Nejvyšší soud 33 Cdo 2971/2025 – Určení vlastnického práva

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně REAL-SKP, a. s., sídlem Bylany, Třibřichy 47 (identifikační číslo 274 88 730), zastoupené JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti žalovaným 1) obci Vinaře, zastoupené JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Zádušní 2509/2, 2) K. H., zastoupené JUDr. Pavlem Durišem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, 3) S. H., zastoupenému JUDr. Pavlem Durišem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, a 4) V. N., zastoupenému Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 52/2021, o dovoláních žalobkyně a žalovaných 2) 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 26 Co 58/2024-539, takto:

Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 5 C 52/2021-374, určil, že žalovaná 1) je vlastnicí pozemků parc. č. XY (orná půda) a parc. č. XY (orná půda), zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY (výrok I), že žalovaní 2) 3) jsou bezpodílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY (výrok II), že žalovaný 4) je vlastníkem pozemku parc. č. XY (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky IV až VII).

K odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 26 Co 58/2024-539, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že žalovaná 1) je vlastnicí pozemku parc. č. 658/1 (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY (výrok I a/), opravil označení pozemku parc. č. XY na parc. č. XY (výrok I b/) a zamítl žalobu o určení, že žalovaný 4) je vlastníkem pozemku parc. č. XY (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora pro obec a katastrální území XY (výrok I c/); jinak rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.

Po doplnění dokazování revizním posudkem znalce Ing. Pavla Pecha z 27. 11. 2024, výslechem znalce, listinami (stanovisko Obecního úřadu Žleby, sdělení Ministerstva vnitra z 26. 5. 2021), výpověďmi starosty žalované 1), žalovaných 2), 3) a 4) zjistil, že žalovaná 1) záměr směnit pozemky zveřejnila po dobu delší, než stanoví zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 128/2000 Sb.“), pozemky byly dostatečně identifikovány, o všech nabídkách účastníků nabídkového řízení zastupitelstvo žalované 1) hlasovalo a vybralo jako nejvýhodnější nabídku žalovaných 2) 3). Smlouvou o směně pozemků z 3. 5. 2021 převedli žalovaní 2) 3) do vlastnictví žalované 1) pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY a žalovaná 1) převedla do společného jmění žalovaných 2) 3) pozemky parc. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY (celkem 4161 m²). Se souhlasem obecního úřadu Žleby z 26. 7. 2021 byly pozemky XY, XY a XY děleny a následně sceleny v pozemky parc. č. XY orná půda (1258 m²) a parc. č. XY orná půda (2903 m²), tj. celkem 4161 m². Smlouvou o směně pozemků ze 14. 7. 2021 převedli žalovaní 2) 3) do vlastnictví žalovaného 4) pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY a žalovaný 4) převedl do společného jmění žalovaných 2) 3) pozemek parc. č. XY orná půda (3611 m²) v katastrálním území XY. Návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí byl podán 26. 7. 2021. Znalec Ing. Pavel Pech vypracoval posudek, jímž revidoval závěry posudku znalkyně Ing. Ivy Valentové z 23. 4. 2023, z něhož vycházel soud prvního stupně. Obvyklou cenu pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY ke dni 3. 5. 2021 stanovil podle zákona č. 151/1997 Sb. a vyhlášky č. 441/2013 Sb. částkou 1 530 000 Kč, tedy o 370 000 Kč méně, než určila Ing. Iva Valenová. Znalec vysvětlil postup při oceňování pozemků, uvedl, ke kterým skutečnostem přihlédl, a označil chyby, které vedly k určení nesprávné ceny znalkyní Ing. Ivou Valentovou.

Odvolací soud skutková zjištění podrobil následujícím právním závěrům:

A) Žalobkyně – neúspěšná účastnice nabídkového řízení o směnu obecního pozemku - má ve smyslu § 80 občanského soudního řádu naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalované 1).

B) Smlouva o směně pozemků z 3. 5. 2021 je podle § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatná. Úplatný převod obecního pozemku byl realizován za cenu podstatně nižší, než je cena v místě a čase obvyklá bez náležitého zdůvodnění této odchylky. Obvyklá cena pozemku žalovaných 2) 3) [parc. č. XY] činila 150 000 Kč (znalkyní Ing. Ivou Valentovou takto stanovenou cenu nikdo nesporoval) a obvyklá cena pozemků žalované 1) [parc. č. XY, XY] činila 1 530 000 Kč. Směna pozemku žalovaných 2) 3) s pozemky žalované 1) se uskutečnila za cenu výrazně nižší, než je cena obvyklá; odchylku žalovaná 1) nezdůvodnila „a při rozdílu desetinásobku … ani přesvědčivě zdůvodněna být nemůže.“

C) V době podání návrhu na vklad smlouvy o směně pozemků ze 14. 7. 2021 existoval rozpor mezi evidovaným a skutečným stavem, neboť žalovaní 2) 3) byli v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku parc. č. XY, ačkoli jimi ve skutečnosti nebyli; o výjimku podle § 984 odst. 2 o. z. nešlo. Prokázat okolnosti vylučující ustanovením § 7 o. z. presumovanou dobrou víru žalovaného 4) ve správnost zápisu žalovaných 2) 3) coby vlastníků věci stíhá žalobkyni. Z důkazů, které byly na její návrh provedeny, nevyplývá, že žalovaný 4) nenabyl vlastnictví pozemku v dobré víře (§ 984 odst. 1 o. z.).

Přípustnost dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích 1 a/ a 1 c/, shledává žalobkyně v tom, že se odvolací soud při řešení otázky průkazu okolností vyvracejících ke dni podání návrhu na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí dobrou víru žalovaného 4) o vlastnickém právu žalovaných 2) 3) k pozemku parc. č. XY (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla tato otázka vyřešena. Namítla dále, že odvolací soud přihlédl k výpovědi žalovaného 4) v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Navrhla, aby dovolací soud v uvedeném rozsahu rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní 2) 3) dovoláním napadli rozhodnutí ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, že žalovaná je vlastnicí pozemku parc. č. XY (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY, a že žalovaní 2) 3) jsou bezpodílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY (orná půda), zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY. Tím, že vycházel z odborných závěrů revizního znaleckého posudku, které v dovolání zpochybňují, a že v rozporu s § 11 odst. 13 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 139/2002 Sb.“), změnil označení pozemku parc. č. XY na parc. č. XY, se odvolací soud podle jejich názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně jde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, „případně byly řešeny odchylně“. Navrhli, aby dovolací soud v uvedeném rozsahu zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření žalobkyně navrhla dovolání žalovaných 2) 3) „zamítnout“.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Dovolání žalobkyně není přípustné.

Námitky, jimiž zpochybnila právní závěr o tom, že žalovaný 4) nabyl vlastnictví pozemku parc. č. XY od žalovaných 2) 3) v dobré víře, nevystihují dovolací důvod nesprávného právního posouzení, neboť jejich podstatou jsou výhrady ke skutkovým zjištěním. Dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (§ 211 o. s. ř.). Z toho, že dovolatelka v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá svou verzi skutku [že prokázala okolnosti, které vyvracejí dobrou víru žalovaného 4) ve vlastnictví žalovaných 2) 3), konkrétně že všichni žalovaní jednali s předem domluveným záměrem dosáhnout majetkového prospěchu žalovaných 2) 3) a 4) k majetkové tíži žalované 1)] nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. již výše citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3093/13), se v posuzovaném případě nejedná.

Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že postupoval v rozporu a ustanovením § 205a o. s. ř., nenapadá žádný právní závěr vyplývající z procesního práva, na němž je dovoláním napadené rozhodnutí založeno, a pomíjí, že k vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Dovolání žalovaných 2) 3) není přípustné.

Zpochybňují-li žalovaní závěry revizního posudku znalce Ing. Pavla Pecha podpořené jeho výpovědí, napadají správnost hodnocení v řízení provedených důkazů; takové výhrady přípustnost dovolání založit nemohou. Podle ustálené judikatury se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015, nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1785/21, a ze dne 18. 6. 2026, sp. zn. III. ÚS 3503/25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3727/2018, ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2672/2023, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1169/2022, ze dne 17. 7. 2025, sp. zn. 33 Cdo 695/2025, a ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1594/2025).

Spojují-li žalovaní 2) 3) přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, nemůže být dovolání pro její řešení podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovou není otázka „neproveditelnosti napadeného rozhodnutí“ pro změny v označení pozemku z parc. č. XY na parc. č. XY v důsledku úpravy obsahových náležitostí listin sloužících jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí (§ 11 odst. 13 zákona č. 139/2002 Sb.).

Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost jejich dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2026

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu