Nejvyšší soud 33 Cdo 774/2026 – Obnovu řízení o zaplacení 2 057 Kč

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Z. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Novotným, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Cihláře 3888, proti žalované Auto Janák s.r.o., se sídlem v Ústí nad Orlicí, Královehradecká 1545, identifikační číslo osoby 259 61 586, zastoupené Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem v Hostinném, B. Němcové 400, o obnovu řízení o zaplacení 2 057 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 45/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 10. 2025, č. j. 27 Co 188/2025-113, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. 27 Co 188/2025-113, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 4. 2025, č. j. 5 C 45/2024-92, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, a to především z důvodu její opožděnosti, přičemž současně shledal, že nejsou splněny ani věcné důvody obnovy.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu s tvrzením nesprávného právního posouzení nedostatečného poučení účastníka o břemenu tvrzení a břemenu důkazním ve spojení s nevyslovením předběžného právního názoru ovlivnit podmínky přípustnosti obnovy řízení a s otázkou prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby na obnovu řízení z důvodu zachování práva na spravedlivý proces. Má za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud dílem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dílem jde o otázky dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené. Za takové považuje otázky:

- zda může nedostatečné poučení účastníka soudem prvního stupně o břemenu tvrzení a břemenu důkazním ve spojení s nevyslovením předběžného právního názoru ovlivnit podmínky přípustnosti obnovy řízení v dané věci,

- zda může být účastníku řízení prominuto zmeškání lhůty k podání žaloby na obnovu řízení z důvodu zachování práva na spravedlivý proces?

Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

Dovolatel předkládá k řešení otázku, zda může nedostatečné poučení účastníka soudem prvního stupně o břemenu tvrzení a břemenu důkazním ve spojení s nevyslovením předběžného právního názoru ovlivnit podmínky přípustnosti obnovy řízení v projednávané věci.

Na řešení takto formulované otázky však napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru, že žalobce v původním řízení neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v důsledku nedostatečného poučení podle § 118a o. s. ř., nýbrž na závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty stanovené v § 233 odst. 1 o. s. ř., a již z tohoto důvodu nemohla být úspěšná. Současně odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že dovolatelem předkládaný docházkový list nepředstavuje důkaz, který bez své viny nemohl použít již v původním řízení, neboť měl ke své docházce trvalý přístup a mohl si příslušný výstup opatřit kdykoliv již během původního řízení.

Dovolatel dále předkládá otázku, zda může být účastníkovi prominuto zmeškání lhůty k podání žaloby na obnovu řízení z důvodu zachování práva na spravedlivý proces.

Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.

Platí totiž, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Tento závěr zdůraznil Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014). Se zřetelem k tomu nutno akcentovat, že lhůta uvedená v § 233 odst. 1 o. s. ř. má povahu lhůty zákonné a propadné (prekluzivní). Po jejím marném uplynutí právo podat žalobu na obnovu řízení zaniká a zmeškání lhůty k jejímu podání nelze prominout postupem podle § 58 o. s. ř. ani s odkazem na obecné principy spravedlivého procesu; takový postup zákon výslovně zakazuje (srovnej § 235 odst. 1 o. s. ř.), jelikož omezení možnosti prolomit účinky pravomocného rozhodnutí zákonem stanovenými lhůtami představuje jeden z projevů principu právní jistoty a ochrany práv nabytých na základě pravomocného rozhodnutí.

Odvolací soud proto nepochybil, dospěl-li k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla opožděná, jestliže dovolatel podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů znal okolnosti, na nichž důvod obnovy zakládal, již dne 16. 9. 2024, avšak žalobu podal až dne 29. 1. 2025.

Dovolatel dále namítá, že soudy postupovaly přepjatě formalisticky, nevypořádaly se dostatečně s jeho argumenty, neřešily odbornou stránku věci a neprovedly všechny jím navrhované důkazy.

Touto argumentací však dovolatel ve skutečnosti brojí proti správnosti původního rozsudku vydaného ve věci samé a proti způsobu hodnocení důkazů v původním řízení. Takové námitky nejsou způsobilé zpochybnit závěr napadeného usnesení o opožděnosti žaloby na obnovu řízení.

Institut obnovy řízení totiž neslouží k revizi právních závěrů soudu ani k přezkumu správnosti hodnocení provedených důkazů. Jeho účelem je pouze zohlednění nových skutečností nebo důkazů splňujících podmínky § 228 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci však soudy obou stupňů uzavřely, že dovolatelem předkládaný docházkový list nebyl novým důkazem ve smyslu uvedeného ustanovení a že žalobce jej mohl bez obtíží předložit již v původním řízení.

Žalobce výslovně napadl usnesení odvolacího soudu v rozsahu obou jeho výroků, tedy i v té části, v níž bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání proti výrokům o nákladech řízení přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Václav Duda

předseda senátu