4 Tdo 1410/2007 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1410/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2008 Spisová značka:4 Tdo 1410/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1410.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1410/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání podaném obviněnou B. H. T. alias H. N. T., státní příslušnice V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 39 To 120/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 29/2006, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 39 To 120/2006, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 9. 2006 sp. zn. 1 T 29/2006, z r u š u j í . Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu s e z r u š u j í i všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 9. 2006 sp. zn. 1 T 29/2006, byla obviněná B. H. T. alias H. N. T. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona, za který byla podle § 171 odst. 1 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná v době nejméně od 14. 8. 2004 do 6. 2. 2006, kdy se pod jménem B. H. T. dostavila do Azylového zařízení Ministerstva vnitra České republiky – Přijímacího střediska V. L., okres F.-M., se neoprávněně zdržovala ve V. L., okres F.-M., a na jiných místech České republiky, přestože jí bylo pod jménem H. N. T. rozhodnutím Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ústí na Labem, Odboru pátrání a kontroly pobytu, Oddělení kontroly pobytu, pracoviště Chomutov čísla jednacího SCPP-280/UL-OPK-SV-2003 ze dne 8. 11. 2003, které nabylo právní moci dne 14. 11. 2003, uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 5 let a rozhodnutím téhož orgánu stejného čísla jednacího ze dne 4. 5. 2004, které nabylo právní moci dne 13. 8. 2004, jí byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v trvání 32 dnů s platností do 3. 6. 2004. Proti citovanému rozsudku podali obviněná i státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku odvolání. Ve druhém stupni o těchto opravných prostředcích rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který usnesením ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 39 To 120/2006, obě podaná odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 2. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. řádu). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná dovolání, jímž napadla výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), a § 265b odst. 1 písm. l tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že inkriminovaným jednáním nemohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byla postavena před soud a odsouzena. Podle dovolatelky existují pochybnosti o tom, zda byla řádným způsobem stanovena v rámci správního řízení lhůta pro vycestování. I podle rozsudku okresního soudu takováto lhůta stanovena nebyla. Dovolatelka je toho názoru, že ze znění ustanovení § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, vyplývá povinnost ve správním rozhodnutí o vyhoštění cizince stanovit dobu vycestování z území, jde o obligatorní znak takovéhoto rozhodnutí. Pokud v rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 8. 11. 2003 čj. SCPP-280-10/UL/OPK-CV-09-2003 tato doba k vycestování stanovena nebyla, obviněné nevznikla povinnost území České republiky opustit, neboť rozhodnutí nebylo vykonatelné a nemohla tak svým jednáním účinně mařit výkon úředního rozhodnutí, jak vyžaduje ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Výklad ustanovení § 118 citovaného cizineckého zákona tak, jak jej provedl Krajský soud v Ostravě, je podle dovolatelky výkladem rozšiřujícím a je tak v rozporu s požadavky čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“. Povinností správních orgánů je tak vydávat rozhodnutí, která jsou v souladu se zákonem, tedy i s požadavkem, aby obsahovala všechny zákonem stanovené výroky. Pokud odvolací soud ve svém rozhodnutí provedl výklad ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., jde o výklad ustanovení, které v rozhodnutí správního orgánu nebylo zmíněno, a i odvolací soud tak svým rozhodnutím provedl další nepřípustně rozšiřující výklad. Rozhodnutí správního orgánu ze dne 4. 5. 2004 – výjezdní příkaz - jímž byla lhůta k vycestování dodatečně stanovena v rozpětí 32 dnů s platností do 3. 6. 2004, je z právního hlediska rozhodnutím nicotným, neboť tímto způsobem nelze zasáhnout do již pravomocně skončeného správního řízení. Dovolatelka je toho názoru, že mělo být zahájeno nové správní řízení, přičemž touto odvolací námitkou se Krajský soud v Ostravě nezabýval a v napadeném rozhodnutí se s ní nevypořádal. V situaci, kdy správní orgán řádně a způsobem, který je v souladu se zákonem, nestanovil dovolatelce lhůtu pro vycestování, nevznikla jí povinnost území ČR opustit a nemohla tak svým jednání naplnit zákonné znaky trestného činu, pro který byla odsouzena. S ohledem na výše uvedené důvody obviněná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 39 To 120/2007, zrušil, a současně také zrušil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 9. 2006 sp. zn. 1 T 29/2006, aniž navrhla další procesní postup ve věci. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která vyložila obsah dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jejího názoru je dovolání svým obsahem v souladu s uplatněnými dovolacími námitkami, a je nutno jim přiznat opodstatněnost. Pokud jde o otázku, zda obviněná byla povinna opustit území České republiky na základě platného a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu vydaného podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, dospěla k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Vycházela při tom z charakteru výjezdního příkazu, přičemž souhlasila s názorem dovolatelky, že výjezdní příkaz v daném případě nenavazuje na žádné rozhodnutí, jímž by byla stanovena lhůta k vycestování. Podle názoru státní zástupkyně se v posuzované trestní věci jednalo o absenci úředního postupu v důsledku nečinnosti cizinecké policie, kterou nebyl schopen vydaný výjezdní příkaz zvrátit, a dodatečně vydaným rozhodnutím, v němž byla lhůta stanovena, byl obcházen zákon. Z tohoto důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Vyslovila souhlas s tím, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citované