6 Tdo 1613/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1613/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2009 Spisová značka:6 Tdo 1613/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1613.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1613/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2009 dovolání, které podal obviněný L. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 4 To 35/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 51/2006, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 3 T 51/2006, byl obviněný ppor. PČR L. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že ve S., jako policejní inspektor služebně zařazený na 3. skupině D S., v době od 30. 11. 1998 minimálně do konce r. 2000, při plnění svých služebních úkolů neoprávněně, v rozporu se služebními předpisy v oblasti přihlašování a evidence motorových vozidel zejména Závazným pokynem policejního prezidia č., vyhláškou Ministerstva dopravy č. a interními předpisy opakovaně, ve více případech provedl nebo obstaral provedení změn v evidenci motorových vozidel z původního majitele, ve většině případů bez jeho vědomí a svolení, administrativním převodem na jinou osobu zejména na sebe, na svou manželku O. H., na svého tchána F. Š., svoji tchýni K. Š., a svoji švagrovou K. Š., v některých případech na tato vozidla, která ve většině případů již neexistovala, nebo byla v tak špatném technickém stavu, že nebyla schopna provozu, resp. provozu na veřejných komunikacích, vystavil novou státní poznávací značku, případně vyhotovil nový technický průkaz vozidla, požádal dopravní inspektorát o dočasné vyřazení vozidla z evidence motorových vozidel, deponování tabulek SPZ a osvědčení o technickém průkazu předmětného vozidla za účelem přerušení povinnosti platit pojistné z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, následně zrušil deponování tabulek SPZ a osvědčení o technickém průkazu předmětného vozidla, a poté prostřednictvím inzerátu průběžně minimálně do roku 2003 prodával a převáděl tato fiktivně evidovaná vozidla, resp. jejich doklady na další osoby, případně doklady použil k legalizaci vozidel, která sám prodával a ke kterým původní doklady nebyly k dispozici, přičemž se jedná nejméně o následující případy: [následuje výčet jednotlivých dílčích útoků popsaných pod body 1) až 17) a 19) až 76) výroku rozsudku, na jejichž znění na str. 2 až 21 rozhodnutí je pro obsáhlost odkazováno]. Takto zjištěné jednání okresní soud kvalifikoval jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání u Policie ČR i městských a obecních policií a ve všech ozbrojených složkách na pět let. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útok skutku uvedeného pod bodem 18), jenž byl kvalifikován (obžalobou) jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 4 To 35/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Vůči citovanému usnesení krajského soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konstatoval, že dovoláním se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Domnívá se však, že skutková zjištění soudy nesprávně právně posoudily a při svém zjištění porušily zákonem a ústavou garantované procesní zásady. Obviněný namítl, že pro užití právní kvalifikace, k níž soudy obou stupňů dospěly, nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Podle jeho názoru nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jež vyžaduje, aby se činu dopustil speciální subjekt – veřejný činitel – jednou ze tří v zákoně taxativně uvedených forem jednání. Podotkl, že mu bylo kladeno za vinu, že svým jednáním v postavení veřejného činitele vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu. V pojmu „vykonávat svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonům“ je nutné, aby došlo bezprostředně k porušování či obcházení konkrétního zákona nebo právní normy. Jednání pachatele musí být úmyslné a v rozporu se zákonem. Dále obviněný uvedl, že měl jednat v rozporu s čl. Závazného pokynu policejního prezidenta č.(správně má být ) vyhlášky Ministerstva dopravy č. vyhlášky č. (správně má být zákon č. ) Vytkl, že pokyn policejního prezidenta není zákon či právní norma obecně závazná, a tudíž se nemohl dopouštět jednání podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Maximálně se může jednat o interní normativní akt, který není pramenem práva a tvoří tzv. paraprávní systém. Pokud v nějakém směru porušil pokyn svého nadřízeného, měl být trestán v mezích zákona upravujícího služební poměr příslušníků Policie ČR (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 42/94). Obviněný připomněl, že v tomto bodě odvolací soud doplnil právní posouzení zjištěných skutků tím, že v podstatě porušil zákon o Policii ČR, neboť nevedl řádně evidenci řidičů a silničních vozidel, odděloval doklady od vozidel a dával jim tzv. „svůj samostatný život“. V dovolání namítl, že nelze spatřovat vinu v nákupu či prodeji dokladů od vozidel (technické průkazy), neboť se nemohl dopouštět protiprávního jednání. Evidenci a registr vozidel a řidičů nelze zaměňovat s registrem zbraní či se systémem a principem evidence obyvatel, včetně vydávání osobních dokladů. Doklady od vozidla je nutno chápat jako samostatnou věc, resp. předmět „in natura“ a prodej takové věci „res corporales“ není z pohledu trestního práva trestným činem. V takovém případě by musely být v souvislosti s touto kauzou stíhány další desítky osob, a to přinejmenším za podílnictví. V mimořádném opravném prostředku obviněný poznamenal, že prodej dokladů od vozidel je v současné době běžnou a legální věcí, neboť příslušné zákony a vyhlášky povolují technické změny na vozidlech a povolují i jejich tzv. přestavby. Podle současných platných norem lze též vydat nové doklady na vozidlo (např. historické), u kterého již doklady delší dobu neexistují. Prodejem dokladů (technických průkazů od vozidel) nedochází k legalizaci technicky nezpůsobilých vozidel, neboť v současné době není známo, že by v souvislosti s touto kauzou byly na předmětném obvodu policie (a to i později) registrovány na prodané doklady vozidla, která by byla technicky nezpůsobilá a nevyhovovala by požadavkům platných právních norem ohledně registrace a evidence vozidel. Pokud na trhu dochází k obchodování s doklady od vozidel, tak se nejedná o obchod či burzu „sběratelskou“, jak se mylně domnívá odvolací soud. Vzhledem k tomu, že obchodování s doklady od vozidel není na území České republiky trestným činem, obviněný vytkl, že svým jednáním nemohl vytvářet podklady pro jiné osoby k jejich protiprávní činnosti, neboť takovéhoto jednání by se musely zákonitě dopouštět dnes a denně desítky či stovky lidí, kteří své doklady od již neexistujících vozidel běžně nabízejí k odkoupení. Rovněž vyslovil nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů, že se v podstatě dopouštěl nedovoleného podnikání, zvláště za situace, kdy si měl z této činnosti vytvořit „tzv. živnost“. Dodal, že v tomto případě měl být stíhán podle zcela jiného ustanovení trestního zákona. Podle obviněného nemohl porušit ani ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb. a § 6 odst. 4 zákona č. 38/1995 Sb. Tyto právní normy se svým obsahem týkají zcela jiného jednání nebo postupu v rámci evidence vozidel, což připu