5 Tdo 325/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 325/2007 citace  Právní věta:Jednočinný souběh trestných činů porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 tr. zák. a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. je možný. V případě jednočinného souběhu trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. není vyloučeno, aby pachatel úmyslně způsobil škodu na cizím opatrovaném nebo spravovaném majetku obchodní společnosti (např. poskytnutím plnění z jejího majetku jiné osobě bez odpovídající protihodnoty), a zároveň tak učinil v úmyslu opatřit téže obchodní společnosti neoprávněné výhody (např. tím, že se vyhne určitým omezujícím opatřením a může nadále podnikat ve stejném rozsahu, resp. se stejnými prostředky). Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:3. 5. 2007 Spisová značka:5 Tdo 325/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.325.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Porušování povinnosti při správě cizího majetku Porušování závazných pravidel hospodářského styku Dotčené předpisy:§ 127 tr. zák. § 255 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:8 / 2008 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 325/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. května 2007 o dovolání, které podal obviněný JUDr. J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 1 To 37/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 10/2001,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání  o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 3 T 10/2001, byl obviněný JUDr. J. P. společně s obviněným Mgr. M. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za tento trestný čin byl obviněný JUDr. J. P. odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce osob jednajících za jiné podnikatelské subjekty na dobu 6 let. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění JUDr. J. P. a Mgr. M. N., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 1 To 6/2004, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při nezměněném popisu skutku uznal oba obviněné vinnými trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Obviněného JUDr. J. P. pak odsoudil podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, jehož výkon mu podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 4 roky, a zároveň vyslovil dohled nad obviněným. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce vedoucího pracovníka a statutárního orgánu podnikatelského subjektu na dobu 10 let. Stejné tresty byly uloženy i spoluobviněnému Mgr. M. N. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění JUDr. J. P. a Mgr. M. N. prostřednictvím svých obhájců dovolání, v nichž uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněný Mgr. M. N. navíc dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dovolání, a to v neprospěch obou obviněných, podala proti uvedenému rozhodnutí i nejvyšší státní zástupkyně, přičemž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud rozhodl o podaných dovoláních usnesením ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. 6 Tdo 101/2005, tak, že výrokem pod bodem I. k dovolání obviněných podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující na uvedený výrok, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Výrokem pod bodem II. Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Výrokem pod bodem III. pak dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Na podkladě tohoto rozhodnutí dovolacího soudu se Vrchní soud v Praze znovu zabýval věcí a rozsudkem ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 1 To 37/2005, rozhodl tak, že obvinění JUDr. J. P. a Mgr. M. N. byli uznáni vinnými trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 1997) a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. (ve stejném znění), kterých se dopustili tím, že: obviněný JUDr. J. P. v postavení náměstka generálního ředitele a posléze i člena představenstva K. b., a. s., a obviněný Mgr. M. N. v postavení náměstka generálního ředitele a člena představenstva této banky, oba jako osoby jednající za K. b., a. s., v rozporu s ustanovením § 12 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 156/1994 Sb., a se závaznými pravidly vyplývajícími z opatření České národní banky č. 3 ze dne 4. 7. 1994 publikovaného pod č. 165/1994 Sb. s pohnutkou vytvořit nesprávné a příznivější účetní údaje o stavu jmění banky nejprve dne 20. 12. 1994 uzavřeli celkem 27 smluv o úplatném převodu cenných papírů, evidovaných v bance, ve kterých předstírali, že K. b., a. s., prodává a obchodní společnost M., a. s., kupuje 309 ks akcií A., 1979 ks akcií B. H., 498 ks akcií C. P., 4024 ks akcií F., 2940 ks akcií F., 8377 ks akcií I. b., 9933 ks akcií Č., 10 ks akcií Č., 2556 ks akcií D., 2507 ks akcií Z. d. z., 68 ks akcií E. P., 139 ks akcií F., 2000 ks akcií M. T., 60 ks akcií S., 3758 ks akcií S.-U., 1580 ks akcií Š. P., 2225 ks akcií T. T., 2220 ks akcií V. z. S. P., 100 ks akcií 1. I. Ž., 1615 ks akcií S. (S. p.), 4070 ks akcií K. b. I., 100 ks akcií P., 24 458 ks akcií Č. s., dalších 71 649 ks akcií Č. s., 11 716 ks akcií K. b., dalších 381 ks akcií K. b. a 437 ks akcií Ž. b., jakož i to, že každý jednotlivý prodej cenných papírů je vázán na odkládací podmínku budoucího projevu vůle prodávajícího učiněného do 20. 6. 1995, přičemž za tato práva opce K. b., a. s., zaplatila M., a. s., dne 1. 2. 1995 jako opční prémie úhrnnou částku ve výši 20 389 310,39 Kč, k převodu cenných papírů však dojít nemělo a skutečně nedošlo; dále ke všem těmto cenným papírům uzavřeli s datem 25. 1. 1995 dalších 27 smluv o úplatném převodu cenných papírů, s totožným předmětem obchodu a se stejnou kupní cenou, v nichž předstírali, že vlastníkem cenných papírů je obchodní společnost M., a. s., jako strana prodávající, že cenné papíry tentokrát kupuje K. b., a. s., a že M., a. s., náleží ke každé smlouvě do 20. 6. 1995 právo opce, avšak sjednali opční prémie vždy jen ve výši přibližné poloviny předchozích opčních prémií, takže dne 7. 2. 1995 a dne 27. 2. 1995 vrátil M., a. s., K. b., a. s., částku úhrnem o 10 198 712,19 Kč nižší, než jakou dne 1. 2. 1995 obdržel, k převodu cenných papírů však dojít nemělo a skutečně nedošlo, čímž oba obvinění poškodili K. b., a. s., o peněžní částku ve výši 10 190 598,20 Kč tvořenou rozdílem mezi opčními prémiemi ze smluv, kterou ponechali obchodní společnosti M., a. s., jako odměnu za přistoupení k uzavření předmětných smluv. Za tyto trestné činy byli oba obvinění shodně odsouzeni podle § 255 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody u každého v trvání 2 roky, jejichž výkon jim byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu u každého v trvání 2 roky. Současně byl oběma obviněným podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce vedoucího pracovníka a statutárního orgánu podnikatelského subjektu na dobu 5 let. Proti posledně citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný JUDr. J. P. dne 19. 6. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle přesvědčení obviněného skutek popsaný v obžalobě není trestným činem, protože na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho úmyslném zavinění u trestných činů, pro které byl stíhán a odsouzen. Obviněný je naopak toho názoru, že jednal s péčí řádného hospodáře, přičemž s jeho jednáním souhlasili i ostatní členové představenstva banky. Obviněný dá