§ 13 trestní zákon – Nutná obrana
Trestní zákon · 140/1961 Sb. · Trestní právo
Stručně: Paragraf 13 zákona 140/1961 stanoví, že čin, kterým se bráníte proti přímo hrozícímu nebo trvajícímu útoku na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem, pokud vaše obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Pokud se bráníte proti útoku, který bezprostředně hrozí nebo už probíhá, váš obranný čin nebude považován za trestný čin. (§ 13 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Nutná obrana
- Judikatura: na § 13 odkazuje 297 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 140/1961 Sb.
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se bráníte proti útoku, který bezprostředně hrozí nebo už probíhá, váš obranný čin nebude považován za trestný čin.
- Musí jít o obranu zájmu, který je chráněn trestním zákonem (např. život, zdraví, majetek).
- Obrana nesmí být "zcela zjevně nepřiměřená" způsobu, jakým na vás bylo útočeno.
Na co si dát pozor
- Obrana musí být reakcí na "přímo hrozící nebo trvající" útok, nikoli na útok, který už skončil nebo teprve v budoucnu hrozí.
- Přiměřenost obrany se posuzuje ve vztahu ke "způsobu útoku", nikoli k následkům.
- Pokud je obrana "zcela zjevně nepřiměřená", nejedná se o nutnou obranu a čin může být trestný.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 13
Jak soudy aplikují § 13
Poukázal na skutečnost, že nikdy neměl žádnou právní povinnost kohokoli informovat o smlouvách, které někdy v minulosti uzavíral, tím méně o smlouvách absolutně neplatných a neuvedení takové skutečnosti není dle dovolatele vůbec protiprávní a nemůže být proto ani trestné (s odkazem na § 13 odst. 1 trestního zákoníku).
Pokud obviněný R. B. v dovolání obecně odkazuje na ustanovení o nutné obraně, pak rovněž nelze dovodit, že by z jeho strany (a stejně tak ze strany spoluobviněného) byly splněny předpoklady pro použití ustanovení § 13 tr. zák., neboť jednání obviněných evidentně nebylo reakcí na počáteční razantní chování poškozeného H., když z jejich výhružek, jakož i z použití zbraně, lze jednoznačně dovodit, že toto jednání nesměřovalo k odvracení „útoku poškozeného“, ale naopak směřovalo proti objektu trestného činu podle § 235 tr. zák., což je svobodné rozhodování …
Povinností dovolacího soudu tak bylo toliko zjistit, je-li právní posouzení skutku popsaného ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v § 219 odst. 1 tr. zák., případně zda v tomto rozsudku popsané jednání neodpovídá nutné obraně dle § 13 tr. zák., a to pouze s ohledem na skutková zjištění, k nimž dospěl nalézací soud a z nichž soud odvolací při rozhodování o meritu věci vycházel (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 282/03).
Související
§ 29 Nutná obrana (Zákon trestní zákoník)§ 25 Nutná obrana (Zákon o odpovědnosti za přestupky a říze)§ 2905 Nutná obrana (Zákon občanský zákoník)§ 2 Vymezení některých pojmů (Zákon o ozbrojených silách České republi)§ 12 Ustanovení myslivecké stráže (Nález Ústavního soudu ze dne 19. prosinc)