4 Tdo 551/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 551/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 6. 2013 Spisová značka:4 Tdo 551/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.551.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 7. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 551/2013-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. O. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 To 405/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 150/2009, t a k t o: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 To 405/2012 i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 2 T 150/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 2 T 150/2009, byl obviněný Ing. O. V. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 1 Zt 58/2009, pro skutek spočívající v tom, že v době od 25. 4. 2006 do 3. 3. 2008 v B., nejdříve jakožto fyzická osoba soukromě podnikající pod obchodním jménem Ing. O. V. – V., se sídlem J., B., a posléze již jako nepodnikatelský daňový subjekt, nepodal na Finančním úřadu v B. 1) daňové přiznání k DPH za první čtvrtletí roku 2006 přesto, že byl až do 3. 5. 2006 registrován jako plátce DPH a přesto, že v době od 28. 2. 2006 do 15. 3. 2006 vystavil vůči společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA Opava s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. – Autozam, Autozam B. s.r.o., a V+K M. s.r.o. za provedené služby faktury na celkovou částku 131.062,16 Kč a na DPH ve výši 24.902,20 Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad B. ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti s přihlédnutím k tomu, že současně nedošlo ani k uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění ve výši 7.034,- Kč, činila 17.868,- Kč, 2) daňové přiznání k DPFO za rok 2006 přesto, že v daňových přiznáních k DPFO za léta 2003 a 2004 uplatnil jako daňově uznatelný výdej vytvoření rezervy ve výši 3.000.000,- Kč určené k opravě domu v obci R., zapsaného u Katastrálního úřadu pracoviště B. pro obec R., s tím, že oprava bude zahájena v roce 2005, přičemž tuto opravu v roce 2005 ani v roce 2006 nezahájil, a nemovitost byla dne 2. 10. 2006 v rámci dražby prodána, kdy v důsledku této skutečnosti byl podle § 7 odst. 5 zákona č. 593/1992 Sb. povinen v roce 2006 rezervu rozpustit a z částky 3.000.000,- Kč daň z příjmů fyzických osob dodatečně odvést a dále přesto, že jeho příjmy z podnikatelské činnosti vyúčtované společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA Opava s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. – Autozam, Autozam B. s.r.o., KAPL CZ s.r.o., Ager spol. s r.o., FERRUM FORM spol. s r.o., M. N., J. H., ING. J. H., A. s.r.o., FORTEX-AUTOSERVIS v.o.s, V.-FORTEX s.r.o., OPAVLEN Opava a.s., KARETA s.r.o., WERA NOVA s.r.o., Ing. J. K., J. V., I. N., SLUŽBY J.P. spol. s r.o., VODEKO s.r.o., Slezskomoravské telekomunikace Opava spol. s r.o., LUNA-OVO s.r.o., Ing. R. V., Městská knihovna B., Ing. Jan V., FITCOM s.r.o., POLYGON stavební a.s., Gatro s.r.o., EKO-Alu Krnov s.r.o., AGZAM s.r.o., TUBUS Rýmařov s.r.o., ATRO Rýmařov s.r.o., OAZA M+M s.r.o., INTERTOGA s.r.o., SOLEX AGRO s.r.o., STORES s.r.o., POTRAVINY U Š., NORD SERVISE s.r.o., KOALA spol. s r.o., V. J. – Herna S., ELEKTRONIK Centrum s.r.o., DŘEVOKON spol. s r.o., SYSTÉM-COMMERCE s.r.o., LENAS a.s., G spol. s r.o., V. P., Mateřská škola H. ve S., LINMASTER s.r.o., SPEDIT v.o.s., Ing. Z. K., GVER spol. s r.o., TINA PRÁDLO s.r.o., HEKRA CAR spol. s r.o., AUTO KADO spol. s r.o., Liberecký servis VZV spol. s r.o., MiCar-CZ spol. s r.o., ELIPROM spol. s r.o., Autocolor Design s.r.o., STAFI CZ s.r.o., RIMA Design s.r.o., G-SYSTEM a.s., OPAVLEN Opava a.s., FITCOM s.r.o., Řemeslné potřeby s.r.o., M. K., J. K., Kumi-K. s.r.o., D. N. a V+K M. s.r.o. fakturami činily celkem 911.071,- Kč, takže celkový daňový základ s přihlédnutím k daňově uznatelným výdajům ve výši 125.818,- Kč dosáhl částky 3.785.253,- Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad B. ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti činila 1.159.292,- Kč, čímž způsobil Finančnímu úřadu B. škodu v celkové výši 1.177.260,- Kč, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „ tr. zákon“). V odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud nezpochybnil skutečnost, že obviněný Ing. O. V. v zákonem stanovených termínech a ani následně nepodal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a dani z příjmu fyzických osob přesto, že mu vznikla daňová povinnost. Ve vztahu k dani z příjmu fyzických osob však soud zpochybnil existenci subjektivní stránky trestného činu. Nalézací soud připustil, že obviněný byl z hlediska daňových předpisů povinen podat přiznání k této dani za rok 2006 sám ve lhůtě podle § 40 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tj. do 31. 3. 2007, resp. 2. 4. 2007 (den 31. 3. 2007 připadl na sobotu). Konstatoval, že obviněný sice v minulosti udělil generální plnou moc daňové poradkyni J. V., ta však byla již dne 28. 3. 1997 omezena o § 40 zákona č. 337/1992 Sb., tj. právě o podání daňového přiznání. Pokud obviněný dne 4. 4. 2007 dodal na finanční úřad speciální plnou moc, stalo se tak až po lhůtě uvedené v § 40 odst. 3 citovaného zákona, takže nedošlo k prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání a J. V. nebyla oprávněna za obviněného daňové přiznání podat. Finanční úřad však podle nalézacího soudu pochybil, pokud výzvu k podání daňového přiznání doručil pouze uvedené daňové poradkyni. Jestliže obviněný neměl zástupce s neomezenou plnou mocí, měl finanční úřad výzvu doručit především daňovému subjektu, tedy samotnému obviněnému. Pokud se tak nestalo, nebyl finanční úřad oprávněn předpokládat, že daňový subjekt vykázal daň ve výši nula. Dále nalézací soud konstatoval, že obviněný předal všechny materiály J. V., které však následně byly vydány policii v souvislosti s prověřováním podezření z další trestné činnosti a následně již byla provedena kontrola Finančním úřadem v B. Nalézací soud uzavřel, že obviněný si byl vědom skutečnosti, že je povinen podat přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2006, nebylo však prokázáno, že věděl, že je povinen tak učinit do 2. 4. 2007, případně nebylo prokázáno, že by věděl, že tato lhůta nemůže být prodloužena a že daňové přiznání za něho nemůže podat daňová poradkyně ve lhůtě do 30. 6. 2007. Nebylo tedy prokázáno, že by obviněný chtěl krátit daň s tím, že daňové přiznání vůbec nepodal. Vzhledem k absenci subjektivní stránky se již soud nezabýval oprávněností zaúčtování rezervy na opravu nemovitosti a otázkou, v jaké výši měla být fakticky daň odvedena. Pokud se týká daně z přidané hodnoty, nalézací soud pouze konstatoval, že obviněný dodatečně tuto daň zaplatil a že s ohledem na výši daně má za to, že v daném případě zanikla trestnost tohoto jednání. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 To 405/2012, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Odvolací soud se plně ztotožnil s názory soudu prvního stupně. Uvedl, že obviněný nikdy osobně nespolupracoval s finančním úřadem a jednala za něj J. V., přičemž současně poukázal na nesprávný postup finančního úřadu, který komunikoval s J. V. a nikoli s obviněným. Obviněný byl proto podle odvolacího soudu oprávněn podat dodatečné daňové přiznání, což také učinil. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že finanční úřad doposud správně nevyměřil příslušné daně, přesto obviněný dodatečně uhradil daň z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2006. Rovněž odkázal na možnost dodatečného zaplacení daně