§ 2 zákon o azylu – Základní pojmy
Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) · 325/1999 Sb. · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 2 zákona o azylu definuje základní pojmy, které se v tomto zákoně používají, a odkazuje přitom na příslušné články evropských nařízení, aby bylo jasné, co se pod danými pojmy rozumí. Zákon přesně vymezuje, co je "žádost o udělení mezinárodní ochrany" a kdo je "žadatel o udělení mezinárodní ochrany", čímž se předchází nejasnostem. (§ 2 zákona č. 325/1999 Sb., zákon o azylu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost upravená v čl. 3 bodu 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (dále jen „azylové procedurální nařízení“),
b) žadatelem o udělení mezinárodní ochrany osoba uvedená v čl. 3 bodu 13 azylového procedurálního nařízení,
c) podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany učinění žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 26 azylového procedurálního nařízení,
d) poskytnutím údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany podání žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 28 azylového procedurálního nařízení,
e) rozhodnutím ministerstva ve věci mezinárodní ochrany rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustné, zjevně nedůvodné, nedůvodné, mlčky vzaté zpět, výslovně vzaté zpět, o zastavení řízení, o vyloučení z azylu nebo doplňkové ochrany, o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, o prodloužení nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany, odnětí nebo neodnětí azylu nebo doplňkové ochrany a o přemístění,
f) nezletilou osobou osoba uvedená v čl. 3 bodu 6 azylového procedurálního nařízení,
g) nezletilou osobou bez doprovodu osoba uvedená v čl. 3 bodu 7 azylového procedurálního nařízení,
h) rodinným příslušníkem žadatele o udělení mezinárodní ochrany osoba uvedená v čl. 3 bodu 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 (dále jen „kvalifikační nařízení“) a v § 14,
i) rozhodnutím o udělení azylu přiznání postavení uprchlíka podle čl. 13 kvalifikačního nařízení, rozhodnutí o udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny; rozhodnutí o udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny není rozhodnutím o přiznání postavení uprchlíka,
j) azylovým zařízením přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko,
k) konečným rozhodnutím rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nebyla-li podána žaloba, a rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany; jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany nebo rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany, je konečným rozhodnutím dále i rozhodnutí o kasační stížnosti,
l) řízením ve věci mezinárodní ochrany řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany,
m) opakovanou žádostí následná žádost o udělení mezinárodní ochrany podle čl. 3 bodu 19 azylového procedurálního nařízení,
n) další opakovanou žádostí třetí a každá další žádost podle čl. 56 písm. b) azylového procedurálního nařízení.
(2) Azylantem se rozumí cizinec,
a) kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení azylu,
b) který podal v době platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení azylu žádost o prodloužení azylu,
1. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti,
2. po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí v této věci,
3. po dobu běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
4. po dobu soudního řízení o žalobě a o kasační stížnosti v této věci, nebo
c) kterému byl odňat azyl, i po dobu
1. běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí o odnětí azylu,
2. běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
3. soudního řízení o žalobě a o kasační stížnosti v této věci.
(3) Osobou požívající doplňkové ochrany se rozumí cizinec,
a) kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany,
b) který podal v době platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany žádost o prodloužení doplňkové ochrany,
1. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti,
2. po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí v této věci,
3. po dobu běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
4. po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti v této věci, nebo
c) kterému byla odňata doplňková ochrana, i po dobu
1. běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí o odnětí doplňkové ochrany,
2. běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
3. soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti v této věci.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zákon přesně vymezuje, co je "žádost o udělení mezinárodní ochrany" a kdo je "žadatel o udělení mezinárodní ochrany", čímž se předchází nejasnostem.
- Definuje různé typy rozhodnutí, která ministerstvo může v azylovém řízení vydat, od zamítnutí žádosti až po udělení azylu nebo doplňkové ochrany.
- Upřesňuje, co se považuje za "konečné rozhodnutí" v azylovém řízení, což je důležité pro určení, kdy je proces definitivně uzavřen.
- Vysvětluje, že "azylovým zařízením" se rozumí přijímací, pobytové a integrační azylové středisko.
Na co si dát pozor
- Většina definic odkazuje na konkrétní články evropských nařízení (azylové procedurální nařízení, kvalifikační nařízení), což znamená, že pro plné pochopení pojmů je nutné se seznámit i s těmito evropskými předpisy.
- Definice "rozhodnutí o udělení azylu" rozlišuje mezi přiznáním postavení uprchlíka a udělením azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) nebo za účelem sloučení rodiny, přičemž zdůrazňuje, že poslední dvě nejsou rozhodnutím o přiznání postavení uprchlíka.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2
Jak soudy aplikují § 2
Pronásledováním podle § 2 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb. se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.
V nastíněném směru lze podpůrně využít § 2 odst. 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, podle něhož, mimo jiné, nebezpečí pronásledování nevzniká, pokud se obava cizince vztahuje pouze na část území státu a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu nemá odůvodněný strach z pronásledování.
… se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu (§ 2 odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; srov. Šámal, P. a kol.
Související
§ 2 Základní pojmy a základní ustanovení (Vyhláška federálního ministerstva pro te)§ 1 Základní pojmy (Vyhláška o způsobu regulace cen v energe)§ 2 ZÁKLADNÍ POJMY (Zákon o životním prostředí)§ 2 Základní pojmy (Nařízení vlády o stanovení některých pod)§ 2 Základní pojmy (Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na)