5 Tdo 6/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 6/2014 citace  Název judikátu:Nepodání daňového přiznání k silniční dani. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 2. 2014 Spisová značka:5 Tdo 6/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.6.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 6/2014-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 43/2013, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 2 T 43/2013. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Lounech, aby věc obviněného T. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 2 T 43/2013, bylo podle § 314c odst. 1 písm. b) tr. řádu za použití § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného T. B. pro skutek podrobně popsaný ve výroku usnesení, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech v neprospěch obviněného stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně. Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu soud druhého stupně znovu rozhodl tak, že zastavil trestní stíhání obviněného T. B. pro skutek podrobně popsaný ve výroku usnesení, v němž obžaloba spatřovala trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal nejvyšší státní zástupce (prostřednictvím svého náměstka – viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 15/2012 Sb. rozh. tr.) v neprospěch obviněného T. B. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. Dovolatel nesouhlasí s právním názorem soudu druhého stupně, podle kterého ke zkrácení daně ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku nedojde v příčinné souvislosti s nečinností poplatníka podat daňové přiznání příslušnému správci daně, který za této situace použije k doměření daně zákonné prostředky v souladu s příslušnými procesními předpisy. V této souvislosti dovolatel odkázal na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1671/2011, jehož závěry lze podle jeho názoru uplatnit i ohledně zkrácení silniční daně. Jak dále dovolatel zdůraznil, podle daňového řádu (i podle dříve účinného zákona o správě daní a poplatků) není správce daně povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale naopak je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Dovolatel je tudíž přesvědčen, že obviněný naplnil znaky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku již úmyslným nepodáním přiznání k silniční dani za zdaňovací období roku 2009, čímž zatajil své daňové povinnosti podle § 8 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zkrátil tento druh daně ve výši 111 168,- Kč. Podle nejvyššího státního zástupce je zde bez významu, že příslušný správce daně stanovil obviněnému daňovou povinnost následným doměřením za použití pomůcek (§ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), protože tento postup následoval až po dokonání citovaného přečinu. Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za splnění podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný T. B. se vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce prostřednictvím svého obhájce. V první části svého vyjádření se obviněný zabývá některými skutkovými okolnostmi, jež se týkaly podání daňových přiznání k silniční dani. Pokud jde o možnost zatajení tohoto druhu daně, podle obviněného jejím základem je formální stav zápisů v registru silničních motorových vozidel, což údajně vylučuje její zatajení. Proto je obviněný přesvědčen, že se na posuzovanou trestní věc nevztahují ani závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí uveřejněném pod č. 55/2012 Sb. rozh. tr., o které nejvyšší státní zástupce opírá svou argumentaci. Dále obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření obviněný zdůraznil, že pro zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, nejsou žádné důvody. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Pokud jde o námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může naopak spočívat též v okolnosti, že skutek vykazuje všechny znaky určitého trestného činu, a přesto ho soudy nižších stupňů nekvalifikovaly jako trestný čin. Podle názoru nejvyššího státního zástupce Krajský soud v Ústí nad Labem nesprávně posoudil otázku trestní odpovědnosti obviněného T. B. za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. V daných souvislostech dovolatel odkázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž závěry napadeného rozhodnutí považuje za nesprávné a stojící v rozporu s touto judikaturou. V řízení o dovolání je Nejvyšší soud zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jen v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může zvažovat jeho hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud se zde přitom opíral nejen o skutkovou větu obsaženou ve výrokové části napadeného usnesení soudu druhého stupně, nýbrž i o jeho odůvodnění. Jak je patrné z těchto rozhodných skutkových zjištění, podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že obviněný jako daňový subjekt – fyzická osoba podnikající v režimu živnostenského zákona pod obchodním jménem T. B., IČ: 69901376, s místem podnikání L., P. O. č. …, nejpozději dne 31. 1. 2010 úmyslně nepodal u Finančního úřadu v Lounech daňové přiznání k silniční dani za rok 2009, a to ani na následnou výzvu správce daně, a takto činil přesto, že provozoval nákladní motorová vozidla tov. zn. AV