5 Tdo 187/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 187/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:5 Tdo 187/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.187.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivé obvinění Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 tr. zákoníku § 345 odst. 2 tr. zákoníku § 337 odst. 4 alinea 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 6. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.7.2018IV.ÚS 2327/18JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto23.10.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 187/2018-57 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 4 To 229/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 T 4/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. D. o d m í t á. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 6. 2017, sp. zn. 39 T 4/2016, byl obviněný J. D. uznán vinným v bodě 1) výroku o vině přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), v bodě 2) výroku o vině přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 3) téhož výroku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 alinea 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému uložen podle § 175 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Současně mu bylo podle § 82 odst. 2 a § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku uloženo, aby se ve zkušební době zdržel neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Opavy (dále též „OSPOD“) a poškozené E. H. 2. Uvedené trestné činnosti pod bodem 1) výroku o vině se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že v průběhu let 2014 a 2015 během soudních řízení vedených u Okresního soudu v Opavě, ve věci úpravy styku s nezletilým „AAAAA“*) (dále též „nezletilý“), jakož i v rámci nařízení výkonu rozhodnutí svým jednáním spočívajícím v opakovaných výhrůžkách, arogantním jednání, zastrašování, diktování vlastních podmínek, podávání stížností či trestních oznámení, majícími pro ně i pracovněprávní důsledky, vyvíjel nátlak na pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Opavy poškozené K. G. a Š. H., které vykonávaly funkci opatrovníka nezletilého. Obviněný tak činil zejména prostřednictvím e-mailů, dopisů, při osobních jednáních v budově OSPOD na Magistrátu města Opavy a při předávání nezletilého v rámci realizace styku nezletilého s každým z jeho rodičů. Obviněný měl rovněž v úmyslu zastrašit, anebo vyprovokovat k obranné reakci pracovnici OSPOD poškozenou H. K. tím, že jí schválně mával rukama před obličejem, to vše s cílem dosáhnout nového rozhodnutí soudu ve věci péče o nezletilého syna ve svůj prospěch. Pod bodem 2) výroku o vině obviněný v úmyslu přivodit trestní stíhání své bývalé družky poškozené E. H., se záměrem dosáhnout pro sebe výhodnějšího postavení v rámci opatrovnického řízení a svěření nezletilého syna do péče, na ni podal u Okresního státního zastupitelství v Opavě trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit na jejich nezletilém synovi. Vůči poškozené tak byly ze strany orgánu policie dne 17. 4. 2015 zahájeny úkony trestního řízení pro označený přečin. Obviněný na matku nezletilého syna podal trestní oznámení i přesto, že si byl vědom nepravdivosti svých tvrzení, která následně po řádném poučení podle § 158 odst. 8 tr. řádu znovu dne 20. 4. 2015 v rámci podání vysvětlení zopakoval, ačkoli bylo poté prokázáno, že se poškozená E. H. žádného protiprávního jednání na nezletilém nedopustila. Věc proto byla dne 1. 7. 2015 podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena. Jednání pod bodem 3) výroku o vině spočívalo v tom, že obviněný opakovaně nerespektoval výzvy ke splnění povinnosti podle § 501 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“), ukládané rozhodnutími Okresního soudu v Opavě, ani po uložení pokut, a proto musel soud přistoupit ve dvou případech dokonce k odebrání nezletilého z jeho péče a následnému předání matce nezletilého. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. D. odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 4 To 229/2017, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vadima Rybáře, které založil na dovolacích důvodech uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. 5. Poté co dovolatel úvodem zrekapituloval skutkovou větu výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně a výrok o trestu, zaměřil se nejprve na námitky vztahující se k jednání právně kvalifikovanému jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný v obecné rovině zpochybnil naplnění subjektivní stránky tohoto přečinu a současně popřel, že by motivem jeho chování bylo prosazení cílů a zlepšení jeho postavení v rámci opatrovnického řízení ve věci nezletilého syna „AAAAA“*); takový závěr soudů označil za neprokázaný v trestním řízení. Tvrdil, že se snažil pouze o dosažení řádného fungování OSPOD a zachování jak zájmu dítěte, tak i jeho rodičovských práv. Odmítl názor soudů, podle něhož jeho jednání mělo ztělesňovat donucovací prostředek k tomu, aby se pracovnice OSPOD chovaly podle jeho vlastních představ. Naopak, jednal v úmyslu užít všech dostupných zákonných prostředků proti ˗ z jeho pohledu nesprávnému ˗ postupu úředních orgánů proto, aby dosáhl spravedlnosti ve věci řádného dohledu nad zachováním jeho rodičovských práv a zájmu o nezletilého syna, a to i za cenu „znepřátelení“ si pracovnic OSPOD, coby opatrovnic nezletilého. Dovolatel své chování a vystupování vůči nim ospravedlňoval svými povahovými rysy (tendencí hájit naplnění zákonných práv), jak ostatně potvrzují např. i závěry znaleckého zkoumání provedeného PhDr. Petrem Vavříkem, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Dále obviněný zmínil, že vyhrocenost vztahu mezi ním a pracovnicemi OSPOD nelze klást za vinu pouze jemu; tyto zaměstnankyně totiž měly ze strany tehdejší vedoucí pracovnice J. K. nařízeno, aby šetření, k nimž dal obviněný podnět, nebyla prováděna. Rovněž dovolatel považoval za nestandardní, že trestní stíhání ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině bylo iniciováno na základě podnětu OSPOD přímo státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Opavě JUDr. Yvettě Mališkové. Podání tohoto typu totiž k rukám konkrétních osob adresována nebývají, a proto lze důvodně pochybovat o objektivnosti celého šetření. Za škodlivé, tj. naplňující znaky skutkové podstaty přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku jednání obviněného nebylo možné považovat, protože pracovnice OSPOD (svědkyně K. G. a Š. H.) si musely být vědomy toho, že riziko postihu v podobě ztráty zaměstnání, na které je obviněný upozorňoval, jim reálně vůbec nehrozí. Obviněný jim totiž nikdy nevyhrožoval, ani se nikdy vůči nim neuchýlil k urážkám či užití vulgárních výrazů; požadoval po nich pouze nahlédnutí do spisové dokumentace, popřípadě sdělení výsledků sociálních šetření. Podle jeho názoru se jmenované svědkyně nebály ztráty své pracovní pozice, ale další nepříjemné, vyčerpávající a psychicky náročné konfrontace s ním. Obviněný uzavřel, že skutečně nejednal tak, aby pracovnice OSPOD pod pohrůžkou jiné těžké újmy nutil k tomu, aby něco trpěly, čímž zpochybnil naplnění i objektivní stránky tohoto přečinu. 6. Ve vztahu k přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku obviněný označil rovněž za absurdní závěr, že svým jednáním naplnil subjektivní stránku tohoto trestného činu, vycházeje přitom z judikatury jak Nejvyššího soudu, tak i soudu Ústavního. Z hlediska subjektivní stránky nebylo orgány činnými v trestním řízení prokázáno, že chtěl nebo si byl vědom toho, že svoji bývalou družku obviňuje nepravdivě a současně chce přivodit její trestní stíhání. Dále argumentoval tím, že pro