Nejvyšší soud 4 Tdo 399/2026 – Zločin týrání svěřené osoby

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 5 T 98/2025, byl obviněný J. M. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu, když byl předtím dostatečně poučen o tomto procesním postupu, o významu takového prohlášení, o obsahu projednávaného skutku i jeho právní kvalifikaci, stalo se tak za přítomnosti obhájce Mgr. Jiřího Vozáka. Soud prvního stupně prohlášení viny obviněného přijal, když se ho předtím na jeho vůli k prohlášení viny výslovně dotazoval.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 1. 2026, sp. zn. 55 To 415/2025, podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Zde je třeba zdůraznit, že, byť odvolací námitky směřovaly i proti výroku o vině, odvolací soud se jimi nezabýval a výrok o vině věcně nepřezkoumával, s poukazem na ustanovení § 206c odst. 7 tr. řádu a § 246 odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle nichž nemůže obviněný, který prohlásil před soudem prvního stupně vinu a takové prohlášení bylo soudem přijato, podat odvolání proti výroku o vině.

Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Vozáka napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Uvádí, že závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování, když soud prvního stupně nesprávně vycházel z výpovědí poškozených, které považoval za věrohodné. Za takové situace není možné opomenout svědky navrhované obhajobou. To se projevilo i na rozhodnutí odvolacího soudu. Skutková zjištění obsahují extrémní rozpor mezi dokazováním a skutkovými závěry. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) podala k dovolání obviněného vyjádření. Upozorňuje na skutečnost, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu, byl o této možnosti řádně poučen, tím souhlasil se skutkem tak, jak byl popsán v obžalobě, vzal na vědomí i právní kvalifikaci skutku, vzal na vědomí i to, že v rozsahu prohlášení viny nemůže rozsudek soudu prvního stupně napadnout opravným prostředkem. Odvolací soud pak nemůže takový výrok o vině v opravném řízení přezkoumávat. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhoduje ve druhém stupni a zákon to připouští.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tedy soudu, který rozhodl ve druhém stupni, toto rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé, odvolací soud však v přezkumném stadiu soudního řízení mohl obsahově rozhodovat k odvolání obviněného jen o jeho námitkách směřovaných proti výroku o trestu.

Odvolací soud správně přezkoumával pouze výrok o trestu, s poukazem na skutečnost, že obviněný prohlásil před soudem prvního stupně vinu ve vztahu ke skutku i předmětné právní kvalifikaci trestného činu, jímž byl uznán vinným. Objektivně pak neexistovaly žádné důvody, aby byl v části týkající se obviněného přezkoumán výrok o vině odvolacím soudem z jeho vlastní iniciativy na základě ustanovení § 254 odst. 2, 3 tr. řádu.

Dovolání obviněného tedy de facto nesměřuje proti výroku odvolacího soudu, který byl vynesen ve druhém stupni, když dovolatel nemohl účinně podat odvolání proti výroku o vině a odvolací soud tak mohl v odvolacím řízení přezkoumat jen výrok o trestu.

Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, že dovolání obviněného napadající výrok o vině soudu prvního stupně je nepřípustné.