6 Tdo 1067/2003 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1067/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2003 Spisová značka:6 Tdo 1067/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1067.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1067/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2003 dovolání obviněného R. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 To 588/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 178/99, a rozhodl t a k t o : Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. K. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Obviněný R. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 4 T 178/99, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 20. 5. 1999 vycestoval z České republiky přes Slovenskou republiku na Ukrajinu vozidlem Opel Astra Classic 1,6, které měl na základě leasingové smlouvy pronajato od leasingové společnosti G. a. s., vozidlo v rozporu s uzavřenou leasingovou smlouvou zanechal na Ukrajině nezjištěným osobám, do ČR se vrátil vlakem, leasingové splátky přestal hradit a způsobil tak firmě G. a. s., se sídlem P., škodu ve výši 244.300,- Kč. Za uvedený trestný čin byl odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené společnosti G. a. s., se sídlem P., škodu ve výši 244.300,- Kč. Naopak podle § 226 písm. b) tr. řádu byl obviněný v bodě 2/ zproštěn obžaloby Okresního státního zástupce v Karlových Varech, sp. zn. 4 Zt 785/99, která mu dále kladla za vinu, že dne 24. 5. 1999 ve 12.30 hodin v K. V. telefonicky oznámil na OO PČR K. V. – R., se sídlem ve S. R., odcizení vozidla Opel Astra Classic, které mělo být údajně zaparkováno v proluce mezi domy v K. V., K. ulici, v době od 19.00 hodin dne 23. 5. 1999 do 12.15 hodin dne 24. 5. 1999, ačkoliv věděl, že vozidlo v předchozí době zanechal na Ukrajině, přičemž policisté služebně zařazení na PČR K. V. – R. se tímto nepravdivým trestním oznámením zabývali, prováděli neodkladné a neopakovatelné úkony a nemohli se v době, kdy případ zpracovávali, zabývat dalším nápadem trestné činnosti, čímž měl spáchat trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný R. K. odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 To 588/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 17. 3. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech, dne 20. 3. 2003 obviněnému R. K. a dne 7. 4. 2003 tehdejší obhájkyni obviněného, Mgr. V. F. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný R. K. prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce, Mgr. A. H., u Okresního soudu v Karlových Varech dne 19. 5. 2003 dovolání. Dovolání bylo předloženo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 15. 9. 2003. Obviněný R. K. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni a své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť má za to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. V písemném odůvodnění dovolatel předeslal, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Předmětné rozhodnutí přitom vydala samosoudkyně uvedeného soudu, ačkoliv měl podle názoru dovolatele ve věci nadále rozhodovat senát, neboť trestní stíhání bylo zahájeno pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. V průběhu trestního řízení sice vstoupila dnem 1. 1. 2002 v účinnost novela trestního zákona, která pozměnila hranici výše škody ve vztahu k obviněným údajně spáchanému trestnému činu, avšak dovolatel nebyl na shora zmiňovanou změnu právní kvalifikace upozorněn ve smyslu ustanovení § 190 odst. 2 tr. řádu. V petitu svého dovolání tedy obviněný R. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně, činná u Nejvyššího státního zastupitelství, přípisem ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 1 NZo 522/2003, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 20. 8. 2003, vyslovila názor, že argumentace obviněného nemůže v kontextu namítaného dovolacího důvodu obstát, protože tím, že novela trestního zákona č. 265/2001 Sb. vešla dnem 1. 1. 2002 v účinnost, vyplynulo přímo ze zákona, že jednání obviněného je třeba posoudit v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 tr. zák. podle zákona účinného v době rozhodování. Tento zákon je totiž pro něho příznivější; o této skutečnosti přitom obviněný nemusel být soudem v průběhu jednání spraven a pokud po uvedeném datu jednala ve věci samosoudkyně a ve věci vydala rozhodnutí, nedošlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné. V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, kterým tento soudu zamítl řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného R. K. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Dovolací soud se rovněž zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu). Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 12. 2. 2003, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému R. K. doručen dne 20. 3. 2003 a jeho tehdejší obhájkyni, Mgr. V. F., dne 7. 4. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce, Mgr. A. H., u Okresního soudu v Karlových Varech dne 19. 5. 2003, z čehož je patrno, že místo k podání dovolání i dvouměsíční dovolací lhůta byly u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachovány. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod vymezený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V souvislosti s obviněným namítaným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je třeba uvést, že dovolání lze z tohoto důvodu uplatnit, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Soud nebyl