5 Tdo 1254/2005 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1254/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2005 o dovolání obviněné JUDr. M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 9 To 46/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 197/2002,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné JUDr. M. P.  o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 T 197/2002, byla obviněná JUDr. M. P. uznána vinnou trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila tím, že jako autorka publikace „V. d. a e.“, kterou nechala vydat v roce 2001 nakladatelstvím L. P., a. s., se sídlem P. O., v publikaci použila S. v. a p. p. v. d., ze vzorů díla v elektronické podobě „Smluvní vzory  a podání pro veřejné dražby dle zákona č. 26/2000 Sb.“, přestože k tomu neměla souhlas autorů tohoto díla, společnosti G., s. r. o., se sídlem O., R., v zastoupení jednatele P. P. a Mgr. P. M. – původního autora a výše uvedené dílo vydávala za vlastní a společnosti G., s. r. o., tak způsobila dosud nevyčíslenou škodu. Za tento trestný čin byla obviněná JUDr. M. P. odsouzena podle § 152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost G., s. r. o., R., O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná JUDr. M. P. odvoláním, o kterém Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 9 To 46/2005, tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 9 To 46/2005, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu Prahu 1 ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 T 197/2002, podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. P. P. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V rámci odůvodnění dovolání především uvedla, že nesouhlasí s právním posouzením skutku ani s hmotně právním posouzením, protože soudy obou stupňů při právním posouzení skutkových zjištění vycházely z nesprávného posouzení a stanovení doby, kdy byl skutek spáchán, tedy doby, ve které dílo vzniklo. Obviněná následně namítla, že nelze souhlasit se závěry soudů obou stupňů o tom, že pro právní posouzení skutku je podstatné, že k porušení zákona došlo v době, kdy předmětné dílo, publikaci „V. d. a e.“, vydalo nakladatelství L. P., a. s. Podle názoru dovolatelky je však nutné posoudit předmětné dílo podle zákona, který byl platný a účinný v době vzniku, tj. napsání díla, nikoliv podle zákona platného a účinného v době vydání díla nakladatelstvím L. P., a. s. Na základě provedených důkazů bylo prokázáno, že dílo vzniklo, tedy bylo napsáno a nabízeno účastníkům odborných seminářů, v květnu až červnu 2000, a proto je nutno toto dílo posuzovat na základě tehdy platného zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. S odkazem na závěry znaleckého posudku ze dne 20. 1. 2004 vypracovaného Ústavem autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního Právnické fakulty Univerzity Karlovy dovolatelka považuje za potvrzenou skutečnost, že byla autorkou předmětného díla a požívala autorské ochrany již v době vzniku díla, tedy v době napsání publikace v květnu roku 2000, nikoliv až v roce 2001, kdy došlo k vydání díla nakladatelstvím L. P., a. s. Vzhledem k tomu, že v přípravném řízení i v řízení před soudem bylo zjištěno, že texty vzorů pro veřejné dražby na CD – ROMu jsou nesporně databází, a tato skutečnost byla potvrzena i výše zmíněným znaleckým posudkem, dovolatelka namítla, že jí vytvořené dílo a autorské právo k němu mělo být posuzováno podle § 9 zákona č. 35/1965 Sb., tedy od okamžiku, kdy je vyjádřeno slovem, písmem a podobně, tzn. ve vnímatelné podobě. Vzhledem k těmto skutečnostem měl být skutek obviněné posouzen orgány činnými v trestním řízení podle právních předpisů účinných v době spáchání skutku, podle dovolatelky tedy v době napsání díla, nikoliv podle právních předpisů z pozdější doby, kdy dílo bylo vydáno nakladatelstvím. Z tohoto důvodu se obviněná domnívá, že byla odsouzena za skutek, který v době spáchání nebyl trestným činem, neboť právní pojem „databáze“ byl v právních předpisech týkajících se ochrany autorského práva zaveden až od data 1. 12. 2000, a soud proto nemohl posoudit jednání obviněné jako trestný čin podle § 152 odst. 1 tr. zák., když zároveň odkazoval na ustanovení § 88 a následující zákona č. 121/2000 Sb., který v době spáchání skutku nebyl účinným. V závěru dovolání obviněná JUDr. M. P. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 9 To 46/2005, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 11. 2004, č. j. 1 T 197/2002-282, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněné JUDr. M. P. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se vyjádřila zejména v tom smyslu, že pokud obviněná v dovolání argumentuje tím, že databáze nebyly podle předchozího autorského zákona chráněny a režim ochrany by se měl vztahovat ke vzniku díla, je třeba upozornit na intertemporální klauzule zákona č. 121/2000 Sb. V § 106 odst. 4 je zde uvedeno, že podle tohoto zákona jsou chráněny i předměty ochrany, které nebyly podle dosavadních předpisů chráněny nebo jejichž obsah ochrany byl jiný, než podle tohoto zákona. U práv, která dosavadní právní úprava nechránila, došlo ke změně této ochrany účinností nového zákona. Z toho je podle státní zástupkyně zřejmé, že úvahy obviněné nejsou správné. Již napsáním publikace v květnu 2000, s použitím textů, které vytvořil Mgr. P. M. zasáhla do jeho zákonem chráněných práv k autorskému dílu. Do zákonem chráněných práv pořizovatele databáze došlo s účinností od 1. 12. 2000. Skutek však vyšel najevo až vydáním díla obviněné v roce 2001. Proto skutkový stav věci popsaný ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, se kterým se ztotožnil i Městský soud v Praze, zahrnuje okolnosti, ze kterých lze usuzovat na naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. jednáním obviněné. Z těchto důvodů má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že dovolání obviněné M. P. je zjevně neopodstatněné a navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněná uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifi