33 Cdo 2727/2010 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2727/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2012 Spisová značka:33 Cdo 2727/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2727.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Způsobilost být účastníkem řízení Dotčené předpisy:§ 19 o. s. ř. § 162 odst. 3 předpisu č. 561/2004Sb. § 162 odst. 4 předpisu č. 561/2004Sb. § 6 předpisu č. 306/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2727/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Střediska výchovné péče pro děti a mládež HELP ME se sídlem Brno, Bořetická 2, zastoupeného Mgr. Michalem Buchlovským, advokátem se sídlem Brno, Cihlářská 19, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5, o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 15/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2009, č. j. 21 Co 175/2007-56, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2009, č. j. 21 Co 175/2007-56, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal určení neplatnosti odstoupení žalovaného od smlouvy o zvýšení dotace s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 16 C 15/2006-46, určil, že „odstoupení od smlouvy o zvýšení dotace, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 3. 2005, ze dne 5. 9. 2005 je neplatné“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. října 2009, č. j. 21 Co 175/2007-56, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, aniž se zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř. a věcí samou, uzavřel, že krajský úřad nemá způsobilost vystupovat v občanskoprávních vztazích svým jménem a mít odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, a že tudíž nemá způsobilost být účastníkem řízení podle § 19 o. s. ř. Jestliže žalobce označil za žalovaného toho, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení na straně účastníka řízení, pro který je třeba řízení v kterémkoli jeho stadiu zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Postupoval proto podle § 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem, že žalovaný krajský úřad nemá v tomto sporu způsobilost být účastníkem řízení a že takovým subjektem je pouze kraj. Má za to, že subjektem, kterému jsou přiznány práva a povinnosti ze vztahů vyplývajících z poskytování dotací podle zákonů č. 561/2004 Sb. a č. 306/1999 Sb., je krajský úřad; ten je oprávněn uzavřít s právnickou osobou smlouvu o zvýšení dotace, od ní odstoupit a kontrolovat využití dotace. Je přesvědčen, že se jedná o obdobnou situaci jako v případě finančních úřadů, který byl řešen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2489/2003. Jestliže by v tomto sporu byl způsobilým účastníkem řízení kraj, pak není srozuměn se závěrem, že se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, za situace, kdy žalovaný účastník byl v žalobě označen rovněž identifikačním číslem kraje. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§ 10a o. s. ř.) se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce zpochybnil závěr odvolacího soudu, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, které zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ten, kdo nemá právní subjektivitu, je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává. Takový účastník řízení má v občanském soudním řízení stejné procesní práva a povinnosti jako ten, kdo je způsobilým účastníkem řízení z titulu své právní subjektivity. Podle § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Takto vymezený účastník řízení má tzv. procesní legitimaci, je-li způsobilý být účastníkem občanského soudního řízení; podle toho, zda vystupuje na straně žalobce či žalovaného, se rozlišuje aktivní nebo pasivní procesní legitimace. Absence procesní legitimace, spočívající v nezpůsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení, představuje nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit; soud je povinen ve smyslu § 103 o. s. ř. v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínky řízení přihlédnout a řízení zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. Cpjn 30/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/1997). V posuzovaném případě se žalobce coby školské zařízení zařazené do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, zapsané do školského rejstříku vedeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky domáhá určení neplatnosti odstoupení žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje od smlouvy o zvýšení dotace, kterou mezi sebou uzavřely dne 31. 3. 2005 podle § 162 odst. 3 a 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění v tu dobu platném (dále jen „zákon č. 306/1999 Sb.“). Podle § 162 školského zákona ministerstvo poskytuje krajským úřadům formou dotace (§ 7 odst. 1 písm. c/ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech) na zvláštní účet kraje finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje kraj, stát, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (odst. 3). Krajský úřad poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, svazkem obcí nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, dotaci v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (zákon č. 306/1999 Sb.) a kontroluje její využití (odst. 4). Podle § 1 odst. 1 zákona č. 306/1999 Sb. se dotace ze státního rozpočtu (dále jen „dotace“) poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství (dále jen "svazek obcí"), nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (dále jen "právnické osoby"), pokud uzavřou smlouvu s krajským úřadem podle tohoto zákona. Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., jímž bylo obnoveno s účinností ke dni 1. 1. 2000 zřízení krajské, byly zřízeny kraje. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), kraji jako územnímu společenství občanů náleží právo na samosprávu, vykonávané v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje. Kraj, jakožto veřejnoprávní korporace, který má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem, hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu a vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající (§ 1 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb.), je způsobilý mít práva a povinnosti, tudíž má způsobilost být účas