Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 43/2013, t a k t o :…
5 Tdo 6/2014-22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 43/2013, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 2 T 43/2013.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Lounech, aby věc obviněného T. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 2 T 43/2013, bylo podle § 314c odst. 1 písm. b) tr. řádu za použití § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného T. B. pro skutek podrobně popsaný ve výroku usnesení, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“).
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech v neprospěch obviněného stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně. Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu soud druhého stupně znovu rozhodl tak, že zastavil trestní stíhání obviněného T. B. pro skutek podrobně popsaný ve výroku usnesení, v němž obžaloba spatřovala trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal nejvyšší státní zástupce (prostřednictvím svého náměstka – viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 15/2012 Sb. rozh. tr.) v neprospěch obviněného T. B. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. Dovolatel nesouhlasí s právním názorem soudu druhého stupně, podle kterého ke zkrácení daně ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku nedojde v příčinné souvislosti s nečinností poplatníka podat daňové přiznání příslušnému správci daně, který za této situace použije k doměření daně zákonné prostředky v souladu s příslušnými procesními předpisy. V této souvislosti dovolatel odkázal na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1671/2011, jehož závěry lze podle jeho názoru uplatnit i ohledně zkrácení silniční daně. Jak dále dovolatel zdůraznil, podle daňového řádu (i podle dříve účinného zákona o správě daní a poplatků) není správce daně povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale naopak je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Dovolatel je tudíž přesvědčen, že obviněný naplnil znaky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku již úmyslným nepodáním přiznání k silniční dani za zdaňovací období roku 2009, čímž zatajil své daňové povinnosti podle § 8 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zkrátil tento druh daně ve výši 111 168,- Kč. Podle nejvyššího státního zástupce je zde bez významu, že příslušný správce daně stanovil obviněnému daňovou povinnost následným doměřením za použití pomůcek (§ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), protože tento postup následoval až po dokonání citovaného přečinu.
Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za splnění podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný T. B. se vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce prostřednictvím svého obhájce. V první části svého vyjádření se obviněný zabývá některými skutkovými okolnostmi, jež se týkaly podání daňových přiznání k silniční dani. Pokud jde o možnost zatajení tohoto druhu daně, podle obviněného jejím základem je formální stav zápisů v registru silničních motorových vozidel, což údajně vylučuje její zatajení. Proto je obviněný přesvědčen, že se na posuzovanou trestní věc nevztahují ani závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí uveřejněném pod č. 55/2012 Sb. rozh. tr., o které nejvyšší státní zástupce opírá svou argumentaci. Dále obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření obviněný zdůraznil, že pro zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 272/2013, nejsou žádné důvody.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Pokud jde o námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může naopak spočívat též v okolnosti, že skutek vykazuje všechny znaky určitého trestného činu, a přesto ho soudy nižších stupňů nekvalifikovaly jako trestný čin.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce Krajský soud v Ústí nad Labem nesprávně posoudil otázku trestní odpovědnosti obviněného T. B. za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. V daných souvislostech dovolatel odkázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž závěry napadeného rozhodnutí považuje za nesprávné a stojící v rozporu s touto judikaturou.
V řízení o dovolání je Nejvyšší soud zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jen v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může zvažovat jeho hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud se zde přitom opíral nejen o skutkovou větu obsaženou ve výrokové části napadeného usnesení soudu druhého stupně, nýbrž i o jeho odůvodnění. Jak je patrné z těchto rozhodných skutkových zjištění, podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že obviněný jako daňový subjekt – fyzická osoba podnikající v režimu živnostenského zákona pod obchodním jménem T. B., IČ: 69901376, s místem podnikání L., P. O. č. …, nejpozději dne 31. 1. 2010 úmyslně nepodal u Finančního úřadu v Lounech daňové přiznání k silniční dani za rok 2009, a to ani na následnou výzvu správce daně, a takto činil přesto, že provozoval nákladní motorová vozidla tov. zn. AVIA 31.1 N, reg. zn. …, tov. zn. IVECO 100 E 18, reg. zn. …, tov. zn. AVIA 80-EL, reg. zn. …, tov. zn. MAN 8.163 LC, reg. zn. …, tov. zn. MERCEDES BENZ ACTROS 1841 LS, reg. zn. …, tov. zn. MAN TGA 18.440 4X2, reg. zn. …, tov. zn. KRONE.SD, reg. zn. …, tov. zn. D-TEC FT-43-03 V FLIPOVER, reg. zn. …, tov. zn. MAN TGA 18.440 4X2, reg. zn. …, a tov. zn. SCHMITZ.SCF 24, reg. zn. …, když uvedená vozidla používal ke své podnikatelské činnosti, přičemž takto činil v úmyslu vyhnout se úhradě silniční daně v celkové výši 111 168,- Kč, která musela být následně doměřena Finančním úřadem v Lounech podle pomůcek.
Jak přitom uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého usnesení, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby údajně nelze dovozovat jen z toho, že příslušná osoba nepodala daňové přiznání. Podle jeho názoru k naplnění z