5 Tdo 411/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 411/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:26. 4. 2006 Spisová značka:5 Tdo 411/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.411.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 411/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 8 To 314/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 131/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. J. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 2 T 131/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 8 To 314/2005, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., účinného od 1. 1. 2002, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že v přesně nezjištěný den v měsíci únoru 1996 v B. n. R., okres D., jako jednatel společnosti K. spol. s r. o., odsouhlasil svým podpisem správnost fiktivní faktury č. 4/96 vystavené dne 23. 2. 1996 o nákupu plemenného skotu od společnosti A. B., Ř. u P. , znějící na částku 10 500 000,- Kč včetně 5% daně z přidané hodnoty, a na základě tohoto odsouhlasení byla faktura zahrnuta v daňovém přiznání společnosti K. , spol. s r. o., B. nad R. , k dani z přidané hodnoty za měsíc únor 1996 v položce přijatá zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 5 %, když skutečně zaplacená částka podle pravé faktury č. 4/96 vystavené dne 23. 1. 1996 dodavatelskou společností A. B. , činila 5 000 000,- Kč včetně 5% daně z přidané hodnoty, a to v rozporu zejména s ustanovením § 19 a násl. a § 37 zákona č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a následkem tohoto jednání F. úřad v D. vrátil společnosti K., nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty neoprávněně ve výši 510 395,- Kč (místo 238 095,20 Kč), a tak poškodil Českou republiku, zastoupenou F. ú. v D. , o finanční částku 261 904,80 Kč. Za to byl obviněný Ing. J. B. odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a 1/2 roku. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva na dobu 2 a 1/2 roku. Uvedenými rozsudky byl obviněný Ing. J. B. současně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu ve vztahu k dalším dvěma žalovaným skutkům a rovněž jimi bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Ing. B. K. a J. M. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni byl vydán z podnětu odvolání obviněného Ing. J. B., spoluobviněného Ing. B. K. a státního zástupce podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil tento rozsudek ve výroku o vině i trestu a sám znovu rozhodl. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Ing. J. B. doručen dne 18. 1. 2006, jeho obhájci dne 15. 2. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 1. 2006. Obviněný Ing. J. B. podal dne 9. 3. 2006 proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Plzni prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný namítá, že se nedopustil trestného činu, přičemž argumentaci soudů činných dříve ve věci považuje za nesprávnou. Podle názoru obviněného v době, když odsouhlasoval fakturu, zaměřil se toliko na její základní aspekty, tedy na soulad s obsahem smlouvy uzavřené se společností A. B. , spol. s r. o., resp. na soulad s obsahem smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené s Ministerstvem zemědělství České republiky, přičemž jeho zjištění byla kladná. Nevěděl přitom, jak obviněný dodává, že se jedná o nepravou fakturu, popřípadě že by měl někdo zájem předložit mu takovou fakturu. Podle obviněného žádný předpis v dané době nestanovil jako náležitost faktury podpis jednatele vystavovatele a otisk jeho razítka, nebylo to ani obvyklé, tudíž se na to nezaměřil, stejně jako nepřikládal větší důležitost chybějícímu termínu splatnosti. Jak dále obviněný uvádí v dovolání, očekával, že nákup dobytka pomůže jeho společnosti, přičemž přítomnost zahraničního zboží a účast ministerstva ho v tom jen utvrzovaly. Současně obviněný dodává, že musel očekávat kontrolu faktury ze strany finančního úřadu, tudíž kdyby měl nějaké pochybnosti, rozhodně by nic neriskoval a jeho přístup by byl odmítavý. Jako druhotný argument své obhajoby obviněný uplatnil tvrzení, podle něhož údajně netušil, že by mohl odsouhlasením správnosti faktury zkrátit daň, i kdyby věděl, že se jedná o nepravou fakturu. Obviněný Ing. J. B. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni i předcházející rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, přičemž další postup po případném zrušení rozhodnutí již obviněný nenavrhl. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. J. B. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se obviněný hájí jednáním v omylu, z něhož dovozuje svoji beztrestnost. Státní zástupce má za to, že v posuzovaném případě by teoreticky mohlo jít o tzv. negativní právní omyl, a to omyl o trestních normách a těch normách, jichž se trestní zákon dovolává. Vzhledem k ustálené judikatuře, jak doplňuje státní zástupce, taková forma omylu neomlouvá. Současně se ovšem státní zástupce domnívá, že soudy obou stupňů učinily patřičná skutková zjištění, v jejichž rámci neuvěřily tvrzením obviněného; podle jejich názoru totiž obviněný byl osobou, která se po dlouhou dobu pohybovala v podnikatelském prostředí, byl jednatelem obchodní společnosti a měl vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomika – zemědělství, když navíc v roce 1996 byla majetková situace společnosti K. , spol. s r. o., neutěšená, tudíž si nelze představit, že by obviněný za této situace nevěnoval patřičnou pozornost faktuře vystavené na částku přes 10 000 000 Kč. Podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit v dovolacím řízení, a proto navrhl odmítnout podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. J. B. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. J. B. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný Ing. J. B. však má především za to, že nevěděl o nepravosti, resp. o fiktivnosti faktury zařazené do účetnictví společnosti K., spol. s r. o., na jejímž podkladě byl této společnosti vyplacen vyšší nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, než na jaký vznikl nárok. Obviněný tedy popírá jednu z rozhodujících skutkových okolností, která vedla k závěru o jeho zavinění. Tím zároveň zpochybňuje způsob hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů vyvodily takový závěr. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v uvedeném směru v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž vycházely soudy nižšího stupně. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný v naznačeném rozsahu dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku