5 Tdo 105/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 105/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 2. 2005 Spisová značka:5 Tdo 105/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.105.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 238/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 105/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. W., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 11 To 94/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 123/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. J. W. byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 1 T 123/2001, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel Č. k., spol. s r. o., v P., na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ve věci sp. zn. 96 K 46/99 ze dne 26. 10. 1999, nesplnil povinnosti stanovené mu ustanovením § 17 zákona č. 328/1991 Sb., ustanovenému správci konkursní podstaty JUDr. J. S. nepředal veškeré potřebné doklady, úplné účetnictví, inventární seznamy, faktury, pokladní doklady, bankovní výpisy, předávací protokoly, originály smluv, které úpadce uzavřel, neposkytl požadovaná nutná vysvětlení, a to i přesto, že ho ke splnění této povinnosti správce opakovaně vyzýval a tato povinnost mu byla uložena i usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2000. Za to byl obviněnému Ing. J. W. uložen podle § 126 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. J. W. odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 11 To 94/2004, podle § 256 tr. řádu zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 22. 5. 2004, jeho obhájci dne 12. 5. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 13. 5. 2004. Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný Ing. J. W. prostřednictvím svého obhájce dne 19. 7. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu. K prvnímu z nich obviněný uvádí, že ve věci rozhodl dne 24. 10. 2003 vyloučený orgán, konkrétně samosoudce Okresního soudu v Kolíně Mgr. J. K. Podle tvrzení obviněného totiž již dne 18. 3. 2003 zaslal jeho obhájce k rukám samosoudce procesní návrh ve smyslu § 25 tr. řádu na odnětí věci Okresnímu soudu v Kolíně a její přikázání z důležitých důvodů Okresnímu soudu v Děčíně. Samosoudce Mgr. J. K. však podle obviněného v rozporu s trestním řádem nepostoupil tento návrh nadřízenému soudu k rozhodnutí a tak o něm doposud nebylo rozhodnuto. Obviněný doplňuje, že chtěl na tuto skutečnost soud prvního stupně ve své závěrečné řeči a při posledním slovu upozornit, ale samosoudce mu před vydáním rozsudku k těmto úkonům již nedal prostor, což podle obviněného také přisvědčuje námitce o vyloučení Mgr. J. K. z rozhodování. Obviněný rovněž tvrdí, že zmíněné skutečnosti uplatnil v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy je založen důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledává obviněný Ing. J. W. v nesprávném vyřešení otázky, zda je popsaný skutek způsobilý naplnit skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného především z výroku napadaného usnesení ani z rozsudku soudu prvního stupně není jednoznačně patrno, že je mu kladeno za vinu nesplnění povinnosti stanovené v § 17 zákona č. 328/1991 Sb., a to ve znění zákona č. 12/1998 Sb., tedy před jeho zásadní novelizací provedenou zákonem č. 105/2000 Sb. K tomu obviněný doplňuje, že tato novela stanovila některá práva a povinnosti v řízení o konkurzu diametrálně rozdílně a poukazuje např. na ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání. Obviněný dále podle svého tvrzení nikdy neodmítl uložené zákonné povinnosti a beze zbytku je v rozsahu požadovaném zákonem splnil. Poukazuje v této souvislosti na dopis ze dne 28. 1. 2000, který je citovaný v napadaném rozhodnutí, a má za to, že tímto dopisem neodmítl plnit povinnosti, jak nesprávně dovodil soud, ale naopak sděluje správci konkurzní podstaty, že mu rád podá jakékoli vysvětlení, pokud však jeho dotazy budou zcela konkrétní. Rovněž za nepochopení dopisu ze strany soudu obviněný považuje závěr o svém setrvávání na tom, že již předaný seznam je správný a úplný. Dopisem totiž konstatoval dobrovolné splnění své povinnosti, z čehož podle obviněného nelze dovodit jeho odmítavé stanovisko ke splnění povinnosti. Obviněný rovněž považuje za nesprávné tvrzení odvolacího soudu, který shledával jeho pochybení v tom, že nepředložil správci konkurzní podstaty vyjmenované doklady za období od 1. 3. 1993 do 26. 10. 1999. Obviněný své mínění zdůvodňuje zákonem o konkurzu a vyrovnání, který neupravuje odlišně povinnost účetních jednotek vést účetnictví a uschovávat účetní písemnosti. Úschova účetních písemností byla podle obviněného v předmětné době upravena ustanovením § 31 a § 32 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 227/1997 Sb., přičemž ve společnosti Č. k., spol. s r. o., byla v letech 1993 až 1999 provedena několikrát daňová revize, a tedy již nebyla zákonná povinnost doklady uschovávat. Obviněný tak má za to, že společnost nebyla povinna požadovanými doklady disponovat, když rovněž nemohla předat ani doklady, které byly předány právnímu nástupci po prodeji části podniku. Podle obviněného Ing. J. W. dále odvolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž pro to byly splněny procesní podmínky. Obviněný podle svého tvrzení v závěru hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně, kde byl bez účasti svého obhájce, založil do spisu písemně zpracovaný závěrečný návrh obhájce, který následně přečetl, protože státní zástupce stejnopis tohoto návrhu neobdržel. K tomu má obviněný za to, že zmíněný úkon nelze ztotožnit s právem obviněného na závěrečnou řeč. Samosoudce však poté obviněnému podle jeho vyjádření prostor pro jeho závěrečnou řeč neudělil a odmítl mu i právo na poslední slovo. Obviněný doplňuje, že namítaná vada byla zahrnuta i v odvolání, avšak odvolací soud je zamítnul, aniž byly v řízení předcházejícímu napadeného rozhodnutí splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, tedy je dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Obviněný Ing. J. W. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a (aniž by navrhoval i zrušení rozsudku soudu prvního stupně) aby věc přikázal Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. J. W. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která k námitkám obviněného opírajícím se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu uvedla, že podle jejího názoru nepředložení údajného návrhu na delegaci věci ve smyslu ustanovení § 25 tr. řádu samosoudcem Mgr. J. K. nadřízenému soudu nezakládá důvodnost námitky podjatosti tohoto soudce. Byť jeho postup z pohledu zákonnosti mohl být jakýkoli, nelze dovodit bez dalšího pochybnost o nestranném a nezávislém rozhodování soudu, tudíž v této části považuje státní zástupkyně podané dovolání za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o tvrzení obviněného, která mají odůvodňovat existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, porovnání obsahu dovolání a námitek v něm uplatněných s námitkami uplatněnými v odvolání a toho, jakým způsobem se s nimi odvolací soud vypořádal, je podle státní zástupkyně zřejmé, že napadené usnesení netrpí vadou ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Tvrzení obviněného byla podle mínění státní zástupkyně jednoznačně a bez pochybností vyvrácena v řízení před odvolacím soudem, který správně poukázal na povinnost úpadce ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání. V důsledku jednání obviněného došlo podle mínění státní zástupkyně k ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty s tím, že potřebné úkony nebylo možno ve stanovené době vykonat. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst