5 Tdo 1107/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1107/2012 citace  Název judikátu:Značný rozsah Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2012 Spisová značka:5 Tdo 1107/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1107.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1107/2012-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2012 o dovoláních, která podali obvinění D. F. , a O. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 44/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 2/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných D. F. a O. B. odmítají. O d ů v o d n ě n í : Obvinění D. F. a O. B. byli rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 T 2/2011, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se společně s dalšími obviněnými dopustili skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný D. F. byl odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněný O. B. byl odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 1 měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo dále uloženo ochranné opatření v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž výčet zabraných věcí je uveden ve výroku o tomto ochranném opatření. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu (resp. ochranném opatření) dalších spoluobviněných v této věci. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění D. F. a O. B. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 44/2012, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Obvinění D. F. a O. B. podali proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svých obhájců dovolání, která opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný D. F. tak učinil dne 24. 5. 2012, přičemž má za to, že většina zajištěného lihu byl denaturovaný líh, který obsahoval celkem 4 018,84 litrů etanolu. Podle jeho názoru byl tento líh pouze skladován, a nikoli rozvezen do jednotlivých výroben, ani z něj nebylo vyrobeno žádné množství lihovin. Jak dále obviněný zdůraznil, ve věci nebylo učiněno žádné zjištění, které by prokazovalo zneužití celého uvedeného množství lihu ve smyslu § 67 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, přičemž šlo o denaturovaný líh, který nepodléhal spotřební dani. Pokud by v řízení bylo prokázáno pouze částečné zneužití denaturovaného lihu, byl by podle tohoto obviněného celkový rozsah zkrácené daně nižší. Závěrem svého dovolání proto obviněný D. F. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby podle § 265l tr. řádu přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně navrhl, aby bylo rozhodnuto o odkladu či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu. Obviněný O. B. podal dovolání dne 30. 5. 2012 a poukázal v něm zejména na existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými a provedenými důkazy. Jak dále obviněný zdůraznil, závěry soudů nižších stupňů nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Obviněný popírá, že by spolu s dalšími obviněnými páchal posuzovanou trestnou činnost. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných D. F. a O. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolání obviněného D. F. , podle státního zástupce v posuzované věci šlo o líh, který podléhal spotřební dani ve smyslu § 67 odst. 1, odst. 3 věta před středníkem zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a proto obviněným vznikla daňová povinnost podle § 68 písm. d) citovaného zákona. Přitom je státní zástupce přesvědčen, že spáchaným skutkem obviněný naplnil všechny znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání tohoto obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné. Pokud jde o dovolání obviněného O. B. , podle názoru státního zástupce argumentace v dovolání tohoto obviněného neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, takže navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění D. F. a O. B. podali dovolání jako oprávněné osoby [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obvinění D. F. a O. B. opírají jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byli obvinění stíháni a odsouzeni, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku přichází v úvahu i za situace, když rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze v případě, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obvinění D. F. a O. B. však především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy. Tím obvinění zpochybňují výsledky dokazování a shledávají existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obvinění dovozují nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněné příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to an