5 Tdo 196/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 196/2019 citace  Název judikátu:Větší rozsah neoprávněného podnikání Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 3. 2019 Spisová značka:5 Tdo 196/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.196.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Podnikatel Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 196/2019-1159USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. E., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 55 To 106/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 31 T 236/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. E. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 31 T 236/2013, byl obviněný R. E. uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za uvedený přečin a za sbíhající přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 41 T 35/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 31 To 386/2017, který ve vztahu k obviněnému R. E. nabyl právní moci dne 22. 11. 2017, mu byl podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku a § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 80 denních sazeb po 700 Kč, tedy v celkové výši 56 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 41 T 35/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 31 To 386/2017, ve vztahu k obviněnému R. E., jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 2. Přečinu neoprávněného podnikání se měl obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustit (zjednodušeně uvedeno) tím, že ve XY nejméně v době od 10. 12. 2007 do 5. 6. 2012 záměrně soustavně provozoval ve větším rozsahu neoprávněně výdělečné podnikání, ke kterému je třeba získat živnostenské oprávnění podle § 10 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen živnostenský zákon, případně ve zkratce „ŽZ“). Prostřednictvím internetového portálu AUKRO.CZ, pod uživatelským jménem XY, registrovaným na obviněného od 12. 11. 2007, prodával náhradní díly, doplňky a příslušenství motorových vozidel, a to nejméně v 77 případech podrobně popsaných ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku (na str. 1-3). Peníze za toto zboží byly převáděny na bankovní účet vedený na jméno obviněného, který si založil a k němuž měl sám dispoziční oprávnění. V některých případech zboží posílal na dobírku poštou nebo je zákazník zaplatil při osobním převzetí. Dále prostřednictvím internetových portálů nabízejících náhradní díly a doplňky inzeroval a prodával zboží, které pak zasílal na dobírku prostřednictvím České pošty, a to nejméně v 36 případech podrobně uvedených ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku (na str. 3-5). Za uvedenou dobu získal shora citovaným prodejem zboží finanční hotovost nejméně ve výši 235 166 Kč. Dále jsou ve skutkové větě výrokové části odsuzujícího rozsudku (na str. 5-7) uvedeny náhradní díly, doplňky a příslušenství motorových vozidel, v celkové hodnotě 1 214 050 Kč, které se mu nepodařilo prodat či je nabízel k prodeji opakovaně. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný R. E. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve veřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2018 usnesením, sp. zn. 55 To 106/2018, jímž podle § 256 tr. řádu odvolání zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. E. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měl za to, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení skutku. 5. Dovolatel především namítl, že celé trestní řízení bylo vedeno účelově a povrchně, což vyústilo v nesprávné právní hodnocení skutku. Objektivně bylo zjištěno, že opravoval a upravoval své automobily a že nepotřebné díly prodával prostřednictvím inzerátů v rámci své registrace na AUKRO.CZ. Výjimečně takto prodal náhradní díly z automobilů svých kamarádů a známých. Bez dalšího byl soudy převzat seznam všech inzerátů a všech položek, který sestavila Policie ČR. Nebyly však vzájemně porovnávány jednotlivé položky, které navíc nebyly konfrontovány s tvrzeními obviněného. 6. Dále obviněný polemizoval s konkrétními úvahami odvolacího soudu. K bodu 12. usnesení odvolacího soudu uvedl, že opakování nabídek bylo nastaveno vlastním systémem internetového portálu, do kterého nemohl obviněný zasahovat. Jednalo se o stále stejnou nabídku, která se jen opakovala až do „ukončení systému“. Rozprodával většinou své vlastní věci, které předtím nakoupil, v menším počtu případů věci svých přátel, avšak nečinil tak za účelem dosažení zisku, ale zbavoval se jen použitých věcí. 7. Tvrdí-li odvolací soud v bodě 13. odůvodnění jeho usnesení, že obviněný opravoval vozidla, na což navazuje skutek spočívající v prodeji věcí, za který byl odsouzen, pak by měl být spíše stíhán za neoprávněné provádění opravárenské činnosti a nikoliv za prodej použitých dílů, které navíc většinou pocházely z jeho vozidel. Peníze z prodeje dílů, které nebyly z vozidel obviněného, sice byly zasílány na jeho účet, poněvadž se jednalo o účet uvedený při registraci na portále AUKRO.CZ, avšak nejednalo se o příjem obviněného, a to ani za odvedenou práci pro známé, jak svědci potvrzovali. 8. Dovolatel namítal, že zjištěný rozsah trestné činnosti je sporný a nebyl správně zjištěn. Přitom rozsah činnosti je pro naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podstatný. Automatickou opakovanou inzerci není možné sčítat, jak uvedl odvolací soud ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí. Soud prvního stupně však dospěl k chybnému závěru, že opakované nabídky byly modifikovány, a proto by se mohly považovat za dílčí samostatná jednání. S tímto závěrem však obviněný nesouhlasil, neboť tomu neodpovídá důkazní situace, protože obviněný podle vlastního přesvědčení prokázal, že nabídky dále nijak neupravoval a k jejich opakování docházelo automaticky provozovatelem inzerce (tak tomu bylo dokonce i v případě již prodaného zboží). 9. Dále obviněný konstatoval, že se v žádném případě nejednalo o činnost směřující k dosažení zisku. K tomu uvedl konkrétní příklady, kdy si navíc účtoval pouze cenu poštovného. Jednalo se z jeho strany pouze o snahu minimalizovat ztráty. Prodávané díly předem nenakupoval, jak předpokládá zákonná definice podnikání v oboru volné živnosti – koupě a prodej, ale věci demontoval z vozidel a následně je jako nepotřebné prodával. Jinými slovy nevykonával tuto činnost po „živnostensku“, jak ji definovala judikatura Nejvyššího soudu. 10. S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení soudu druhého stupně zrušil, stejně tak, aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 11. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství následovně. 12. K námitce obviněného, že jeho činnost nevykazovala znaky neoprávněného podnikání z hlediska rozsahu prodeje, uvedla, že je uplatněn v mezích deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Připomněla znění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku a uznávaný výklad pojmů podnikání a většího rozsahu. Obviněný si nevedl žádný seznam prodaných věcí a ty byly odvozovány pouze ze samotné internetové inzerce. Pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného nebylo určující přesné stanovení zisku, ani naprosto přesný počet prodávaných věcí, ke kterým se mohlo vztahovat více nabídek. Pro trestnost takového jednání postačilo stanovit rozsah neoprávněného podnikání rámcově s ohledem na povahu a způsob takového podniká