5 Tdo 1271/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1271/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 10. 2016 Spisová značka:5 Tdo 1271/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1271.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:27. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1271/2016-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 10 To 194/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 69/2015, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í jednak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 10 To 194/2016, a jednak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 1 T 69/2015. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Rakovníku p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný J. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 1 T 69/2015, uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Uvedené rozhodnutí učinil Okresní soud v Rakovníku poté, co Krajský soud v Praze zrušil předchozí usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 1 T 69/2015, jímž byla věc postoupena k projednání Městskému úřadu v Rakovníku s tím, že by mohlo jít o přestupek. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Přečin, za který byl následně obviněný odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně, byl spatřován ve stručnosti v tom, že obviněný nejméně v době od května 2014 do 25. 9. 2014 v místě svého bydliště v obci M., okr. R., ve svém osobním počítači HP, sériového čísla ......, bez zakoupení jakékoliv platné licence úmyslně nainstaloval a poté použil komerční software společnosti Microsoft Corporation One Microsoft Way, a to operační systém Microsoft Windows 7 Ultimate a kancelářský software Microsoft Office 2007 Enterprise, čímž měl porušit práva vlastníků autorských práv podle § 66 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „autorský zákon“), jelikož nebyl oprávněným držitelem licence. Tímto jednáním, resp. neoprávněným použitím zmíněných softwarových produktů měl obviněný způsobit společnosti Microsoft Corporation One Microsoft Way, R., W., USA (dále jen ve zkratce „společnost Microsoft“), celkovou škodu ve výši nejméně 8 300 Kč (resp. ve výši 4 500 Kč a 3 800 Kč ve vztahu k jednotlivým produktům). Obviněný tak měl shora popsaným jednáním neoprávněně zasáhnout nikoliv nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 210 hodin. Obviněnému byla dále podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit společnosti Microsoft škodu ve výši 8 300 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Rakovníku napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 10 To 194/2016, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný J. D. podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Podle názoru obviněného soudy obou nižších stupňů dospěly k nesprávnému hmotně právnímu posouzení, pokud uzavřely, že obviněný neoprávněně nainstaloval a používal počítačové programy Microsoft Office 7 Ultimate a Microsoft Office 2007 Enterprise (dále označované též jako „softwarové produkty“), protože nebyl oprávněným držitelem licence, čímž měl porušit práva vlastníků autorských práv podle § 66 odst. 6 autorského zákona a spáchat přečin podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný zpochybnil tyto závěry soudů, které vyhodnotily způsob, jímž obviněný nakládal s předmětnými softwarovými produkty, podléhajícími i v tomto případě ochraně autorského práva, jako neoprávněný. Jak dále obviněný zdůraznil, odvolací soud sice v napadeném usnesení uvedl, že jsou softwarové produkty prokazatelně chráněny licenčními podmínkami společnosti Microsoft, ale nevypořádal se již s tím, na základě jakého důkazu, resp. za použití kterého konkrétního ustanovení zákona je zmíněný závěr prokázaný. Přitom podle obviněného soudy nižších stupňů ani neprovedly důkaz licenčními podmínkami týkajícími se softwarových produktů a nezkoumaly jejich pravý obsah. Navíc licenční podmínky nepředložila ani poškozená společnost Microsoft. Obviněný nepopírá, že měl dotčené softwarové produkty nainstalované ve svém počítači a užíval je. Získal je však od jemu blíže neznámé osoby, která mu je zdarma zaslala na nosiči typu kompaktního disku (CD) s programy a licenčními klíči, které nainstaloval do svého počítače. 6. Obviněný dále zpochybnil závěr soudů nižších stupňů, že software s již využitou, resp. vyčerpanou licencí podléhá stálé ochraně autorským zákonem a že není možné jej spolu s tzv. použitou či vyčerpanou licencí dále převést nebo darovat někomu jinému, takže uživatel takového softwaru není jeho oprávněným uživatelem. Uvedené hmotně právní posouzení považuje obviněný za nesprávné. Jak dále připomněl, již od počátku trestního stíhání namítal, že nemohlo dojít k porušení žádného zákonného ustanovení, a to s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, týkající se právní ochrany počítačových programů a uvádění licencí k „použitým“ počítačovým programům na trh. K tomu obviněný poukázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 7. 2014, č. C-128/11, ve věci UsedSoft GmbH proti Oracle International Corp. (dále též ve zkratce „rozhodnutí ve věci UsedSoft“), který je výkladem směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie ze dne 23. 4. 2009, č. 2009/24/ES. Z tohoto rozhodnutí ve věci UsedSoft obviněný vyvozuje, že odinstalováním softwaru ze svého počítače ztrácí uživatel užitek z jeho vlastnictví a má právo prodat licenci, resp. převést ji na někoho dalšího. Nositel autorských a souvisejících práv přitom nemůže při dalším prodeji stejné rozmnoženiny díla znovu požadovat odměnu, kterou již získal při jejím prvním prodeji. Podle obviněného tedy není nic zvláštního na tom – ale naopak je to zcela v souladu s evropskou judikaturou – pokud třetí osoba, s níž obviněný komunikoval ohledně poskytnutí pomoci, jelikož vykonával funkci tzv. lidového zástupce, zdarma poskytla obviněnému předmětné softwarové produkty, které už nepotřebovala, protože si pořídila novější. Obviněný rovněž poukázal na posudek soudního znalce Ing. Zdeňka Jelínka, který se zabýval problematikou možnosti přenechání, resp. nabytí softwaru. Podle názoru obviněného pak otázka, zda lze někomu jinému přenechat software pouze tehdy, jestliže licence není využita, otázkou hmotně právního posouzení, která spadá do oblasti civilního práva a při jejímž řešení je nutné zohlednit výše uvedenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále též ve zkratce „Soudní dvůr“). Obviněný se domnívá, že se orgány činné v trestním řízení, resp. soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, jelikož vůbec neřešily otázku možnosti legálního nabytí softwaru s vyčerpanou nebo tzv. použitou licencí. 7. Za nesprávné právní posouzení obviněný považuje i závěr, že k legálnímu nabytí softwaru tak, aby se stal jeho oprávněným uživatelem, bylo třeba zakoupení softwaru s platnou licencí. Jde totiž o názor, který podle mínění obviněného odporuje ustanovení § 14 odst. 2 autorského zákona a rovněž výše citované judikatuře Soudního dvora. Podle přesvědčení obviněného byl oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu, ačkoliv neuzavřel licenční smlouvu přímo s nositelem autorských práv, resp. přestože software