6 Tdo 898/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 898/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2009 Spisová značka:6 Tdo 898/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.898.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 898/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 dovolání, která podali obvinění B. B., a M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 To 21/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 74/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných B. B. a M. P. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 21 T 74/2008, byli obvinění B. B. a M. P. uznáni vinnými, že dne 5. 2. 2007 mezi 9.00 hod. a 10.10 hod. v M. v prostoru hraničního přechodu mezi Č. r. a R. s. r. ve funkcích policejních inspektorů při výkonu služby hraniční kontroly na výjezdu z Č. r. v rozporu s ustanovením § 6 odstavec 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR a § 45 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, po předchozí domluvě odstavil pprap. M. P. motorové vozidlo tovární značky Ford Galaxy, reg. zn., řízené Dr. K. K. M., občanem P., do vedlejšího pruhu tak, aby nebylo zachyceno kontrolními kamerami systému Look a pod záminkou, že má neplatnou technickou prohlídku, vyzval jmenovaného řidiče, aby s ním šel do odbavovací buňky, v níž mu pprap. B. B. sdělila, že má zaplatit vysokou pokutu a vozidlo odtáhnout zpět do P., avšak pokud jim předá 2.000,- Kč, propustí je do R., načež ho instruovala, kam má zajet pro hotovost, přičemž si ponechala doklad totožnosti jeho manželky D. E. M.; poté manželé M. odjeli zpět do M., kde u O. B. v bankomatu Č., a. s. číslo, prostřednictvím platebních karet M. č. a č., každý z nich vybral 1.000,- Kč a po návratu na hraniční přechod v odbavovací buňce po převzetí 2.000,- Kč, vrátila pprap. B. B. Dr. M. zadržený doklad jeho manželky a umožnila jim odjezd do R. Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. a) tr. zák. v souběhu s trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., oba spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni: - obviněná B. B. podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby v ozbrojených silách a v ozbrojených sborech na dobu tří let. - obviněný M. P. podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 5.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby v ozbrojených silách a v ozbrojených sborech na dobu dvou let. Proti konstatovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 To 21/2009, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ohledně obou obviněných ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti. Dále odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a oběma obviněným uložil podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby v bezpečnostních sborech, a to u obviněné B. B. na dobu tří roků a u obviněného M. P. na dobu dvou roků. Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, a to do všech výrokových částí, podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, přičemž jako dovolací důvody uvedli ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Obvinění konstatovali, že byť byla formálně dodržena ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě, přesto byli v určitých fázích řízení před soudem prvního stupně v pozici, jako by obhájce neměli a nebyl by přítomen. Uvedli, že z pohledu Evropské unie i celého demokratického světa je ve všech soudních řízeních respektována zásada tzv. rovnosti zbraní, což znamená, že postavení procesních stran by mělo být stejné a žádná by neměla být vědomě diskriminována, ať postupem soudu nebo zněním procesních předpisů, v daném případě trestního řádu. Po přečtení obžaloby státním zástupcem, tj. kvalifikovaným právníkem, totiž zcela přehlíží právo na obhajobu a princip rovnosti zbraní, když vůbec neumožní obhájci vyjádřit se k obžalobě a ukládá soudu, aby po přečtení obžaloby (a vyjádření se poškozených) vyslechl obžalovaného, aby se k obžalobě a vzneseným nárokům poškozených vyjádřil. Tento průběh úvodu hlavního líčení obvinění označili jako diskriminační, neboť na straně obžaloby vystupuje kvalifikovaný právník a obžalovanému je v zásadě odepřena možnost kvalifikované právní obrany, neboť i když má obhájce, není mu umožněno vyjádřit se k obžalobě a přednést obranu. Podle jejich názoru vytváří zmíněná okolnost faktickou situaci, a to i při tzv. nutné obhajobě, což byl i předmětný případ, že je porušováno právo na obhajobu a fakticky jde o situaci, jakoby obžalovaný žádného obhájce neměl. V popsaných skutečnostech shledali dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť hlavní líčení probíhalo v úvodní fázi za situace, jako by v řízení obhájce neměli, ač ho fakticky měli a dokonce byl přítomen. Dále obvinění poznamenali, že „nerovnost zbraní“ v jejich věci a v trestním řízení obecně je zcela zjevná i v postupu, jakým soud hodnotí důkazy. Státní zástupce, zastupující obžalobu, vystupuje se svým tvrzením o vině obžalovaných a jako důkazů se dovolává výpovědí poškozených. Je zde tedy procesně oddělena role v rámci povinnosti tvrzení a povinnosti dokazování. Naopak, u obžalovaného, a to na rozdíl od poškozených, není jeho výpověď považována za důkaz, ale pouze za obranu. Stanoviska obhájce jsou rovněž považována pouze za obranu – obhajobu, které se věří jen, byla-li prokázána. Proto na straně obžalovaného splývá jeho role a role obhájce v jedno a jejich vyjádření jsou považována toliko za tvrzení, nikoliv za důkazy. Tuto skutečnost obvinění označili jako zjevný nesoulad a diskriminační situaci. Pokud by se mělo jednat o rovnost zbraní, musel by soud považovat vyjádření obhájce za tvrzení a výpověď obžalovaného za důkaz potvrzující tvrzení obhájce, nebo by měl soud vystoupení státního zástupce jako žalobce a vystoupení poškozené strany považovat pouze za tvrzení, které je třeba podložit důkazy. To se však v praxi soudů obecně neděje a ani se v daném případě nedělo. V případě, že by v trestním řízení vládl princip rovnosti zbraní a zásada in dubio pro reo, tak podle obviněných nemělo k jejich odsouzení dojít na základě výpovědi poškozené strany jako usvědčujícího důkazu. Informace poškozených měly být považovány pouze za součást tvrzení obžaloby, a pokud nebyly podepřeny dalšími důkazy, mělo toto tvrzení být považováno za neprokázané a měli být obžaloby zproštěni. V rámci dovolacího důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění připomněli, že byli uznáni vinnými trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., tj. podle kvalifikované skutkové podstaty. Poukázali na znění § 88 odst. 1 tr. zák. a namítli, že se soudy obou stupňů nezabývaly okolností, která podmiňovala právní posouzení podle kvalifikované skutkové podstaty, tedy materiálním znakem trestného činu, což je zjevně porušením zákona. Jestliže soud neshledal materiální znak pro použití kvalifikované skutkové podstaty (v odůvodnění rozsudku se o něm nezmiňuje), tak měli být uznáni vinnými toliko podle ustanovení § 160 odst. 2 tr. zák. Podle názoru obv