5 Tdo 1608/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1608/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2017 Spisová značka:5 Tdo 1608/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1608.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Spolupachatelství Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1608/2016-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný R. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 3 To 95/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 10 T 1/2012, byl obviněný R. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 240 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. 100 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. 2. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozenou obchodní společnost Philip Morris Products S. A., se sídlem ve Švýcarsku, Quasi Jeanrenaud 3, Neuchatel, 2000, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Uvedené trestné činnosti se obviněný R. B. dopustil tím, že společně s již odsouzenými K. S. a V. V. D. připravili distribuci neznačených padělků cigaret Marlboro z Portugalska na území České republiky, která měla být realizována dalšími osobami vietnamské národnosti, za účelem jejich následné distribuce v úmyslu se obohatit nepřiznáním a nezaplacením spotřební daně z tabákových výrobků a daně z přidané hodnoty, ačkoli byli nejméně srozuměni s tím, že tento „protiprávní“ dovoz vybraných výrobků, distribuce a následný prodej je nepovolený, porušuje daňové zákony, zejména § 114 odst. 2, 3 a § 116 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, když nebyly objednány a použity tabákové nálepky, přičemž objednávka tabákových nálepek plní funkci daňového přiznání podle zákona o spotřebních daních, a tedy nebyla vyměřena a zaplacena spotřební daň z tabákových výrobků a následně ani daň z přidané hodnoty, přičemž dovezli, přechovávali a nabízeli cigarety v počtu 1 950 000 kusů neoprávněně označené ochrannou známkou Marlboro, k níž přísluší výhradní právo společnosti Philip Morris Products S. A., a to tak, že odsouzený V. V. D. převzal dne 27. 1. 2010 v Portugalsku vzorky padělků cigaret s cílem tyto nabízet potenciálním vietnamským odběratelům, přičemž schůzku zprostředkoval telefonicky odsouzený K. S. s D. W. J., a kdy následně na několika setkáních mezi odsouzenými K. S. a V. V. D. a obviněným R. B. ve dnech 1. 2. 2010, 2. 2. 2010 a 3. 2. 2010, 8. 2. 2010, 10. 2. 2010, 12. 2. 2010, 19. 2. 2010 a 21. 2. 2010 dohodli podrobnosti nezákonného obchodu, zejména množství a cenu odebraných cigaret, včetně fyzické kontroly vzorků padělků cigaret, a kdy odsouzený V. V. D. v období nejméně od 15. 1. 2010 do 23. 2. 2010 nabízel padělky cigaret značky Marlboro z nezákonného dovozu potenciálním vietnamským odběratelům, čímž úmyslným společným jednáním způsobili České republice celkovou škodu na spotřební dani z tabákových výrobků a na dani z přidané hodnoty ve výši 5 190 120 Kč. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný R. B. odvoláním, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 3 To 95/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. B. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Krtila. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 6. Obviněný nejprve konstatoval, že byl uznán vinným pouze na základě „zájmových“ odposlechů telekomunikačních hovorů uskutečněných mezi ním a spoluobviněnými, resp. již pravomocně odsouzenými K. S. a V. V. D. Namítl, že tyto odposlechy jsou jedinými důkazy prokazujícími jeho vinu, přičemž „netvoří jasný řetězec důkazů navzájem na sebe logicky navazujících“. Dále uvedl, že podstatná část odposlechů vyvracejících jeho vinu byla zničena státním zastupitelstvím. Ze zničených odposlechů bylo přitom zřejmé, že pokud hovořil o „fotbalistech“, resp. např. o „kožených fotbalistech“ myslel tím kožené opasky a jiné zboží, nikoliv padělané cigarety, což bylo podle něj prokázáno i výslechem svědka M. N. Odvolací soud tedy podle něj pochybil při hodnocení provedených důkazů. S ohledem na výše uvedené obviněný dospěl k názoru, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Jakožto osoba politicky a veřejně činná poznamenal, že se ke skrývání skutečných názvů uchýlil proto, aby nebylo zřejmé, že nad rámec své činnosti obchodoval také s nejrůznějšími komoditami. Závěrem svého dovolání obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby jej sám zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 7. Na základě výzvy k odstranění vad dovolání (pro nesplnění náležitostí § 265f odst. 1 tr. řádu) obhájce R. B. Mgr. Martin Krtil zaslal prostřednictvím datové sítě do datové schránky Nejvyššího soudu (prostřednictvím Městského soudu v Praze) podání nazvané jako „doplnění dovolání ze dne 6. 7. 2016 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 3 To 95/2016“, v němž výslovně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu na základě něhož napadl uvedené rozhodnutí odvolacího soudu. Obviněný dále doplnil dovolání o fakta týkající se uskutečněných přestupů českých fotbalistů do Vietnamu, které již částečně zrealizoval, avšak díky zahájení trestního stíhání, již nestačil dokončit v možném rozsahu. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného R. B. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy (dále jen „státní zástupce“). V úvodu svého podání k nastíněné dovolací argumentaci nejprve uvedl, že i přesto, že je formálně založena na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není z jejího obsahu patrno, jakým způsobem byl tento dovolací důvod naplněn, protože dovolatel pouze citoval jeho obě zákonné alternativy. Podle státního zástupce si lze domýšlet, zda se uvedený dovolací důvod neměl spíše vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, a zda obviněný nechtěl usnesení odvolacího soudu napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Obviněný však fakticky nesouhlasil jen s učiněnými skutkovými zjištěními, zejména opakoval svoji obhajobu uplatněnou již v odvolání, že o pašování cigaret nic nevěděl, a bez již zničených odposlechů nelze vyloučit, že s ostatními hovořil o skutečných fotbalistech. Obsahově se tak obviněný dožadoval užití zásady in dubio pro reo, aniž by ovšem na tuto procesní zásadu výslovně odkázal. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonem vymezeného dovolacího důvodu. III. Posouzení důvodnosti dovolání 9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušen