5 Tdo 1279/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1279/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:5. 12. 2007 Spisová značka:5 Tdo 1279/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1279.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1279/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2007 o dovolání, které podal obviněný O. V. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 8 To 124/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 15/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný O. V. B. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 43 T 15/2006, uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že: 1. dne 21. 2. 2006 v době mezi 21.40 hod. až 21.44 hod. v P. ve Š. ul. po předchozím fyzickém napadení občany L. r. A. J. a V. M. poté, co jim přislíbil přinesení blíže neurčené finanční částky ze svého bydliště, vzal z nezjištěného místa v domě, kde bydlí, nůž o délce čepele 14 cm a opakovaně jím bodl poškozeného A. J. Tímto jednáním způsobil jmenovanému poškozenému bodnou ránu hlavy v přední části krajiny temenní vlevo, bodnou ránu zadní strany krku, bodnořeznou ránu pravého ramene a horní poloviny pravé paže, bodné rány pravé poloviny hrudníku a levé poloviny hrudníku a levého stehna a další drobné řezné rány. Přitom bodná rána levé poloviny hrudníku s vbodem na přední ploše hrudníku, když bodný kanál probíhal šikmo zprava shora doleva dolů, zasáhl přední část osrdečníku a svalovinu levé komory srdeční, zadní část osrdečníku, pohrudnici a horní lalok levé plíce, a způsobil tak průbod srdce a zakrvácení osrdečníkového vaku, což vedlo k neodvratitelné smrti poškozeného; 2. dne 21. 2. 2006 na stejném místě bezprostředně po jednání popsaném výše pod bodem 1. a za situace, kdy na místě zasahovala policejní hlídka, přes výzvu „Policie, jménem zákona“ zasahujícího uniformovaného policisty prap. Z. V. se obviněný, který stál nad poškozeným A. J., otočil na policistu s uvedeným nožem, který držel v ruce, a mávnul proti jeho hrudníku. V dalším jednání mu pak prap. Z. V. zabránil svým zákrokem, jímž obviněného zneškodnil. Za tyto trestné činy byl obviněný O. V. B. odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to otevřeného nože se sníženým hrotem s tvarovanou dřevěnou střenkou o celkové délce 250 mm a délce čepele 132 mm. Obviněnému byl dále uložen podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. rovněž trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný O. V. B. odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že usnesením ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 8 To 124/2006, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu vyhoštění. V ostatních částech zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný O. V. B. prostřednictvím svého obhájce dne 6. 8. 2007 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především nesouhlasí s právním posouzením jeho činu, pokud ho soudy nižších stupňů nekvalifikovaly jako nutnou obranu. Podle názoru obviněného se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s otázkou přiměřenosti nutné obrany ani s provedenými důkazy, přičemž obviněný uvádí vlastní verzi skutkového děje. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, je obviněný přesvědčen, že nenaplnil subjektivní stránku pokusu trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož spácháním byl uznán vinným. Podle obviněného soudy nižších stupňů porušily též pravidlo in dubio pro reo. Obviněný zaměřil své výhrady rovněž proti výši uloženého trestu, když uvádí, že soud prvního stupně údajně nesprávně použil ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák., neboť nedostatečně posoudil osobní poměry obviněného. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze v celém rozsahu a aby ve věci buď sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. řádu o zproštění obviněného obžaloby, anebo aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby dovolací soud rozhodl o zrušení výroku o trestu a o tom, že se obviněný nebere do vazby. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného O. V. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru nelze akceptovat ty dovolací námitky obviněného, kterými s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zpochybňuje zjištěný skutkový stav věci, neboť neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu. Pokud jde o námitku obviněného, kterou zaměřil proti hmotně právnímu posouzení podmínek nutné obrany, státní zástupce uvádí, že soudy posoudily správně podmínky pro uplatnění nutné obrany. Obviněný totiž podle státního zástupce neodvracel hrozící útok, a proto ani otázka přiměřenosti nutné obrany, kterou nastolil obviněný, není pro posuzovanou věc podstatná. Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný O. V. B. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný O. V. B. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci svých dovolacích námitek obviněný O. V. B. ovšem především napadá výsledky dokazování, které prováděly soudy nižších stupňů, a jejich skutkové závěry. V této souvislosti obviněný uvádí vlastní verzi skutkového děje. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy obviněný shledává existenci dovolacího důvodu v uvedených směrech v tom, že soudy nižších stupňů údajně dospěly k chybným skutkovým zjištěním, a to na základě nesprávného hodnocení důkazů. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tak obviněný dovozuje ve zmíněném rozsahu nikoli z argumentace, která by mohla odůvodnit odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale domáhá se změny jejich právního posouzení především s poukazem na jiné (a pro obviněného příznivější) skutkové okolnosti, než jaké se staly podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů, a na jiné závěry učiněné z důkazů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné, neúplné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů ani ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjiš