Nejvyšší soud 6 Tdo 822/2026 – Přerušení výkonu trestu

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, č. j. 41 T 5/2023-3828, byly obviněné M. Š. a I. S. uznány vinnými zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustily společně dne 4. 10. 2022 v Praze 4 způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Obviněná M. Š. byla odsouzena podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v úplném zákazu výkonu zdravotnického povolání na dobu čtyř let. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku jí bylo uloženo též ochranné psychiatrické léčení ambulantní. Obviněná I. S. byla odsouzena podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních obou obviněných a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2026, č. j. 7 To 34/2026-4423. Z podnětu odvolání obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ohledně obou obviněných. V případě obviněné M. Š. tak učinil ve výrocích o trestu odnětí svobody, trestu zákazu činnosti a uložení ochranného opatření, v případě obviněné I. S. ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou M. Š. odsoudil podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil od věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu preskripce (včetně předepsání léčivých přípravků pro svoji potřebu či potřebu svých rodinných příslušníků či dalších osob), nakládání a aplikace hypnotik a anestetik s výjimkou léčivých přípravků nezbytných k poskytování zdravotních služeb v oboru zubního lékařství na dobu čtyř roků. Obviněné I. S. nově uložil podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně zamítl.

Proti citovaným rozhodnutím soudů nižších stupňů podala obviněná M. Š. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání a současně učinila i podnět, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který již v současné době vykonává. Tato podání doručila přímo Nejvyššímu soudu, a to též proto, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně nevyhověla její žádosti, aby dovolacímu soudu předložila neprodleně příslušný trestní spis s návrhem na odložení či přerušení výkonu trestu, který jí byl dovoláním napadenými rozhodnutími (v konečné podobě odvolacím soudem) uložen. Ve svém podnětu shrnuje nosné body argumentace mimořádného opravného prostředku, jímž rozhodnutí soudů nižších stupňů napadá a v němž jim vytýká jak vady, které podle jejího přesvědčení naplňují dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., tak další pochybení, která mají dopad do roviny jí ústavně garantovaných práv (mj. práva na spravedlivý proces).

Z vyžádaného trestního spisu, který byl na podkladě žádosti Městským soudem v Praze předložen Nejvyššímu soudu, předseda senátu Nejvyššího soudu zjistil, že dovolání proti výše označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala nejen obviněná M. Š., nýbrž i obviněná I. S. V dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Své dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř. Rozsudku vytýká vady, které podle jejího přesvědčení naplňují jí vznesené dovolací důvody, přičemž namítá i porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Součástí jejího mimořádného opravného prostředku je i (část V.) podnět předsedovi senátu Nejvyššího soudu, aby před rozhodnutím o podaném dovolání odložil výkon napadeného rozsudku ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu odnětí svobody. Podnět na odložení výkonu rozhodnutí učinila obviněná posléze i prostřednictvím podání svého obhájce ze dne 21. 9. 2026, který byl téhož dne doručen Nejvyššímu soudu.

Podle § 265o odst. 1 tr. ř. [p]řed rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna nezbytná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.

Důvod k aplikaci citovaného ustanovení nastává, je-li na podkladě předběžného posouzení vznesené dovolací argumentace možno dospět k poznatku, že nelze vyloučit důvodnost podaného dovolání a tím možnost vydání kasačního rozhodnutí ve vztahu k těmto mimořádným opravným prostředkem napadeným rozhodnutím. Jinými slovy vyjádřeno: k vydání rozhodnutí o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí na podkladě takového podnětu lze přistoupit, pokud je dovolání k tomu oprávněnou osobou podáno v zákonem stanovené lhůtě, je jím napadáno rozhodnutí, vůči němuž lze dovolání podat, splňuje obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku a snáší argumenty, které mají potenciál zpochybnit zákonnost napadených rozhodnutí alespoň v podobě, že nelze vyslovit závěr, že v dovolání vznesené námitky se s obsahovým zaměřením uplatněných dovolacích důvodů míjí či jsou prima facie zjevně neopodstatněné. Není proto třeba, aby dovolací argumentace, předběžně posouzená předsedou senátu Nejvyššího soudu, jednoznačně svědčila závěru, že je dovolání důvodné a že je tím i odůvodněno vydání kasačního rozhodnutí senátem, který bude o tomto dovolání rozhodovat. Předseda senátu tudíž může rozhodnout podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odkladu či přerušení výkonu rozhodnutí zpravidla tehdy, jsou-li dány konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo obsahu spisu, pro které – zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení – není vhodné uskutečnit výkon rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 9/2003 Sb. rozh. tr.).

Již z dosud uvedeného je zřejmé, že pozitivním rozhodnutím předsedy senátu Nejvyššího soudu o takovém podnětu dovolatele není nikterak předjímán výsledek rozhodnutí o vlastním dovolání, resp. jím napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů. Ze zákonné úpravy přitom plyne, že vydání takového (pozitivního, neboť negativní rozhodnutí o podnětu dovolatele předseda senátu Nejvyššího soudu nevydává) rozhodnutí není nikterak podmíněno tím, jak věc z hlediska možného odkladu či přerušení výkonu rozhodnutí vyhodnotí předseda senátu soudu prvního stupně. Procesní postupy upravené ustanoveními § 265h odst. 3 tr. ř. a § 265o odst. 1 tr. ř. jsou zcela samostatné, vzájemně zcela nepodmíněné.

Z podkladů vyžádaných od soudu prvního stupně a posléze i z obsahu předloženého trestního spisu vyplynulo, že obviněná M. Š. své dovolání podala v souladu s požadavky plynoucími z § 265d odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř., tedy jednak jako osoba oprávněná dovolání podat a současně i prostřednictvím svého obhájce, přičemž své dovolání podala v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Její mimořádný opravný prostředek splňuje obsahové náležitosti upravené v § 265f odst. 1 tr. ř. Napadá jím rozhodnutí, vůči němuž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Základní zákonné předpoklady toho, aby se předseda senátu Nejvyššího soudu zaobíral jejím podnětem k přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, jsou proto splněny.

Stejné zjištění učinil předseda senátu Nejvyššího soudu i v případě dovolání podaného I. S. I ta svůj mimořádný opravný prostředek podala jako osoba oprávněná dovolání podat a současně i prostřednictvím svého obhájce. Své dovolání podala v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), toto splňuje obsahové náležitosti upravené v § 265f odst. 1 tr. ř. Obviněná jím napadá rozhodnutí, vůči němuž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.]. I v jejím případě jsou proto splněny základní předpoklady toho, aby se jejím podnětem (v podání „návrhem“ na odložení výkonu rozhodnutí) zabýval.

Předseda senátu Nejvyššího soudu na podkladě předběžného posouzení dovolací argumentace obou obviněných obsažené v jejich mimořádných opravných prostředcích dospěl k závěru, že mají potenciál dostatečný z hlediska výše vyloženého podkladu pro jeho pozitivní rozhodnutí o učiněném podnětu k přerušení (obviněná Š.), resp. odložení (obviněná Š.) výkonu dovoláním napadených rozhodnutí, neboť možnost posouzení jejich dovolání jako důvodného nelze a priori vyloučit.

Jak již Nejvyšší soud v minulosti vyložil (srov. například usnesení ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 6 Tdo 65/2025), k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. je vhodné přistoupit, vzniká-li pochybnost o zákonnosti a odůvodněnosti výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, zejména pak tehdy, jde-li o výkon rozhodnutí, který představuje závažný zásah do práv jedince (výkon trestu odnětí svobody). Připomenul rovněž (např. usnesení ze dne 5. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 472/2023), že rozhodování dovolacího soudu se nemůže ocitnout mimo hranice, které garantují obviněnému právo na spravedlivý proces.

Předseda senátu Nejvyššího soudu – ve shodě s tvrzením obviněné M. Š. – ověřil, že výkon jí uloženého devítiletého trestu odnětí svobody skutečně dne 21. 8. 2026 nastoupila (t. č. jej vykonává ve Vazební věznici Hradec Králové). Též v případě obviněné I. S. zjistil, že již nastoupila do výkonu jí uloženého trestu odnětí svobody (dne 22. 8. 2026 a vykonává ho ve Vazební věznici Praha-Ruzyně).

U obou obviněných tak (vzhledem k již započatému výkonu dovoláním napadeného rozsudku) přichází v úvahu pouze přerušení jeho výkonu, a nikoli jeho odklad. Protože předseda senátu u obou dovolatelek dospěl k poznatku, že vzhledem k jimi uplatněné dovolací argumentaci nelze předem vyloučit úspěšnost jejich mimořádných opravných prostředků, rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. ř. tak, že obviněné M. Š. i obviněné I. S. výkon rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, č. j. 41 T 5/2023-3828, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2026, č. j. 7 To 34/2026-4423, přerušil.

Zcela na závěr se jeví vhodné zopakovat, že vydání rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. předsedou senátu Nejvyššího soudu (o odložení či přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním) není z hlediska jeho odůvodněnosti vázáno na takový stupeň posouzení vlastní důvodnosti podaného dovolání, který by již v době rozhodování předsedy senátu vyjadřoval závěr, že napadené rozhodnutí obstát nemůže a musí být zrušeno. Dostačuje zjištění o reálné možnosti takového způsobu rozhodnutí o napadeném rozhodnutí. Účelem vydání rozhodnutí podle citovaného ustanovení je „pouze“ zabránit případnému vzniku újmy, která by u obviněného mohla nastat v důsledku výkonu rozhodnutí, jež by později bylo kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušeno. Protože takové důsledky (a možnost vydání kasačního rozhodnutí) nelze v případě obviněných prima facie vyloučit, rozhodl předseda senátu dovolacího soudu způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.