33 Odo 39/2003 — Nejvyšší soud

33 Odo 39/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2003 Spisová značka:33 Odo 39/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.39.2003.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 6 předpisu č. 12/1983Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 39/2003-201 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. T., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem, proti žalované Č. p., a.s., o zaplacení částky 565 032,10 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 36 Cm 378/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2002 č. j. 9 Cmo 120/2002-164, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2002 č. j. 9 Cmo 120/2002-164, vyjma výroku pod bodem I, jímž byla připuštěna změna žaloby tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 280 000 Kč a V. z. p. Č. r. – O. p. Ch. částku 285 032,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2001 č. j. 36 Cm 378/96-137 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 13. prosince 2001 č. j. 36 Cm 378/96-137 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 565 032,10 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel s právním předchůdcem žalované dne 6. 2. 1992 pojistnou smlouvu č. 553-00093-11 o pojištění výroby, obchodu a služeb a podnikatelské a jiné činnosti, kterou účastníci sjednali pojištění typu 001 a typu 002 v rozsahu pojistných podmínek PPOZ 91 a odpovědnosti typu 201 v rozsahu pojistných podmínek PPOZ 91. Vedle pojištění pracovněprávní odpovědnosti žalobce za škodu vzniklou jeho zaměstnancům bylo podle článku 2.3. pojistných podmínek PPOZ 91 sjednáno právo žalobce, „aby za něj pojišťovna nahradila regresní nároky státu vzniklé z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání“. Dne 1. 7. 1993 utrpěl žalobcův zaměstnanec F. P. těžký pracovní úraz, na jehož následky zemřel. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 6. 1999 sp. zn. 60 C 212/95 bylo žalobci uloženo zaplatit V. z. p. ČR částku 565 032,10 Kč jako náhradu nákladů za zdravotní péči poskytnutou uvedenému zaměstnanci žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pojistný závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou zanikl k 1. 1. 1993, kdy nabyl účinnosti zákon č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů. Na základě § 205d uvedeného zákona pak bylo zavedeno zákonné pojištění pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání mezi organizací zaměstnávající alespoň jednoho pracovníka a Č. p., a.s., pokud bylo toto pojištění sjednáno k 31. 12. 1992. Soud prvního stupně dovodil, že uvedeným ustanovením zákona č. 37/93 Sb. došlo ke změně pojistného vztahu účastníků sjednaného podle PPOZ 91. Dále konstatoval splnění podmínek vzniku zákonné odpovědnosti žalobce jako zaměstnavatele podle zákoníku práce za škodu vzniklou jeho pracovníkovi pracovním úrazem. Podle § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, má pak žalobce právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla pracovníkovi při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni organizace odpovídá podle zákoníku práce. Touto pojišťovnou je podle zákona č. 37/93 Sb. žalovaná. Ohledně výše škody odkázal soud prvního stupně na rozsudek Okresního soudu v Chrudimi. S námitkou žalované, že k pracovním úrazu došlo po účinnosti nového předpisu, kdy nelze uplatňovat regresní náhrady státu a smluvní pojištění zahrnující regresní náhrady zaniklo k 31. 12. 1992, se vypořádal tak, že tento názor žalované je v rozporu s výše uvedeným právním závěrem a nelze jej přijmout také proto, že případné právní vakuum by nemělo jít k tíži pojištěného. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2002 č. j. 9 Cmo 120/2002-164, poté co připustil změnu žaloby tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 280 000 Kč a V. z. p. Č. r. - O. p. Ch. částku 285 032,10 Kč, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 280 000 Kč a ve výroku o nákladech řízení, ve zbývající části změnil rozsudek tak, že žalovaná je povinna zaplatit 285 032,10 Kč V. z. p. Č. r. – O. p. Ch. (dále jen „VZP“). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v souladu se změnou žaloby doplnil dokazování a zjistil, že žalobce z celkové částky nákladů léčení - předmětem projednávané věci je požadavek žalobce na pojistné plnění do výše jeho povinnosti vůči VZP - uhradil VZP 280 000 Kč a do výše 285 032,10 Kč nebyl dosud nárok VZP uspokojen. Skutkové okolnosti věci zjištěné soudem prvního stupně posoudil odvolací soud jako nesporné a konstatoval, že ani v odvolacím řízení nebyly zpochybněny. Odvolací soud se dále vypořádal s námitkami žalované, která zastávala především právní názor o zániku pojištění účastníků v důsledku zrušení vyhlášky č. 12/1983 Sb. a dovozovala ztrátu platnosti veškerých pojistných smluv uzavřených v jejím režimu, když zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání zavedené vyhláškou č. 125/1993 Sb. se nevztahovalo na povinnost zaměstnavatele k zaplacení nákladů vynaložených zdravotními pojišťovnami na léčení pracovních úrazů; tyto náklady mohly pojišťovny hradit pouze na základě samostatně sjednaného pojištění, což žalobce učinil až pojistnou smlouvou ze dne 24. 4. 1994. Odvolací soud neshledal tuto obranu žalované důvodnou a dospěl k závěru, že k datu vzniku pracovního úrazu (1. 7. 1993) byl vztah účastníků řízení založen pojistnou smlouvou, kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci nejen podle pracovněprávních předpisů, ale i v rozsahu povinnosti k zaplacení regresních náhrad, tj. nároků upravených zákonem č. 33/1965 Sb., o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti se změnou systému poskytování a úhrady zdravotní péče byl sice zákonem č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, zrušen zákon č. 33/1965 Sb., podle § 20a odst. 1 zákona č. 550/1991 Sb., ve znění novely provedené zákonem č. 161/1993 Sb., který nabyl účinnosti 1. 7. 1993, příslušná zdravotní pojišťovna má však právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči plně nebo částečně hrazenou zdravotním pojištěním v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. Přestože byla vyhláška č. 12/1983 Sb., na jejímž základě byla pojistná smlouva účastníků uzavřena, zrušena novou vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou byly stanoveny podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, z jejího § 18 odst. 1 plyne, že pojištění regresních náhrad státu zůstalo zachováno i v době předmětného úrazu. I když byl zákon č. 33/1965 Sb. zakládající povinnost zaplacení regresní náhrady státu zrušen, obsahem této náhrady byly náklady léčebně preventivní péče, vyplacených dávek nemocenského pojištění a dávek důchodového zabezpečení, popř. jiných dávek vynaložených státem a předpokladem jejího zaplacení bylo způsobení poškození na zdraví nebo smrt zaviněným jednáním třetích osob. Shora citované ustanovení § 20a odst. 1 zákona č. 550/1991 Sb. pak nesporně upravuje vznik povinnosti třetích osob k úhradě nákladů na léčebnou péči shodně s úpravou danou zákonem č. 33/1965 Sb. Takto jsou naplněny i smluvní podmínky sjednaného pojištění – vymezení pojistné události. Rozsah pojistného plnění pak koresponduje s rozsahem nákladů vymezených § 20a zákona č. 550/1991 Sb. a výše platební povinnosti žalobce vůči VZP je v projednávané věci nesporná. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.Je přesvědčena, že se jedná o řešení kauzy zásadního právního významu, neboť řešená právní otázka je významná nejen pro rozhodnutí v dané věci, ale má význam i pro další shodn