§ 12 zákon o bankách – Banka nebo zahraniční banka z jiného než členského státu…
Zákon o bankách · 21/1992 Sb. · účinné od 11. 1. 2026 · Bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trh · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 12 zákona o bankách stanovuje základní pravidla pro obezřetné a odborné jednání bank a zahraničních bank z jiných než členských států, zejména s ohledem na ochranu vkladatelů a stabilitu banky, a zakazuje uzavírání nápadně nevýhodných smluv. Banka musí při své činnosti dbát na to, aby nepoškodila zájmy svých vkladatelů, tedy aby jejich vklady byly v bezpečí a mohly být vráceny. (§ 12 zákona č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, znění účinné od 11. 1. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: Česká národní banka
- Odkazuje na: § 1
- Judikatura: na § 12 odkazuje 88 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 21/1992 Sb.
(1) Banka nebo zahraniční banka z jiného než členského státu je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky.
(2) Banka nebo zahraniční banka z jiného než členského státu nesmí uzavírat smlouvy za podmínek, které jsou pro ni nápadně nevýhodné, zejména takové, které zavazují banku nebo zahraniční banku z jiného než členského státu k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.
(3) Banka nebo zahraniční banka z jiného než členského státu vykonává činnost s odbornou péčí; tím nejsou dotčeny povinnosti banky podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu při výkonu činnosti podle § 1 odst. 3 písm. h).
(4) Česká národní banka stanoví vyhláškou pravidla postupu podle odstavce 1.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Banka musí při své činnosti dbát na to, aby nepoškodila zájmy svých vkladatelů, tedy aby jejich vklady byly v bezpečí a mohly být vráceny.
- Banka nesmí uzavírat smlouvy, které by pro ni byly zjevně nevýhodné, například pokud by musela plnit něco, co není ekonomicky odůvodněné nebo co neodpovídá protihodnotě. Takové smlouvy jsou neplatné.
- Banka je povinna vykonávat svou činnost s odbornou péčí, což znamená, že musí postupovat kvalifikovaně a zodpovědně.
- Česká národní banka (ČNB) má pravomoc stanovit podrobnější pravidla pro obezřetný postup bank prostřednictvím vyhlášky.
Na co si dát pozor
- Smlouvy, které jsou pro banku nápadně nevýhodné, jsou neplatné, což může mít dopad na smluvní strany.
- Nedodržení povinnosti obezřetného postupu nebo odborné péče může mít pro banku regulatorní důsledky.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 12
Jak soudy aplikují § 12
… účtu disponovat, možnost dispozice přešla na klienta žalované), vznik škody přitom byl v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalované; ta byla povinna podle § 9 odst. 1 písm. b) a c) zákona AML klienta před zřízením účtu a poté i v době trvání jejich obchodního vztahu prověřit, což neučinila obezřetně (§ 12 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů), v rozporu s § 15 odst. 1 písm. c) zákona AML neodmítla navázání obchodního vztahu k klientem (případně jej následně neukončila), nereagovala na předchozí platby …
Navíc samotné provedení tohoto důkazu dovolatelka považuje za rozporné s ustanovením § 131 odst. 1 o. s. ř. Odkazujíc na ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, dovolatelka dále akcentuje, že po převzetí části podniku banky (s účinností od 1. ledna 1999) „musela nadále postupovat obezřetně ke svým stávajícím i novým klientům a měla u poskytovaných produktů odlišnou (mnohdy přísnější) metodiku než právní předchůdce žalované“.
Dovolatelé dovozují údajný rozpor se zákonem, a tedy i důvod neplatnosti smlouvy o úvěru z ustanovení § 12 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen „zákon o bankách“), jež ve znění účinném od 1. září 1998 určuje, že banka je povinna postupovat při výkonu své činnosti obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu.