6 Tdo 798/2006 — Nejvyšší soud

6 Tdo 798/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:26. 10. 2006 Spisová značka:6 Tdo 798/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.798.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 798/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2006 o dovolání, které podal obviněný V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 To 1074/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 17/2005, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 To 1074/2005, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 7 T 17/2005, z r u š u j í . Současně se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 7 T 17/2005, byl obviněný V. S. uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se těchto trestných činů dopustil tím, že „dne 22. 10. 2004 kolem 20,20 hodin jako strážník Městské policie, poté, co pronásledoval služebním vozidlem ulicemi města, společně se strážníkem K. D. vozidlo zn. Citroen Xantia, které měl dle hlášení velkou rychlostí řídit podnapilý řidič a když se jim, podařilo toto vozidlo dostihnout a zastavit, vyběhl ven, přičemž vozidlo Citroen začalo couvat zpět do křižovatky a on v úmyslu znemožnit mu další jízdu, neoprávněně v rozporu s ustanovením § 20 zák. č. 553/1991 Sb. o Obecní policii, použil služební zbraň a několika střelami poškodil vozidlo, přičemž třemi střelami v době, kdy řidič vozidla Citroen Xantia R. B. již se od něho vzdaloval, tohoto zasáhl a způsobil mu tak průstřel levé poloviny hrudi, střelné poranění levé hýžďové krajiny a oděrku na pravém rameni, pro které byla poškozenému B. vystavena pracovní neschopnost nejméně do 15. 12. 2004“. Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl za současného uložení dohledu (podle § 60a odst. 1 tr. zák.) podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř a půl roku. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání ve složkách Policie ČR a Městské policie na dobu pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození R. B. a zdravotní pojišťovna, odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný V. S. a poškozený R. B., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 To 1074/2005, napadený rozsudek k odvolání obou uvedených odvolatelů podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. S. uznal vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., protože „dne 22. 10. 2004 kolem 20.20 hodin jako strážník Městské policie poté, co služebním vozidlem společně se strážníkem K. D. pronásledoval a dostihl vozidlo zn. Citroen Xantia, které měl podle hlášení jiné hlídky městské policie nepřiměřenou rychlostí řídit podnapilý řidič, v úmyslu znemožnit řidiči další jízdu neoprávněně v rozporu s ustanovením § 20 zák. č. 553/1991 Sb., o Obecní policii, použil služební zbraň a odjíždějící vozidlo zasáhl několika střelami nejprve do pravého předního kola a dalšími střelami do zadního čela a skla, přičemž třemi střelami zasáhl řidiče R. B. a způsobil mu tak průstřel levé poloviny hrudi, střelné poranění levé hýžďové krajiny a oděrku na pravém rameni s následnou pracovní neschopností nejméně do 15. 12. 2004“. Za to obviněného odsoudil podle § 158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon podle § 58 tr. zák. a § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let a šesti měsíců, přičemž současně nad obviněným vyslovil dohled. Dále mu uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání ve složkách Policie ČR a Městské policie na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému R. B. částku 26.799,50 Kč. Se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody tohoto poškozeného odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. na totéž řízení odkázal s nároky na náhradu škody zdravotní pojišťovnu. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku konstatoval, že zákon č. 553/91 Sb., o obecní policii, v platném znění (dále jen „zákon č. 553/91 Sb.“), ve svém ustanovení § 20 stanoví podmínky pro použití služební zbraně, z nichž jednou je zamezení útěku nebezpečného pachatele, jehož není možno jiným způsobem zadržet. Zdůraznil přitom, že v uvedeném zákoně není rozvedena definice pojmu „nebezpečný pachatel“ a chybí v něm i jakýkoliv odkaz na jinou právní normu. Obsah uvedeného zákonného pojmu není vyložen v žádném právním předpise. Tento právní pojem je tak pojmem zcela neurčitým, připouštějícím jakýkoliv výklad a strážníci městské policie jsou tedy odkázáni na výkladové texty z jednotlivých učebnic. V návaznosti na uvedené skutečnosti vyjádřil dovolatel názor, že použití služební zbraně bylo oprávněné, v souladu se zákonem a nelze mu klást k tíži, že v zákoně o obecní policii schází definice nebezpečného pachatele nebo alespoň odkaz na jinou zákonnou normu určující, kdo je nebezpečným pachatelem. Postup soudu, který podle své úvahy stanovil, že poškozený R. B. nebyl nebezpečným pachatelem, označil za nedovolené rozšiřování podmínek trestnosti, s tím, že za této situace není možné uznat jej vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. V další části dovolání dovolatel uvedl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tom, že od svých kolegů strážníků H. a V. a pracovníka centrály městské policie obdržel kumulovanou informaci, že poškozený B. najížděl na jeho kolegy, a tito jej označili za nebezpečného pachatele, jehož není možno jiným způsobem zadržet. Vyčerpal přitom všechny zákonné prostředky k zastavení automobilu řízeného jmenovaným poškozeným. Po subjektivní stránce se tedy žádného trestného činu nemohl dopustit. Dále připomněl závěry odvolacího soudu vyjádřené v napadeném rozsudku, podle nichž měl možnost vlastního hodnocení situace a měl dospět k závěru, že poškozeného B. nelze považovat za nebezpečného ozbrojeného pachatele, jehož útěku nelze jinak zamezit. V souvislosti s tím uvedl, že ke zmíněnému závěru soud dospěl až na základě následně zjištěných skutečností, které v okamžiku zásahu (dovolatel) neznal a po subjektivní stránce tedy jednal zcela po právu a nemohl tak naplnit skutkovou podstatu trestného činu. V závěru odůvodnění dovolání dovolatel konstatoval, že jeho jednání bylo v souladu s ustanovením § 20 zákona č. 553/1991 Sb. – zbraň použil oprávněně a odvolací soud nesprávně vyložil pojem nebezpečného pachatele. Na základě výše uvedených skutečností dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek zrušil a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl. K tomuto dovolání se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně zmínil rozhodnutí odvolacího soudu a krátce zrekapituloval obsah dovolání, vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud se danou problematikou pečlivě zabýval a lze přisvědčit jeho argumentaci, že zákon č. 553/1991 Sb. ve znění účinném v dob