – šlo o běžnou majetkovou záležitost bez potřeby schválení úkonu soudem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – způsobilosti žalované k právnímu úkonu (§ 9 obč. zák.) –, jež za daných skutkových okolností nelze v rozhodování dovolacího soudu považovat za ustáleně vyřešenou [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Podle § 8 obč. zák. způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí (odstavec 1/). Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné (odstavec 2/). Podle § 9 obč. zák. jsou nezletilé osoby ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Podle § 38 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Předmětem smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, kterou 1. 11. 2013 s žalobcem uzavřeli žalovaná a D. H., bylo provozování a spolupráce při sportovní činnosti žalované v atletice v tuzemsku a v zahraničí. V článku III smlouvy se žalovaná – mimo jiné – zavázala vyplatit žalobci 25% z dojednaného startovného, z finančních odměn, získaných bonusů případně dalších náhrad spojených se závodní činností (k/ bod 1), 15% z reálné hodnoty věcné ceny převyšující svou hodnotou 15.000 Kč, „získá-li mandant takovou cenu namísto finanční odměny“ (k/ bod 2), 20% z hodnoty zajištěného sponzoringu, obstarané reklamy případně dalších mimořádných finančních i věcných odměn (k/ bod 3), v případě, že odstoupí od smlouvy a přejde k jinému trenérovi, uhradit „veškeré prokazatelné výdaje /viz příloha č. 2/, které mu byly do dané doby poskytnuty na sportovní činnost /tyto náklady budou každoročně vyčísleny jako dodatek ke smlouvě/ a za každý započatý tréninkový rok od roku 2013 náleží poskytovateli náhrada ve výši 30.000 Kč a v případě, že v daném roce závodník reprezentoval na světové nebo evropské soutěži, tak odměna činí 50.000 Kč,“ a další dva roky od ukončení spolupráce hradit „10% z obdržených finančních odměn, reklamní činnosti, dohodnutého startovného a bonusů získaných ze závodní činnosti“ (k/ body 4, 5). Podle článku IV „platnost smlouvy končí“: a) budou-li vypořádány závazky žalované sjednané v článku III k/ bodech 1 až 5, b) skončením závodní činnosti žalované, c) výpovědí žalobce v případech, kdy „sportovec závažným způsobem porušil ustanovení čl. III smlouvy, není reálné splnění stanoveného výkonnostního cíle, je nutno realizovat úsporná opatření“, d) písemnou dohodou. Ze závěrů právní teorie vyplývá, že fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům, tj. vlastními právními úkony (jednáním) nabývat práv a brát na sebe povinnosti, postupně. Okruh právních úkonů, k nimž se postupem času stává nezletilý způsobilý, se neustále zvětšuje, avšak do okamžiku nabytí zletilosti nikdy nezahrne veškerá právní jednání. Rozsah způsobilosti k právním úkonům je závislý na rozpoznávací a volní vyspělosti nezletilého. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání, volní vyspělost vyjadřuje schopnost ovládnout své jednání. Právní úkon je svou povahou přiměřený těmto vyspělostem, pokud je nezletilý schopen posoudit podstatu takového právního úkonu, uvědomit si nejen pozitivní, ale i veškeré negativní následky, jež jsou s právním úkonem spojeny, a v souladu s tím adekvátním způsobem jednat. Uvedené znamená, že čím nižší je věk nezletilého, tím více vyvstává potřeba obezřetně vážit, zda v právním úkonu nevidí jen bezprostřední pozitiva a zda přitom neponechává stranou svých úvah případné povinn