4 Tdo 383/2015 – Nejvyšší soud

4 Tdo 383/2015-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2015 dovolání obviněného Z. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 6 To 356/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 139/2014, a rozhodl t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 6 T 139/2014, byl obviněný Z. B., uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že jako provozovatel a majitel autobusu tov. zn. Karosa, nezajistil jeho řádnou údržbu, zejména brzdné soustavy, povolil, aby byl užit dne 1. 12. 2011 k provozu na pozemních komunikacích k zajištění přepravy většího počtu osob na školní výlet (38 nezletilých dětí ve věku 7-8 let v doprovodu čtyř dospělých osob) přesto, že nesplňoval podmínky stanovené zvláštním předpisem a uvedené v ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sbírky – o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, následně kolem 14:25 hod. při jízdě v P., v L. t. v blízkosti nouzového východu se autobus stal neovladatelným pro uvolnění matic, vypadání šroubů a úplný rozpad přírubového spoje spojovacího hřídele, jehož volný konec v důsledku neřízené rotace poškodil elektroinstalaci a vzduchové potrubí, pro vadný přepouštěcí ventil a nefunkčnost pružinových válců nedošlo k zabrzdění autobusu, začal samovolně couvat ze svahu, řidič Z. B. se ho pokusil zastavit stočením řízení vpravo a nárazem do stěny tunelu, před zastavením autobus dřel 14 metrů o stěnu tunelu, došlo k utržení výstražného světla tunelu, k obnažení tunelové elektroinstalace, která přišla do přímého kontaktu s karosérií autobusu, u vozidla byl poškozen pravý zadní sloupek a roztříštěno zadní sklo, úlomky nalétaly do vnitřní části autobusu, kde seděly nezletilé děti, z autobusu vyteklo palivo, čímž se vytvořila 13 m dlouhá kaluž, přičemž s ohledem na značný provoz a místo nehody (uzavřený prostor tunelu) došlo k vydání nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví minimálně více než 10 osob sedících v zadní části autobusu a na majetku fy Ředitelství silnic a dálnic ČR byla způsobena škoda ve výši cca 37 800.- Kč a jednání se dopustil proto, že porušil ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Za to byl odsouzen podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli M. Š., jako zák. zástupce poškozeného D. Š., L. S., jako zák. zástupkyně poškozeného V. S. a Ředitelství silnic a dálnic ČR, středisko správy a údržby dálnice č. 8, Masarykova 953, 252 10 Rudná, odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 6 T 139/2014, podal obviněný Z. B. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 6 To 356/2014, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ohledně obviněného Z. B., zrušil toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že jmenovaného obviněného při nezměněném výroku o vině přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku odsoudil podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování prostředků hromadné přepravy osob v trvání pěti let. Odvolání obviněného Z. B., bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 6 To 356/2014, podal obviněný Z. B., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že svým jednáním nenaplnil znak skutkové podstaty přečinu obecného ohrožení podle § 273 odst. 1 tr. zákoníku - „obecné nebezpečí“ -, neboť autobus se nestal zcela neovladatelným a nebezpečí tak nemělo živelný charakter. Podotkl, že k obecnému ohrožení dojde tehdy, když vznikne taková situace, která se svým rozsahem, intenzitou a povahou vzniklého následku rovná nebezpečím živelných pohrom, výbuchům plynu, elektřiny či jiných nebezpečných látek, v důsledku čehož hrozí lidem bezprostřední nebezpečí smrti, jiné těžké újmy na zdraví či škody velkého rozsahu. V této souvislosti poukázal na dosavadní judikaturu – tj. R 1/1966, R 27/1967, R 62/1967 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1600/2011. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněného v plném rozsahu obžaloby zprostí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh a výsledky trestního řízení; dále uvedl, že se s argumenty obviněného uvedenými v dovolání ztotožňuje. Podle jeho názoru je z učiněných skutkových zjištění zřejmé, že míra nebezpečí v dané věci nedosáhla takové úrovně, jaká je vyžadována k naplnění znaku „obecné nebezpečí“. Ač obviněný neomluvitelně poskytl k přepravě malých dětí autobus v nevyhovujícím technickém stavu, nenaplnil svým jednáním znak skutkové podstaty přečinu ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy ani podle odst. 2 písm. b) citovaného ustanovení. Předmětný skutek byl tak nesprávně právně posouzen, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tím, že odvolací soud za dané situace zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se obviněného Z. B., zrušil, a to včetně všech rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal nalézacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje r