5 Tdo 1210/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1210/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:24. 11. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1210/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1210.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1210/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. I. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 3 To 18/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 14/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 29 T 14/2009, byl obviněný Ing. I. S. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1991 Sb., trestní zákon, ve znění novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), za což mu byl podle § 255 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon soud podle § 60a odst. 1 tr. zák. a § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců s vyslovením dohledu. Dále krajský soud uložil obviněnému Ing. I. S. trest zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech včetně jejich zastupování na základě plné moci v oblasti podnikání, shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění ve smyslu zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v trvání čtyř roků. Krajský soud odsoudil obviněného také k peněžitému trestu ve výši devadesáti tisíc Kč, a to v souladu s § 53 odst. 1 tr. zák. a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného Ing. L. D. Vrchní soud v Olomouci z podnětu odvolání obviněných Ing. I. S. a Ing. L. D. rozhodl rozsudkem ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 3 To 18/2010, jímž zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že pod bodem 1/ uznal obviněného Ing. I. S. vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., trestní zákoník, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „trestní zákoník“), za který byl odsouzen podle § 220 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku v trvání dvou roků. Obviněnému byl podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech včetně jejich zastupování na základě plné moci v oblasti podnikání, shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění ve smyslu zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v trvání čtyř roků. Dále soud uložil obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest v rozsahu 180 denních sazeb ve výši 500,- Kč, tedy v celkové výši 90.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil vrchní soud podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Současně odvolací soud rozhodl o vině a trestu obviněného Ing. L. D. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci směřoval obviněný Ing. I. S. podání ze dne 15. 8. 2010, jež označil jako „dovolání k Nejvyššímu soudu“. Vzhledem k tomu, že podání nebylo zpracováno a předloženo prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř., nemůže být považováno za dovolání. Nejvyšší soud tedy nemohl na jeho podkladě přezkoumat rozsudky soudů obou stupňů, proti nimž toto podání směřovalo, a k jeho obsahu nepřihlížel. Obviněný však současně předložil řádné dovolání, vyhotovené dne 20. 8. 2010, které zpracoval obhájce JUDr. Miloš Slabý. Napadl jím citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a to v rozsahu výroku o vině a opřel je o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku dovolatel připomněl, že se v jeho trestní věci jedná již o druhé dovolací řízení, kdy z podnětu jeho prvního dovolání Nejvyšší soud zrušil ve věci učiněná rozhodnutí s tím, aby Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci věc znovu projednal a rozhodl. V návaznosti na to obviněný Ing. I. S. obsáhle citoval argumentaci, již uplatňoval ve svém prvním mimořádném opravném prostředku. V další části svého dovolání pak dovolatel vznášel výtky proti obsahu usnesení Nejvyššího soudu vydaném v předcházejícím dovolacím řízení, vyjádřil přesvědčení, že Nejvyšší soud vyslovil závěry, které neměly oporu v provedeném dokazování a tímto svým nesprávným názorem zavázal oba nižší soudy k novému rozhodnutí. Podle obviněného si krajský soud nejprve „posypal hlavu popelem“ a akceptoval Nejvyšším soudem tvrzený záměr nedodržet splátkový kalendář a dále „nedůstojně opakoval závěry dovolacího soudu“ a vrchní soud se dopustil stejných pochybení jako soud prvního stupně, přičemž došlo k porušení zásady zákazu změny k horšímu. Nakonec dovolatel shrnul, že jeho námitky směřují proti hmotně právnímu posouzení jednoho ze znaků dané skutkové podstaty, a to existenci a výši škody, čímž napadá samotný skutek, který podle jeho názoru nemůže být trestným činem. Z uvedených důvodů obviněný Ing. I. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a zprostil jej obžaloby podle § 226 písm. a) nebo písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. I. S. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který dovolací námitky považoval za nedůvodné. Byl toho názoru, že Nejvyšší soud v předcházejícím rozhodnutí o dovolání pouze potvrdil závěry krajského státního zástupce vyjádřené již v obžalobě, jimž dokazování před soudem prvního stupně zcela odpovídalo. Ohradil se proti hodnocení obviněného, jenž právní názory dovolacího soudu označil za „veletoč“ a závazné pokyny za „strašení“ soudů nižších stupňů. V postupu dovolacího soudu ani soudů nižších stupňů, pokud respektovaly právní názor Nejvyššího soudu, jakoukoli vadu nespatřoval, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, tzn. předmětem dovolacího přezkumu může být postup soudu, spočívající v podřazení skutkových zjištění pod ustanovení hmotného práva, v naprosté většině pod ustanovení trestního zákona, resp. trestního zákoníku. Tento dovolací důvod je tedy naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Není možné se jej dovolávat výhradami proti aplikaci procesních ustanovení soudy, tj. především ustanovení trestního řádu. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr.