5 Tdo 2/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 2/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 1. 2005 Spisová značka:5 Tdo 2/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.2.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 227/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 2/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2005 o dovolání, které podala obviněná E. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 11 To 230/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 21/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněná E. K.byla rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 2 T 21/2004, uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti strážní služby podle § 285 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 18. 11. 2003 v 16.30 hodin při výkonu služby na strážním stanovišti ve věznici v P. jako strážná II. třídy velená k výkonu strážní služby rozkazem na den 18. 11. 2003 při příchodu vrchního inspektora strážní služby nereagovala na jeho přítomnost v ostrahovém pásmu a vyšla na ochoz strážní věže až po upozornění inspektorem strážní služby, přičemž při příchodu vrchního inspektora strážní služby do ostrahového pásma a při jeho pohybu v tomto pásmu směrem ke strážní věži měla nohy opřené o parapet okna a hlavu na hrudi, ačkoli věděla, jakým způsobem má podle svých povinností reagovat na pohyb osoby v zakázaném pásmu, a tohoto jednání se dopustila přes opakovaná předchozí pochybení během výkonu strážní služby; tímto jednáním podle právní věty výroku o vině zmíněného rozsudku ve strážní službě porušila úmyslně předpisy této služby. Za to byla obviněná E. K. odsouzena podle § 285 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Příbrami napadla obviněná E. K. odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 11 To 230/2004, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněné E. K. doručen dne 25. 8. 2004, jejímu obhájci dne 11. 8. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 10. 8. 2004. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná E. K. prostřednictvím svého obhájce dne 1. 10. 2004 dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněné soudy dříve činné ve věci nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutek jako trestný čin, když o žádný trestný čin nešlo, a navíc nesprávně posoudily její jednání jako úmyslné. Výrok o vině je založen na zjištění, že obviněná porušila ustanovení bodu č. 6 strážních pravidel založených na č. l. 32 trestního spisu, tj. že při vstupu vrchního inspektora strážní služby do úseku, který jí byl určen ke střežení, neprokázala bdělost vystoupením na ochoz strážní věže se zbraní v ruce, když na ochoz vyšla až po upozornění inspektorem strážní služby, svědkem kpt. Mgr. M. N.. Podle přesvědčení obviněné však její bdělost vyplývá minimálně ze skutečnosti, že reagovala na světelný signál hlásky vyslaný svědkem kpt. Mgr. M. N., kterému jasně oznámila, že vrchního inspektora strážní služby v ostrahovém pásmu vidí a že se obléká, aby mohla vystoupit na ochoz strážní věže. Pokud soudy dříve činné ve věci ve svých rozhodnutích vycházely z výpovědi svědka kpt. Mgr. M. N., ten podle obviněné potvrzuje, že rozhovor s ním obviněnou zdržel, přičemž nelze prokázat bdělost současným splněním povinnosti stanovené v bodu č. 7 strážních pravidel, tj. ozvat se operátorovi, a současně splněním povinnosti stanovené bodu č. 6 strážních pravidel, tj. vystoupit na ochoz strážní věže se zbraní v ruce připravenou k neprodlenému použití. Obviněná je přesvědčena, že na ochoz strážní věže vystoupila bez toho, aby vrchní inspektor strážní služby musel vstoupit až na strážní stanoviště, takže podle bodu č. 6 strážních pravidel mělo být takové pozdější prokázání bdělosti posouzeno jako nedbalý výkon strážní služby. Právní posouzení uvedeného jednání jako nedbalostního pak obviněná E. K. považuje za zcela zásadní pro správné zhodnocení materiální stránky předmětného činu ve smyslu § 294 tr. zák. Odůvodnění materiální stránky činu tím, že mu předcházel postih obviněné za podobné jednání, a tím, že se nacházela v popsané pozici, v níž jen stěží mohla zabránit případnému útěku, není podle názoru obviněné správné. Odvolací soud správně konstatoval, že sama poloha těla by zřejmě tolik na závadu nebyla, tudíž závěr soudu prvního stupně, že by případnému útěku jen těžko dokázala zabránit, nelze o pozici těla opřít. Navíc obviněná prokázala bdělost minimálně tím, že reagovala na světelný signál hlásky. V případě pokusu odsouzeného o útěk by podle tvrzení obviněné jednak podala operátorovi hlášení ještě v době, kdy by riziko pouze hrozilo, a navíc by se neoblékala a vyběhla by na ochoz okamžitě. Pokud jde o její předchozí postih, obviněná vytýká odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nedostatek konkretizace dřívějšího podobného jednání, přičemž především obviněná zdůrazňuje, že jí nikdy nebylo vytknuto porušení povinnosti stanovené v bodu 6. strážních pravidel. Podle mínění obviněné tedy nelze posuzované jednání hodnotit s ohledem na absenci materiální stránky ve smyslu § 294 tr. zák. jako trestný čin. Obviněná E. K. dále namítá, že soudy nesprávně dovodily dolózní formu zavinění, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1495/2003. Podle jejího názoru ze skutečnosti, že byla v popsané pozici, a z toho, že se nejednalo o první vybočení z řádného výkonu strážní služby, nelze vyvodit úmyslnou formu zavinění, ale na podkladě důkazů je nutné zjistit, co bylo příčinou porušení povinnosti stanovené v bodu 6. strážních pravidel. Pokud jde o zavinění, složku vědění soudy shledaly právě v zaujetí takové pozice obviněné, z které jí mělo být zřejmé, že v této pozici nemůže kontrolovat svěřený úsek a nemůže plnit svou povinnost vyjít na ochoz strážní věže se zbraní připravenou k okamžitému použití v okamžiku, kdy se bude nacházet někdo v kontrolovaném pásmu. Obviněná v této souvislosti opětovně poukazuje na tvrzení odvolacího soudu, podle kterého poloha těla není porušením žádného strážního pravidla, přičemž podle jejího mínění jednak nelze závěr o nemožnosti kontroly vymezeného úseku opřít o paušální odkaz na pozici těla, a to zejména když jinak reagovala na kontrolu bdělosti pomocí hlásky, a jednak shledává ve smyslu stanovených pravidel a povinností rozdíl v situaci, jestliže je ve střeženém úseku vrchní inspektor strážní služby nebo inspektor strážní služby, a tím, jestliže se zde objeví jiná osoba. K druhému z těchto případů obviněná uvádí, že je povinna takovou skutečnost nahlásit operátorovi a zabránit útěku vězněných osob, přičemž pokud může reagovat na kontrolu bdělosti a ozve se operátorovi, není podle jejího názoru možné dojít současně k závěru, že by operátorovi nehlásila pohyb nepovolané osoby nebo nezabránila případnému útěku, když navíc operátora o přítomnosti vrchního inspektora strážní služby informovala. Pokud jde o složku volní, podle obviněné soud prvního stupně odůvodnil její existenci ve formě srozumění tím, že neučinila nic proto, aby se nenacházela v pozici, v níž měla být spatřena vrchním inspektorem strážní služby. Existenci složky vědění by podle mínění obviněné bylo možné dovodit pouze za situace, kdyby nepochybně věděla, že v důsledku zaujetí uvedené pozice nebude schopna střežit vymezený prostor, což by mohlo vyplývat např. z toho, že by někdy dříve neprokázala bdělost a byla přistižena v uvedené pozici, nebo kdyby bylo výslovně zakázáno uvedenou pozici zaujmout či kdyby měla v minulosti problémy s udržením pozornosti a bdělosti při výkonu služby. Na existenci složky volní ve formě srozumění potom podle obviněné nelze usuzovat tehdy, když neví, že zaujetím zmíněné pozice může porušit povinnost být bdělá při výkonu služby, přičemž navíc nelze tvrdit, že nebyla bdělá, protože reagovala na kontrolu bdělosti. Obviněná E. K. závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze i předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami a rovněž i rozhodnutí ředitele vazební věznice Praha – Ruzyně ze dne 27. 8. 204, č. j. 31/490/2004-VV/203, s tím, že další následný po