6 Tdo 864/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 864/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 7. 2008 Spisová značka:6 Tdo 864/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.864.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 864/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. července 2008 o dovolání obviněného J. S. a obviněné M. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2007, č. j. 23 To 631/2007-384, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 243/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2007, č. j. 23 To 631/2007-384, byla podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta odvolání obou obviněných proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2006, č. j. 6 T 243/2005-326. Tímto rozsudkem byl obviněný J. S. v bodě 1) výroku rozsudku uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák., v bodě 3) trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák., v bodě 4) trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Za trestnou činnost pod body 1) a 3) a sbíhající se trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., a hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zák., pro které byl již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2005, č. j. 5 T 117/2004-58, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2005, č. j. 23 To 429/2005-115, byl odsouzen podle § 174 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2005, č. j. 5 T 117/2004-58, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2005, č. j. 23 To 429/2005-115, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin pod bodem 4) byl obviněnému podle § 248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Obviněná M. S. byla v bodě 2) výroku rozsudku uznána vinnou trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin jí byl podle § 174 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dovolání obviněný J. S. opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že u trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto trestného činu. Podle názoru obviněného neexistují důkazy, které by jasně a nezpochybnitelně vyvracely pravdivost obsahu jeho výpovědi, tj. že skutek se stal, tedy že mu a jeho manželce D. H. vyhrožovala. Je přesvědčen, že na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně nelze postavit právní závěr o spáchání trestného činu křivého obvinění. Jak dodal, pouze na základě konstatování soudu, že „skutkový děj napadení odsouzeného se neudál“, nelze vyvozovat závěr, že obviněný byl veden úmyslem stíhat nevinného, a proto podal lživé obvinění. Má za to, že ani doplňující důkazy o špatných sousedských vztazích, či nesourodá svědectví manželů H. a svědkyně Z. nejsou takovým dostatečným komplexním řetězcem důkazů, že by mohly vést k závěru, že obviněný spáchal trestný čin křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 485/01). Podle obviněného se soud prvního stupně v rozporu se zásadou in dubio pro reo přiklonil k výpovědi manželů H. a paní Z., přestože tyto měly stejnou vypovídající hodnotu jako jeho výpověď a výpověď M. S. K trestnému činu pomluvy podle § 206 tr. zák. obviněný uvedl, že z rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, zda jeho jednání bylo skutečně způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost osoby paní H. Na podkladě skutkových zjištění je sice nesporné, že některé z užitých výrazů jsou hanlivé, nicméně nelze zjistit, jak soud dospěl k závěru, že by byly též nepravdivé. Aby mohl být údaj ve smyslu § 206 odst. 1 tr. zák. označen za nepravdivý, musí jít o údaj ověřitelný. Nelze za něj považovat taková tvrzení, která jsou hodnotící povahy a jsou prezentována jako subjektivní úsudek jejich autora (srov. sp. zn. 7 Tdo 726/2004). Pakliže by bylo zjištěno, že výroky jsou nepravdivé, mohly by být podle obviněného hodnoceny toliko jako neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, nicméně v rovině trestně právní je vyžadována vyšší míra nebezpečnosti pro společnost, než byla v posuzované věci dosažena. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle § 206 tr. zák. chybí materiální znak trestného činu. Zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. je přisvojení si cizí věci. Tento znak vyžaduje, aby úmysl pachatele získat věc byl dlouhodobého charakteru a tudíž nepředstavoval toliko úmysl pachatel získat věc jen na přechodnou dobu. Obviněný brojí proti tomu, že nikterak nedeklaroval úmysl nakládat s věcmi dlouhodobě jako s věcmi vlastními. Z provedeného dokazování nelze tento požadovaný úmysl dovodit. Věci měl v držení ode 6. 6. 2005 do 15. 8. 2005, kdy je dobrovolně vydal. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod sp. zn. NS 13/2002-T 335, z čehož dovodil, že závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry je nesprávný. S ohledem na skutečnosti shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a současně zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, event. aby podle § 265m tr. ř. při zrušení napadených rozhodnutí soudů obou stupňů sám ve věci rozhodl rozsudkem a obviněného obžaloby zprostil v plném rozsahu. Obviněná M. S. v dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Domnívá se, že jí nebyl prokázán úmysl přivodit svým jednáním trestní stíhání paní H. V tomto směru nesouhlasí s odůvodněním soudů, zejména s tím, že motivem jejího jednání měly být špatné sousedské vztahy. Neexistuje jediný důkaz, ze kterého by bylo možno její zavinění dovozovat. Závěr o vině je podle jejího názoru učiněn na základě sporných a nejednoznačných skutkových zjištění, neboť v dané věci lze vytvořit dvě různé verze průběhu děje, odvozené z výpovědí manželů H. a paní Z. na straně jedné, a její výpovědi a výpovědi J. S. na straně druhé. Za této situace měl soud rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo v její prospěch. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a současně podle téhož ustanovení zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, příp. aby podle § 265m tr. ř. při zrušení napadených rozhodnutí soudů obou stupňů sám ve věci rozhodl rozsudkem a obviněnou obžaloby zprostil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle