5 Tdo 1145/2010 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1145/2010-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2010 o dovolání, které podal obviněný M.  W.  proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 5 To 563/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 12/2006,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání  o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 3 T 12/2006, byl obviněný M. W. uznán vinným trestným činem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 118a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se společně s obviněnou V. L. dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném  rozsudku. Za to byl obviněnému M. W. uložen podle § 118a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné V. L. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění V. L. a M. W. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 5 To 563/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud rozhodl znovu tak, že obviněného M. W. uznal vinným pomocí k trestnému činu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 118a odst. 1 tr. zák., které se obviněný dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za to byl obviněný M. W. odsouzen podle § 118a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné V. L. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný M. W. dne 30. 7. 2010 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, přičemž podle jeho názoru se odvolací soud nezabýval vznesenými námitkami a řádně nepřezkoumal odvolání obviněného. Jak dále obviněný zdůraznil, dosud provedené důkazy nemohou vést k závěru, že posuzovaným skutkem naplnil objektivní a subjektivní stránku pomoci k trestnému činu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 118a odst. 1 tr. zák. Obviněný je rovněž přesvědčen, že zákon nevymezuje definici výherního hracího přístroje a že mu ani ve správním řízení nebyla uložena sankce v souvislosti s provozováním hracích přístrojů. Závěrem svého dovolání obviněný M. W. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 5 To 563/2009, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 3 T 12/2006, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc posledně uvedenému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného M. W. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se námitky obviněného týkají jen hodnocení důkazů, a tedy nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. W. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. W. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný M. W. však v části své argumentace nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s hodnocením provedených důkazů. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného skutku tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by byl oprávněn přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný M. W., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v uvedených směrech z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového děje, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů. Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uveden