33 Cdo 3805/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3805/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2019 Spisová značka:33 Cdo 3805/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3805.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva spotřebitelská Školství Dotčené předpisy:§ 1810 o. z. § 2 odst. 1 písm. f, g) předpisu č. 634/1992Sb. ve znění do 31.01.2016 čl. 4 směrnice 123/2006/ES § 8 odst. 6 předpisu č. 561/2004Sb. § 123 odst. 1,4 předpisu č. 561/2004Sb. § 162 odst. 4 předpisu č. 561/2004Sb. § 2 odst. 3 předpisu č. 561/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3805/2018-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Soukromé základní školy Cesta k úspěchu v Praze, s.r.o. se sídlem v Praze 6, U Hadovky 1544/11 (identifikační číslo 271 41 284), zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, proti žalovaným 1) J. Z., bytem XY, a 2) I. Z., bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Vladimírem Pavlisem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o 99.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 14/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č.j. 62 Co 407/2017-166, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č.j. 62 Co 407/2017-166, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 7. 2017, č.j. 14 C 14/2017-111, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 20. 7. 2017, č.j. 14 C 14/2017-111, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala 99.900 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 49.950 Kč od 24. 1. 2016 do zaplacení a s 8,05% úroky z prodlení z částky 49.950 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 20.529,45 Kč; na náhradě nákladů řízení přiznal žalovaným 106.765,56 Kč. Rozsudkem ze dne 28. 3. 2018, č.j. 62 Co 407/2017-166, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o studiu je spotřebitelskou smlouvou, pro kterou platí princip vyváženosti vzájemných práv a povinností (§ 1810, § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Ujednání článku III písm. d/, e/ a článku IV (posledního odstavce) posoudil jako neplatná ve smyslu § 1813 a § 588 o. z., neboť žalovaní se zavázali zaplatit sjednané školné i tehdy, když žák ke studiu „z objektivních příčin“ vůbec nenastoupí a rodiče od smlouvy („nezaviněně“) včas a řádně v souladu se smlouvou odstoupí. Stejné platí i pro zajištění řádné platby školného; žalovaní se zavázali zaplatit smluvní pokutu i v případě, kdy žalobkyně neplnila, „neboť sjednaná výuka konkrétního žáka ke dni odstoupení od smlouvy ještě ani nezačala.“ Právo na zaplacení školného ani právo na smluvní pokutu tedy žalobkyni nevzniklo. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost shledává v posouzení ujednání o zaplacení školného soukromé základní škole v případě, kdy žák do školy ke studiu nenastoupí, z pohledu ustanovení § 1813 o. z., jež – podle jejího názoru – nemělo být vůbec aplikováno. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4361/12, připomíná, že byla připravena vzdělání jejich dítěti poskytnout, ale žalovaní po třech měsících od uzavření smlouvy od ní odstoupili. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva (posouzení právního vztahu založeného smlouvou o poskytování základního vzdělání jako spotřebitelského), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. výstupy k dané problematice dosud nelze označit za již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (§ 237 o.s.ř.). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Ustanovení § 1810 o. z. vymezuje spotřebitelské smlouvy prostřednictvím subjektů, které právně jednají, tj. jako smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle § 2 odst. 1, písm. f/ a g/ zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 1. 2016, je výrobkem věc, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto věcí souvisejících, a službou jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících. Podle článku 50 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva“) se za služby pokládají úkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují zejména: a/ činnosti průmyslové, b/ činnosti obchodní, c/ činnosti řemeslné a d/ činnosti v oblasti svobodných povolání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. 12. 2006, o službách na vnitřním trhu (dále jen „směrnice 2006/123/ES“), definuje v kapitole I. článku 4 pojem „služby“ jako jakoukoli samostatnou výdělečnou činnost poskytovanou zpravidla za úplatu ve smyslu článku 50 Smlouvy. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a vyšel z toho, že syn žalovaných M. Z. byl rozhodnutím žalobkyně z 2. 12. 2015 přijat od 1. 9. 2016 k pětiletému studiu. Podle článku III smlouvy o studiu z 8. 1. 2016 („Povinnosti rodičů“), kterou uzavřeli žalovaní s žalobkyní, sjednali účastníci školné za jeden školní rok částkou 99.900 Kč. Za prodlení s platbou školného (splátek školného) se žalovaní zavázali zaplatit smluvní pokutu 5% z dlužné částky jednorázově a 0,05% z dlužné částky za každý započatý den prodlení (článek III písm. d/ smlouvy). V článku III písm. e/ smlouvy strany sjednaly, že „povinnost rodičů zaplatit školné dle této smlouvy není předčasným ukončením smlouvy, zejm. odstoupením od smlouvy některé ze smluvních stran, nebo případem, kdy žák/žákyně studium nenastoupí či v něm nepokračuje, dotčena; zaplacené školné ani jeho část se v případě předčasného ukončení smlouvy nebo v případě, kdy žák/žákyně studium nenastoupí či v něm nepokračuje, nevrací. Smluvní strany si výslovně sjednávají, že pokud žák /žákyně nenastoupí, ukončí nebo přeruší studium v průběhu prvého pololetí školního roku, jsou rodiče povinni uhradit prvou i druhou splátku školného za příslušný školní rok.“ Podle článku IV („Podmínky ukončení studia“), poslední odstavec, „rodiče mohou od smlouvy jednostranně písemně odstoupit z jakéhokoliv důvodu. V případě odstoupení od smlouvy jsou však povinni sdělit toto rozhodnutí škole nejpozději do 31. 5. příslušného školního roku; v případě nedodržení této lhůty jsou rodiče povinni uhradit škole školné za celý jeden následující školní rok, tj. obě splátky školného za následující jeden školní rok. Odstoupením rodičů od smlouvy není dotčeno ustanovení čl. III písm. e/ této smlouvy.“ Žalovaní – pro nespokojenost s výukou a pochybnosti o zabezpečení budoucí řádné výuky syna – odstoupili od smlouvy e-mailovým sdělením z 23. 3. 2016, následně písemně doporučeným dopisem z 23. 3. 2016, který žalobkyně obdržela 30. 3. 2016 („s předstihem 5 měsíců před zahájením školního roku“). „Stanovení podmínek studia za