4 Tdo 1161/2016 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1161/2016-35 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2016 dovolání obviněného Ing. O. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 6 To 115/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 150/2009, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, byl obviněný Ing. O. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že v době od 25.4.2006 do 3.3.2008 v B., nejdříve jakožto fyzická osoba soukromě podnikající pod obchodním jménem Ing. O. V. – V., IČ: 11198478, se sídlem J., B., a posléze již jako nepodnikatelský daňový subjekt, nepodal na Finančním úřadu v Bruntále 1) daňové přiznání k DPH za první čtvrtletí roku 2006 přesto, že byl až do 3.5.2006 registrován jako plátce DPH a přesto, že v době od 28.2.2006 do 15.3.2006 vystavil vůči společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA Opava s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. – Autozam, Autozam B. s.r.o., a V+K M. s.r.o. za provedené služby faktury na celkovou částku 131.062,16 Kč a na DPH ve výši 24.902,20 Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad Bruntál ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti s přihlédnutím k tomu, že současně nedošlo ani k uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění ve výši 7.034,- Kč, činila 17.868,- Kč, 2) daňové přiznání k DPFO za rok 2006 přesto, že v daňových přiznáních k DPFO za léta 2003 a 2004 uplatnil jako daňově uznatelný výdej vytvoření rezervy ve výši 3.000.000,- Kč určené k opravě domu v obci R., zapsaného u Katastrálního úřadu pracoviště Bruntál pro obec R. na LV, s tím, že oprava bude zahájena v roce 2005, přičemž tuto opravu v roce 2005 ani v roce 2006 nezahájil, a nemovitost byla dne 2.10.2006 v rámci dražby prodána, kdy v důsledku této skutečnosti byl podle § 7 odst. 5 zákona č. 593/1992 Sb. povinen v roce 2006 rezervu rozpustit a z částky 3.000.000,- Kč daň z příjmů fyzických osob dodatečně odvést a dále přesto, že jeho příjmy z podnikatelské činnosti vyúčtované společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA Opava s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. – Autozam, Autozam B. s.r.o., KAPL CZ s.r.o., Ager spol. s r.o., FERRUM FORM spol. s r.o., M. N., J. H., ING. J. H., ALDERO s.r.o., FORTEX-AUTOSERVIS v.o.s, V.-FORTEX s.r.o., OPAVLEN Opava a.s., KARETA s.r.o., WERA NOVA s.r.o., Ing. J. K., J. V., I. N., SLUŽBY J.P. spol. s r.o., VODEKO s.r.o., Slezskomoravské telekomunikace Opava spol. s r.o., LUNA-OVO s.r.o., Ing. R. V., Městská knihovna Bruntál, Ing. J. V., FITCOM s.r.o., POLYGON stavební a.s., Gatro s.r.o., EKO-Alu Krnov s.r.o., AGZAM s.r.o., TUBUS Rýmařov s.r.o., ATRO Rýmařov s.r.o., OAZA M+M s.r.o., INTERTOGA s.r.o., SOLEX AGRO s.r.o., STORES s.r.o., POTRAVINY U Š., NORD SERVISE s.r.o., KOALA spol. s r.o., V. J. – Herna Squash, ELEKTRONIK Centrum s.r.o., DŘEVOKON spol. s r.o., SYSTÉM-COMMERCE s.r.o., LENAS a.s., G spol. s r.o., V. P., Mateřská škola Háj ve Slezsku, LINMASTER s.r.o., SPEDIT v.o.s., Ing. Z. K., GVER spol. s r.o., TINA PRÁDLO s.r.o., HEKRA CAR spol. s r.o., AUTO KADO spol. s r.o., Liberecký servis VZV spol. s r.o., MiCar-CZ spol. s r.o., ELIPROM spol. s r.o., Autocolor Design s.r.o., STAFI CZ s.r.o., RIMA Design s.r.o., G-SYSTEM a.s., OPAVLEN Opava a.s., FITCOM s.r.o., Řemeslné potřeby s.r.o., M. K., J. K., Kumi-K. s.r.o., D. N. a V+K M. s.r.o. fakturami činily celkem 911.071,- Kč, takže celkový daňový základ s přihlédnutím k daňově uznatelným výdajům ve výši 125.818,- Kč dosáhl částky 3.785.253,- Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad Bruntál ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti činila 1.037.046,- Kč, čímž způsobil Finančnímu úřadu Bruntál škodu v celkové výši 1.054.914,- Kč. Za to byl odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, podal obviněný odvolání. Z podnětu tohoto opravného prostředku Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 6 To 115/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu obviněnému nově uložil podle § 148 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a dvou měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Je třeba připomenout, že výše zmíněná rozhodnutí byla již několikátými rozhodnutími v předmětné trestní věci, a proto jsou předchozí rozhodnutí ve věci uvedena v časové ose. Trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona byl obviněný Ing. O. V. uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 2 T 150/2009, ten však byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 6 To 437/2010 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 2 T 150/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 To 405/2012, pro stíhaný skutek zproštěn obžaloby. Tato rozhodnutí však byla na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 4 Tdo 551/2013, a Okresnímu soudu v Bruntále bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 2 T 150/2009, znovu uznal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. Na podkladě odvolání obviněného byl však i tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 6 To 410/2013, a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Poté byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, opět uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, ale Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, na podkladě odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušil a obviněného podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil předmětné obžaloby. I toto rozhodnutí napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním a Nejvyšší soud je zrušil usnesením ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1252/2015. Krajskému soudu v Ostravě bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poté bylo učiněno předmětné, nyní napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 6 To 115/2015. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 6 To 115/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť žádný z příslušných soudů se doposud nevypořádal s jeho námitkou, že nepodání daňového přiznání samo o sobě není trestné. Mohlo by být trestné až tehdy, pokud by daňovému subjektu vznikla daňová povinnost, jejíž výše by dosáhla hranice uvedené v trestním zákoně, tj. v daném případě částky 50.000 Kč. Předpokladem trestnosti u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zákona je okolnost, že daň je zkrácena ve větším rozsahu, který je řešen ustanovením § 89 odst. 11 tr. zákona. Podle názoru obviněného nebylo v řízení zjištěno, jaké skutečné výše by dosáhla jeho daňová povinnost za rok 2006. Zdůraznil, že podle znaleckých závěrů znalkyně Ing. Jany Jarošové správce daně při stanovení jeho daňové povinnosti za rok 2006 postupoval nesprávně, protože v rozhodném období byl OSVČ, proto jeho příjmy měly být daněny podle § 7 zákona o dani z příjmů a nikoliv podle § 10 téhož zákona, jak postupoval Finanční úřad v Bruntále. Má za to, že pro stanovení trestní odpovědnosti je nutno zjistit přesnou výši škody a že nemůže být vycházeno z právní fikce, kterou použil Finanční úřad v Bruntále. Nejdříve musí být postaveno najisto, zda vůbec daňová povinnost vznikla a pokud ano, v jaké výši. Je přesvědčen, že provedená skutková zjištění nepotv