5 Tdo 223/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 223/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2007 Spisová značka:5 Tdo 223/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.223.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 223/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2007 o dovolání, které podal obviněný R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 55 To 350/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 66/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný R. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 1 T 66/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 55 To 350/2005, uznán vinným pod bodem 1. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období od 13. 12. 1996 do 23. 10. 1997 uskutečnil dovoz 25 použitých osobních automobilů z F. do Č. r., zakoupených od společnosti S. v D., a při celním řízení předložil na Celním úřadu v L. u 23 automobilů zfalšované faktury, které se nevztahovaly na vozidla, ale na náhradní díly, do těchto faktur byla doplněna značka vozidla, číslo karoserie, prohlášení o původu, případně doplněna číslice o ceně a vozidlo bylo vydáváno za náhradní díly s menší celní hodnotou, než která skutečně byla zaplacena, tím byla zkreslena cena a uvedeny nepravdivé údaje v dokladech sloužících pro vyměření daně, v důsledku toho došlo ke zkrácení cla ve výši 165 431, Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 189 947,-Kč, což je celková škoda ve výši 355 378,- Kč způsobená Celnímu ředitelství Ú. n. L. Za tento trestný čin a současně i za sbíhající se trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák., jimiž byl obviněný R. P. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 2 T 991/95, byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 150 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Současně bylo rozhodnuto podle § 35 odst. 2 tr. zák. o zrušení výroku o trestu obviněného, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 2 T 991/95, jakož i všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 1 T 66/2002, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl uložen samostatný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Pod bodem 3. výroku o vině téhož rozsudku pak byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby z dalšího trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Těchto částí rozsudku se podané dovolání netýká. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 55 To 350/2005, jímž byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta odvolání obviněného R. P. i odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci směřující v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku rozsudku. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný R. P. prostřednictvím svého obhájce dne 12. 12. 2006 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, směřuje výhradně proti rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného vztahující se k výroku o jeho vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného se odvolací soud řádným způsobem nevypořádal s jeho námitkou, že za stejné jednání, pro nějž byl uznán vinným uvedeným trestným činem, byl postižen pokutou ve výši 40 000,- Kč na základě rozhodnutí Celního úřadu v L. Jak dále obviněný namítá, odvolací soud postupoval v rozporu s právním názorem obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 11 Tdo 738/2003, a jeho trestní stíhání mělo být zastaveno. Obviněný vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu v napadeném usnesení, pokud se v něm odkazuje na skutečnost, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nebylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a že zásada zakazující dvojí odsouzení v téže věci se má vztahovat jen na trestné činy, nikoliv na vztah mezi přestupkem a trestným činem. Podle dovolatele názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 11 Tdo 738/2003, naopak zdůrazňuje, že zásada „ne bis in idem“ dopadá i na uvedený vztah, tj. na situaci, je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který byl již předtím postižen ve správním řízení pro přestupek, přičemž citovaný rozsudek podrobně odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž tento názor vychází. Z uvedených důvodů obviněný R. P. dovodil, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o jím podaném odvolání vychází z nesprávného právního posouzení skutku, a je proto dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), aby zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 55 To 350/2005, a aby přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného R. P. podrobně rozebrala samotnou problematiku konkrétního jednání obviněného tak, jak mu bylo v provedeném řízení prokázáno, a to v návaznosti na tvrzenou námitku odvolatele. Podle názoru státní zástupkyně samotná dovolací argumentace obviněného nespadá pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože nejde o problematiku hmotně právního posouzení skutku, ale námitky obviněného o nepřípustnosti jeho trestního stíhání odpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Státní zástupkyně shledává obsah námitek obviněného právně relevantním a způsobilým k projednání v řízení o dovolání, přičemž zcela přisvědčila názoru dovolatele o nepřípustnosti jeho trestního stíhání. Jak dále státní zástupkyně zdůraznila, na daný případ nelze aplikovat důvod nepřípustnosti dovolatelova trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, který sice výslovně zakotvuje zásadu „ne bis in idem“, ovšem pouze ve vztahu mezi trestnými činy navzájem, nýbrž je zde možné přímo aplikovat překážku dovolatelova trestního stíhání uvedenou v § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, a to v návaznosti na ustanovení čl. 10 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na obsah výrokové části rozhodnutí Celního úřadu v L., jímž byl obviněný postižen pro celní delikt podle § 293 písm. d) celního zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a po jeho porovnání se skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 1 T 66/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 55 To 350/2005, jež bylo napadeno dovoláním, se podle státní zástupkyně jedná fakticky o totožný skutek trestněprávní povahy. Proto je nutno na něj aplikovat v návaznosti na ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, citovaná ustanovení Ústavy České republiky a mezinárodní Úmluvy o ochranně lidských práv a základních svobod zásadu „ne bis in idem“, tedy zákaz opakovaného postižení pro stejný čin. Za této situace státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil v napadené části usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 55 To 350/2005, a je