Nejvyšší soud 4 Tdo 273/2026 – Dovolání

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 73 T 154/2024, byl obviněný Š. G. uznán vinným přečinem krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byla dále soudem prvního stupně uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené UNI HOLDING CZECH 2010, s. r. o., částku 1 090 Kč a poškozené GrandVision CZ, s. r. o., částku 4 290 Kč. Obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu, když byl předtím dostatečně poučen o obsahu projednávaného skutku i jeho právní kvalifikaci, stalo se tak za přítomnosti obhájce Mgr. Petra Šupala, LL.M., poté, co byl soudem prvního stupně na vůli ohledně prohlášení viny podrobně dotazován a soud prvního stupně prohlášení viny přijal.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 6 To 189/2025, podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Zde je třeba zdůraznit, že odvolání obviněného i jeho odvolací námitky směřovaly výhradně proti výroku o trestu, nikoliv proti výroku o vině.

Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Šupala, LL.M., napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Není spokojen s tím, že soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny, přitom vycházel z podané obžaloby, nevysvětlil, jak dospěl k souladu skutkového stavu popsaného rozsudkem s prohlášením viny, což zatěžuje jeho rozhodnutí nepřezkoumatelností. Podle dovolatele obsah spisu nedovoluje učinit skutkový a právní závěr o spáchání pokračujícího trestného činu krádeže, vzhledem k tomu, že mezi skutky označenými body 1) a 2) rozsudku uběhly téměř dva měsíce. Soud prvního stupně neměl za takové situace prohlášení viny přijmout. Obhájce v podaném dovolání zároveň vylučuje, že by Nejvyšší soud mohl rozhodnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Závěrem je navrhováno, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí nižších soudů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podal k dovolání obviněného vyjádření. Uvádí, že dovolání je podle jeho názoru nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Upozorňuje na skutečnost, že obviněný v předcházejícím stádiu trestního řízení podal odvolání proti výroku o trestu, nepodal odvolání proti výroku o vině, proto odvolací soud neměl povinnost tento výrok přezkoumávat, a proto nelze nyní v řízení dovolacím napadat výrok o vině (státní zástupce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Rt 20/2004). Státní zástupce navrhuje, aby dovolání obviněného bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhoduje ve druhém stupni a zákon to připouští.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tedy soudu, který rozhodl ve druhém stupni, toto rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé, odvolací soud však v přezkumném stadiu soudního řízení rozhodoval k odvolání obviněného jen o výroku o trestu.

Dovolatel tuto poslední skutečnost pomíjí, pokud však odvolací soud rozhodoval ve druhém stupni pouze o výroku o trestu, tak jen tento výrok mohl být odvolacím soudem ve druhém stupni přezkoumán, neboť obviněný výrok o vině v odvolacím řízení odvoláním nenapadl a neexistovaly objektivně žádné důvody, aby byl výrok o vině přezkoumán odvolacím soudem z jeho vlastní iniciativy na základě ustanovení § 254 odst. 2, 3 tr. řádu. Dovolání tudíž fakticky nesměřuje proti výroku odvolacího soudu, který byl vynesen ve druhém stupni, neboť výrok o vině soudu prvního stupně nebyl odvoláním obviněného napaden. Nejvyšší soud, ohledně absence odvolání proti výroku o vině v této trestní věci, může jen odkázat na rozhodnutí R 20/2004 Nejvyššího soudu citované státním zástupcem v jeho vyjádření nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1216/2016. Z obou je zřejmé, že dovolatel nemůže účinně podat dovolání, pokud v odvolání nenamítl nesprávnost výroku, proti němuž nyní svým dovoláním směřuje, takové dovolání je pak nepřípustné.

Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, že dovolání obviněného napadající výrok o vině soudu prvního stupně je nepřípustné.