4 Tdo 30/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 30/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 30/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.30.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Důkaz Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 993/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 30/2026-459 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 dovolání obviněného A. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 31 To 269/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 25/2024, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. K. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 10. 7. 2025, sp. zn. 2 T 25/2024, byl obviněný A. K. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 40 denních sazeb v částce 3 000 Kč, tedy celkem ve výši 120 000 Kč a bylo rozhodnuto, že peněžitý trest může být zaplacen ve dvanácti měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč splatných vždy do každého 30. dne v měsíci s tím, že první splátka musí být zaplacena do 30. dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud prvního stupně též rozhodl tak, že obžalovanému uložil, aby poškozené J. Š. odčinil nemajetkovou újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v částce 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a se zbytkem nároku odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních, poškozenou H. K. pak odkázal s jejími nároky na odčinění nemajetkové újmy a náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních v celém rozsahu. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestné činnosti tak, že: „V Liberci dne 26.11.2021 podal podnět k trestnímu stíhání na neznámého pachatele pro možné spáchání trestného činu podvodu ze strany zaměstnanců České spořitelny, a.s., IČO: 45244782, prostřednictvím Mgr. Narcise Tomáška, advokáta v plné moci, na Policii České republiky, Územní odbor Liberec, služba kriminální policie a vyšetřování, a to v souvislosti s vymáháním vrácení finančních prostředků z údajné půjčky ve výši 218 000,- Kč po H. K., kterou jí měl poskytnout dne 16.3.2020 vkladem na její bankovní účet č. XY, na pokladně pobočky České spořitelny, a.s., XY, Liberec, přičemž jako důkaz na podporu svého tvrzení předložil pokladní doklad o vkladu peněz učiněném poškozenou na její účet, který později doplnil v podání vysvětlení dne 9.12.2021 a uvedl, že zaměstnanci České spořitelny, a.s., IČ: 45244782 – Z. J., a J. Š., měly jednat ve shodě s P. K. a ve prospěch H. K., přičemž je obvinil z manipulace s dokladem o vkladu finanční hotovosti jeho osobou tak, že když dne 16.3.2020 prováděl hotovostní vklad finančních prostředků ve výši 218 000,- Kč, na pokladně pobočky České spořitelny, a.s., XY, Liberec, poskytnutých jako půjčku osobě H. K., na její bankovní účet č. XY, jej měla pracovnice banky Z. J., vyzvat k předložení dokladu totožnosti a podpisu na předmětný pokladní doklad, který mu poté, po provedení vkladu předala, kdy on měl poté až v srpnu 2021 zjistit, že na tomto pokladním dokladu je jako vkladatel uvedena H. K., čímž mělo dojít k manipulaci s jeho údaji, aby tak nemohl disponovat žádným důkazem pro uplatnění nároku na vrácení poskytnuté půjčky, což na pobočce České spořitelny, a.s., XY osobně a poté ještě písemně reklamoval, neboť hodlal získat doklad o vkladu provedený jeho osobou na účet H. K., ač si musel být vědom toho, že toto jeho tvrzení o okolnostech vkladu a získání pokladního dokladu opatřeného jeho vlastnoručním podpisem, neodpovídají skutečnosti, neboť tento pokladní doklad byl vystaven v souladu s interními předpisy České spořitelny, a.s., přičemž obžalovaný tento pokladní doklad o vkladu hotovosti provedeném H. K. na její účet, který získal neznámým způsobem, pouze opatřil vlastnoručním podpisem v úmyslu vydávat jej za pokladní doklad potvrzující, že vklad hotovosti na účet H. K. učinil on sám.“ 3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 10. 2025 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy poškozené H. K. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že odsoudil obžalovaného A. K. toliko k peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb ve výši jedné denní sazby 3 000 Kč, tedy v celkové výši 120 000 Kč, umožnil mu splácet peněžitý trest ve dvanácti měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč splatných vždy do každého 30. dne v měsíci s tím, že první splátka musí být zaplacena do 30. dne v měsíci následující po měsíci, v němž tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Obviněnému pak navíc uložil povinnost nahradit poškozené H. K. náhradu škody ve výši 11 173,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 173,73 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení a nemajetkovou újmu ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, když se zbytkem jejího nároku odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Köhlera napadá dovoláním shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvody uvádí důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Nejprve rekapituluje rozhodnutí obou soudů. Poté důkladně rozebírá oba uplatněné dovolací důvody, jejich zákonné znění a závěry plynoucí z rozhodovací praxe, pokud jde o jejich naplnění. 5. Extrémní rozpor podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný vidí ve skutkovém stavu, k němuž dospěl soud prvního stupně a který odvolací soud přijal. Obviněný poukazuje na znění trestního oznámení, které podal, kdy je uvedeno, že ze strany dovolatele existuje důvodná obava, že došlo k manipulaci s pokladním dokladem. Dle obviněného je toto užití slovního spojení správné, ničeho netvrdil, pouze uvedl, že je zde důvodná obava, neuváděl žádné konkrétní osoby, proto toto jednání nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Rovněž v následném úředním záznamu je opět hovořeno, stejně jako v podaném trestním oznámení, o neznámém pachateli. Nemůže tak obstát závěr soudu I. stupně, že nařčení směřovalo vůči bankovním úřednicím Š. a J., které měly dokladem manipulovat dle pokynů poškozeného P. K. a ve prospěch H. K. 6. Obviněný znovu namítá tak, jak tvrdil již v rámci řízení před soudem I. stupně a odvolacím soudem, že byl právně zastoupen, a to Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem. Advokáta si vzal právě z důvodu, aby podané trestní /oznámení splňovalo veškeré náležitosti a aby nedošlo k jakékoli pochybnosti o jeho obsahu. Obviněný dále popisuje obsah výpovědí jednotlivých svědků, tedy svědkyň Š., K., J., svědka K. Pokud jde o svědkyni Š., ta nebyla zbavena povinnosti mlčenlivosti, proto není její výpověď procesně použitelná. 7. Dovolatel namítá, že nebylo provedeno dokazování k tomu, kde svědek K. získal peníze na vklad do banky ve prospěch svědkyně K., verze svědka o prodeji areálu v XY je nevěrohodná, nestandardní je i to, že poškozená K. měla peníze do banky vkládat osobně, a ne bezhotovostním převodem, důležité je i to, že svědek prohrál všechny občanskoprávní spory, které s ním vedl. Nebylo prokázáno, že by předmětný bankovní doklad odcizil obviněný, když užíval k podnikání stejné prostory jako svědek K. Zmínění svědci pak vypovídali o okolnostech vkladu v bance rozdílně. Soud prvního stupně se těmito extrémními rozpory vůbec nezabýval. Obviněný dále uvádí, že soud prvního stupně ani nezkoumal, zda jednání obviněného přesáhlo hranici civilního sporu, obviněný pak měl v občanskoprávním řízení proti svědku K. úspěch. 8. Obviněný opětovně tvrdí, že neměl k dispozici bankovní doklad o vkladu, který by odpovídal tomu, že peníze v bance vložil on sám, proto podá