4 Tz 51/2009 — Nejvyšší soud

4 Tz 51/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2009 Spisová značka:4 Tz 51/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.51.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 51/2009 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného Mgr. P. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 tr. řádu a § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona v neprospěch obviněného Mgr. P. M. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se také rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 114/2002, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Mgr. P. M. se podle § 226 písm. b) tr. řádu z p r o š ť u j e o b ž a l o b y pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že dne 26. 9. 2000 ve 13. 40 hod. v B. po předchozím telefonickém oznámení a po příslušném poučení učinil na Obvodním oddělení Policie ČR v B. – Ž. trestní oznámení o údajném odcizení osobního automobilu Alfa Romeo, patřícího jeho otci P. M. st., přičemž uvedené vozidlo v dopoledních hodinách řídil v podnapilém stavu ulicemi města B. a v 10.55 hod. na ul. V. při odbočování doleva na ulici V. zavinil střet s tramvají D. p. města B., řízenou R. C., po kterém havarované vozidlo sám odstavil na nedalekém parkovišti a z místa nehody odešel, což vedlo k nadbytečné činnosti příslušné složky Policie ČR, spočívající zejména v ohledání místa činu, v ohledání nalezeného „odcizeného vozidla“, ve vypracování fotodokumentace, plánku místa činu a dalších zbytečných úkonů, čímž měl podle obžaloby spáchat trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona. O d ů v o d n ě n í : Obviněný Mgr. P. M. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 114/2002, uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona, jehož se dopustil tím, že dne 26. 9. 2000 ve 13. 40 hod. v B. po předchozím telefonickém oznámení a po příslušném poučení, učinil na Obvodním oddělení Policie České republiky v B. – Ž. trestní oznámení o údajném odcizení osobního automobilu Alfa Romeo, patřícího jeho otci P. M. st., přičemž uvedené vozidlo řídil v dopoledních hodinách v podnapilém stavu ulicemi města B. a v 10.55 hod. na ul. V. při odbočování doleva na ul. V. zavinil střet s tramvají D. p. města B., řízenou R. C., po kterém havarované vozidlo sám odstavil na nedalekém parkovišti a z místa nehody odešel, což vedlo k nadbytečné činnosti příslušné složky Policie České republiky, spočívající zejména ve vypracování fotodokumentace, plánku místa činu a dalších zbytečných úkonů. Za to mu byl uložen v sazbě § 209 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Obviněný Mgr. P. M. podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Brně stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle jejího názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v neprospěch obviněného Mgr. P. M. v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu ve vztahu k § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Stěžovatelka nezpochybnila skutkové závěry, které soud prvního stupně učinil, neboť jimi bylo spolehlivě prokázáno spáchání skutku v rozsahu, jenž je popsán ve výroku rozsudku. Neztotožnila se však s právní kvalifikací tohoto činu jako trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona. V tomto směru odkázala na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 15 Tdo 574/2006, přičemž podrobné zdůvodnění tohoto rozsudku je i podkladem stejně podrobné argumentace písemně vyhotovené stížnosti pro porušení zákona. Pro stručnost lze tyto závěry shrnout tak, že podávání lživých informací Policii ČR nelze sankcionovat podle § 209 tr. zákona, což nevylučuje trestní odpovědnost za jiný trestný čin, případně lze takovéto jednání právně posoudit jako přestupek, avšak v konkrétní věci je i tento postup vyloučen, neboť již uplynula promlčecí doba přestupku. Tyto skutečnosti měl Krajský soud v Brně jako soud odvolací zjistit a vyvodit z toho právní závěr, že obviněný po subjektivní ani objektivní stránce nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona, a podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostit. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení i rozhodnutí na něj obsahově navazující zrušil, a aby sám ve věci rozhodl podle § 271 odst. 1 tr. řádu, případně aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu, a věc přikázal příslušnému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je patrno, že Městský soud v Brně na podkladě obžaloby podané dne 13. 5. 2002, rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 5. 8. 2002, sp. zn. 5 T 114/2002, jímž obviněného Mgr. P. M. podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť popsaný skutek není trestným činem. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně usnesením dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 To 487/2002, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil a věc mu vrátil, odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto. V nově vydaném rozsudku ze dne 3. 2. 2003 Městský soud v Brně uznal obviněného vinným trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona při popisu skutku tak, jak je uváděn výše. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že obviněný svým jednáním, kdy v podnapilém stavu nahlásil odcizení motorového vozidla, se kterým krátce předtím havaroval, vyvolal nadbytečnou činnost policejních složek a naplnil tak po subjektivní i objektivní stránce skutkovou podstatu uvedeného trestného činu. Soud prvního stupně argumentoval tím, že každá civilizovaná společnost má důvodný zájem na řádném fungování státních orgánů, a to bez rušivých zásahů ze strany nezodpovědných osob, které svým jednáním znevažují a ztěžují plnění základních úkonů, vyplývajících ze zákonné úpravy. Jednání obviněného shledal společensky nebezpečné, neboť jím zapříčinil zcela zbytečnou činnost orgánů Policie ČR. Pokud v podaném odvolání obviněný zejména poukazoval zejména na neexistenci znaku skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona – způsobení vážné újmy – odvolací soud poukázal na výčet úkonů, které orgány Police ČR byly nuceny provést, a jež by, nebýt nepravdivého oznámení obviněného, prováděny nebyly. To podle odvolacího soudu nalézací soud v dostačující míře prokázal a odůvodnil. Trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že někoho uvede v omyl. Objektem ustanovení § 209 tr. zákona jsou jiná než majetková práva jednotlivce, ale i právnických osob, kolektivních orgánů, případně i práva státu. Primárním předpokladem porušení práva je ovšem jeho existence. Ta, s výjimkou práv přirozených, musí být založena nějakým právním aktem, ať již v podobě právní no