5 Tdo 974/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 974/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 8. 2019 Spisová značka:5 Tdo 974/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.974.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Vyhoštění Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 974/2019-203 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný A. G., nar. XY, v XY naposledy bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 15 To 24/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 198/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 38 T 198/2018, byl obviněný A. G. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se ve stručnosti dopustil tím, že: nejméně dne 21. 10. 2018 v 13:00 hod. se zdržoval v obci XY, XY, okres Praha-východ, přestože mu bylo rozhodnutím Krajského ředitelství hl. m. Prahy, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 1. 2. 2013, č. j. KRPA-158324/ČJ-2012-000022, uloženo správní vyhoštění se stanovením doby 5 let, po níž nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, které mu bylo doručeno dne 8. 2. 2013, následně bylo k jeho odvolání nadřízeným správním orgánem zrušeno a dalším rozhodnutím uvedeného oddělení Krajského ředitelství hl. m. Prahy ze dne 16. 10. 2013, č. j. KRPA-158324/ČJ-2012-000022, mu bylo uloženo správní vyhoštění se stanovením doby 3 let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, jež nabylo právní moci 27. 5. 2014, vykonatelnost byla pozastavena řízením o udělení azylu na základě jeho žádostí ze dne 13. 3. 2014 a ze dne 25. 1. 2016 do pravomocného odmítnutí poslední kasační stížnosti pro nepřijatelnost dne 11. 10. 2017, na základě čehož vykonatelnost správního vyhoštění počala běžet dne 10. 11. 2017 a její konec tak připadá na 10. 11. 2020, přičemž orgánem cizinecké policie byl obviněnému vydán dne 26. 10. 2017 výjezdní příkaz na dobu 15 dní s platností od 26. 10. 2017 do 9. 11. 2017, který mu byl vlepen do jeho cestovního dokladu č. XY, poté si však nechal dne 22. 12. 2017 vystavit nový cestovní doklad č. XY, následně dne 17. 1. 2018 požádal na odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky o udělení víza nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, čemuž nebylo dne 9. 2. 2018 vyhověno a písemný přípis o tom včetně jeho odůvodnění poukazující na pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění od 10. 11. 2017 do 10. 11. 2020 a na pozbytí oprávnění cizince k pobytu, převzal osobně dne 25. 2. 2018. 2. Za uvedený přečin byl obviněný A. G. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. 3. Proti uvedenému rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-východ odvolání v neprospěch obviněného, z jehož podnětu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 15 To 24/2019, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu tří let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek Krajského soudu v Praze napadl obviněný A. G. dovoláním z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť se domníval, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. 5. Dovolatel nezpochybňoval svou vinu za stíhaný skutek, výhrady měl pouze k výroku o trestu, který mu byl uložen odvolacím soudem. Konkrétně byl přesvědčen, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu vyhoštění, neboť to nevyžadovala bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem ve smyslu § 80 odst. 1 tr. zákoníku. Současně obviněný namítl, že naopak byly naplněny skutečnosti uvedené v ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za nichž trest vyhoštění pachateli trestného činu uložit nelze. Uvedl, že má na území České republiky „kompletní sociální zázemí“ a „pevné rodinné zázemí“, neboť zde má dlouholetou partnerku, s níž plánuje společnou budoucnost, dále plno přátel a za předpokladu, že mu bude uděleno povolení k pobytu, může zde i pracovat. 6. Odvolacímu soudu dále vytkl nedostatečné zdůvodnění uložení trestu vyhoštění, zejména není zřejmé, čím a jak by byl ohrožen majetek nebo bezpečnost lidí, kdyby zůstal v České republice. Zdůraznil, že jeho protiprávní činnost spočívá v pobytu na území České republiky bez příslušného povolení, v čemž nespatřoval jakékoli ohrožení osob nebo majetku. 7. Poukázal na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 1 T 16/2009, jímž bylo vyhověno jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu vyhoštění. Tento soud v citované věci shledal podmínky vylučující uložení tohoto druhu trestu podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Přitom zohlednil, že i když obviněný nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde „pracovní a sociální zázemí a trest vyhoštění by byl v rozporu se zájmem na spojování rodin“. Přitom soud rovněž nepominul, že na území Ukrajinské republiky probíhá ozbrojený konflikt. Vzhledem k tomuto rozhodnutí obvodního soudu obviněný považoval dovoláním napadený výrok o trestu v rozsudku krajského soudu za porušující zásadu legitimního očekávání. 8. Na závěr dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku „sám potvrdil rozsudek obvodního soudu“. 9. K podání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž považoval jeho námitky za neopodstatněné. Ve vztahu k výhradám o existenci překážky uložení trestu vyhoštění vyjmenované v § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku poukázal na rozhodnutí č. 22/2015 Sb. rozh. tr., podle něhož veškeré podmínky uvedené v citovaném ustanovení trestního zákona musí být splněny kumulativně. Protože obviněný A. G. jednoznačně nesplnil podmínku trvalého pobytu na území České republiky, dotčená překážka uložení trestu vyhoštění se na něj nevztahovala. Dále státní zástupce uvedl, že obviněný ani nemá na území České republiky zaměstnání, děti ani další příbuzné. S výhradami proti strohému odůvodnění jedné z podmínek pro uložení tohoto druhu trestu, které spočívá v ohrožení obecného zájmu, státní zástupce rovněž nesouhlasil. Podle jeho názoru se touto otázkou odvolací soud dostatečně zabýval na straně 3 svého rozsudku. 10. Státní zástupce se také neztotožnil s tvrzením obviněného, podle něhož by se při realizaci trestu vyhoštění byl nucen vrátit do místa ozbrojeného konfliktu, což obviněný označil za další překážku pro uložení trestu vyhoštění podle § 80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Odkázal k tomu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, uveřejněný pod č. 1840/2009 Sb. rozh. Nejvyššího správního soudu, dále na mírovou dohodu označovanou Minsk II, jež byla uzavřena již v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, a na lokalizaci ozbrojených vnitřních konfliktů do konkrétních oblastí Ukrajiny, jež představují relativně malou část z celkového území tohoto státu. Připomněl, že obviněný ani nekonkretizoval nebezpečí, jež by mu mělo hrozit v případě vyhoštění, kým a z jakého důvodu by byl pronásledován apod. 11. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl v neveřejném zasedání odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 12. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. 13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který je možné uplatnit jen v případech odpovídajících taxativně vyjmenovaným důvodům v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. Tak tomu bylo v případě obviněného v posuzované věci, neboť převážná část j