Nejvyšší soud 5 Tdo 725/2026 – Přečin ohrožení pod vlivem návykové látky

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 2. 2026, sp. zn. 1 T 65/2025, byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest vyměřený ve 140 denních sazbách po 300 Kč, celkově tedy ve výši 42 000 Kč, jakož i podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců.

Uvedeného přečinu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že po vědomém užití většího množství alkoholu v době, kdy měl podle dechové zkoušky 3,15 g/kg, resp. 3,31 g/kg alkoholu v krvi, řídil v obci XY své osobní motorové vozidlo.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2026, sp. zn. 10 To 85/2026, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž okopíroval ustanovení § 265b tr. ř. s tím, že „se jedná především“ o dovolací důvody podle slovního vyjádření uvedené v § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř.

Obviněný nejprve namítal podstatné vady řízení, které podle něj předcházely vynesení rozsudku. Tvrdil, že hlavní líčení proběhlo bez jeho účasti, ačkoliv s konáním hlavního líčení ve své nepřítomnosti výslovně nesouhlasil a svou nepřítomnost řádně a včas omluvil. Podle jeho názoru mělo být hlavní líčení odročeno na jiný termín. Soud prvního stupně neměl přihlížet k nadpisu písemného vyjádření obviněného, v němž vyslovil souhlas s konáním hlavního líčení ve své nepřítomnosti, pokud pak takový souhlas nebyl dále výslovně rozveden v samotném textu podání. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 743/2011 (o včasnosti omluvy), dále pak na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2448/08 (o právu žádat o odročení hlavního líčení).

Dále upozornil, že obviněný žádal o podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., a proto měl soud prvního stupně hlavní líčení odročit, pokud pro navržený postup nebyly splněny zákonné podmínky spočívající v doznání obviněného v rámci jeho výslechu. Obviněný také chtěl učinit prohlášení o vině, ačkoliv se hlavního líčení nezúčastnil osobně, zaslal takové prohlášení na vědomí soudu, který ovšem veškerá jeho podání ignoroval a rozhodl tak, aby soudní řízení co nejrychleji ukončil bez ohledu na postoj obviněného. Podle obviněného byly splněny všechny zákonné požadavky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., neboť se ke svému činu doznal a s podmíněným zastavením svého trestního stíhání souhlasil, byl též připraven složit peněžitou částku určenou soudem na podporu obětí trestné činnosti, jakož i přijmout závazek zdržet se po přiměřenou dobu řízení motorových vozidel. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1611/2000, jakož i na různá rozhodnutí okresních soudů, které v obdobných případech trestní stíhání podmíněně zastavily.

Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která námitky obviněného neakceptovala a navrhla jeho dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Státní zástupkyně nejprve upozornila, že námitka obviněného spočívající v jeho nepřítomnosti v hlavním líčení sice uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. formálně odpovídá, nicméně tento důvod nebyl naplněn, neboť obviněný se sám z hlavního líčení omluvil a požádal o konání ve své nepřítomnosti. Důvodem byla náhlá potřeba odcestovat na služební cestu mimo Českou republiku. Odvolací soud správně tuto ničím nedoloženou služební cestu nepovažoval za akceptovatelný důvod bránící účasti na soudním jednání, kromě toho obviněný výslovně požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Dovolání tak vychází ze zcela jiné verze, uspět nemůže ani námitka, že žádost byla uvedena jen v nadpisu, a nikoli v textu, jež je zcela absurdní.

Námitky odpovídající dovolacímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuplatnil. Dovolatel se domáhal odklonu v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání, tato námitka však neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. je fakultativním postupem, na který není právní nárok. Ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. dopadá pouze na opačnou situaci, pokud by bylo o podmíněném zastavení rozhodnuto, ačkoliv zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny.

Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti nevyužil.

Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou (byť s výhradou) splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

Obviněný ve svém dovolání (pod bodem III.) okopíroval veškeré dovolací důvody uvedené v § 265b tr. ř., následně pak uvedl, že se má „jednat především“ o dva důvody, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. V tomto směru je jeho podání nejednoznačné, nakolik chtěl uplatnit všechny nebo jen posléze dva uvedené dovolací důvody.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavní líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. b) K námitkám obviněného

Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněného a spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolání obsahuje prakticky jen dvě konkrétní námitky směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Předně obviněný namítl, že soud prvního stupně neměl konat hlavní líčení, protože obviněný svou neúčast na něm včas a řádně omluvil, přičemž soud neměl přihlížet k žádosti o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně měl trestní stíhání podmíněně zastavit podle § 307 tr. ř., a pro případ, že by nepovažoval podmínky za splněné, měl hlavní líčení odročit, aby tyto podmínky mohly být splněny. Ani jedna z těchto námitek nemohla uspět. První námitka je založena na jiné skutkové verzi, než předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., druhá námitka vůbec neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů (ostatně ani obviněný žádný nezmiňuje). Dále je třeba uvést, že obviněný vůbec nezpochybňoval rozhodnutí soudu druhého stupně, napadal jen postup soudu prvního stupně. Přitom dovolání je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti rozhodnutí soudu druhého stupně (§ 265a odst. 1 a 2 tr. ř.), jde-li o usnesení, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného jako řádný opravný prostředek [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], lze takové rozhodnutí zpochybnit toliko prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou základních variantách, obviněný ale žádnou z nich neoznačil a ani neuvedl, čím by měla být naplněna. Lze tak konstatovat, že obviněným uplatněné námitky neodpovídají nejen ani jednomu z uplatněných dovolacích důvodů, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.

Pokud jde o konkrétní výhradu, že se hlavní líčení nemělo vůbec konat, lze odkázat již na vypořádání této námitky odvolacím soudem, jakož státní zástupkyní. Obviněný sice omluvil svou neúčast na hlavním líčení, nicméně hlavní líčení se přesto mohlo konat. Předně obviněný nežádal o odročení hlavního líčení, ale právě naopak požádal o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti. Žádným jiným způsobem jeho omluvu vyložit nelze, rozhodně není pravdou, že by z útlého podání obviněného nemohl soud vycházet z nadpisu, který je nezpochybnitelnou součástí podání. Opačný projev vůle, jak jej dovozoval obviněný prostřednictvím svého obhájce v dovolání, z podání vyvodit nelze. Podání soud prvního stupně správně posoudil podle jeho obsahu (§ 59 odst. 1 tr. ř.) jako žádost o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Kromě toho avizovaný důvod náhlé zahraniční služební cesty by nebyl důvodem řádným, pro který by bylo třeba hlavní líčení odročit, naopak účast obviněného na hlavním líčení je pro zaměstnance jinou důležitou osobní překážkou v práci, pro kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout pracovní volno. Rozhodně tak nelze uvést, že by byly splněny podmínky § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, jež se v souladu s § 202 odst. 2 tr. ř. konalo v nepřítomnosti obviněného (ostatně obviněný ani porušení tohoto ustanovení netvrdil).

Také s druhou námitkou, že soud prvního stupně měl trestní stíhání podmíněně zastavit, se dostatečně jasně vypořádal odvolací soud i státní zástupkyně. Kromě toho, že tato námitka vůbec neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, lze souhlasit, že na podmíněné zastavení trestního stíhání není právní nárok, že jde o fakultativní postup, jehož využití i při splnění zákonných podmínek závisí na uvážení příslušného orgánu činného v trestním řízení. Nadto v daném případě pro takový postup nebyly splněny podmínky, absentovalo protokolárně zachycené doznání obviněného ve smyslu § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. učiněné osobně obviněným při jeho výslechu. Upřednostněním služební cesty před účastí na hlavním líčení se obviněný možnosti splnit tuto podmínku vzdal, nedoznal se ani v přípravném řízení, v němž odmítl vypovídat, nedostavil se ani k veřejnému zasedání o odvolání, které se také konalo v jeho nepřítomnosti. Navrhovaný postup tak ani z tohoto důvodu nebylo možno využít, jak již správně uvedl soud prvního stupně. Kromě toho při míře ovlivnění alkoholem obviněného v projednávaném případě a opakovaném porušování dopravních předpisů obviněným by se takový postup nejevil vhodným ani při doznání obviněného, jak též správně konstatoval soud prvního stupně.

Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněného P. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., neboť jím uplatněné námitky v podaném dovolání neodpovídaly deklarovaným ani jiným dovolacím důvodům.

Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.