Nejvyšší soud 7 Td 29/2026 – Delegace

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mělníku podal dne 22. 7. 2026 u Okresního soudu v Mělníku obžalobu na obviněného J. P. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026 (skutek 1a), a pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026 (skutek 1b). Věc je u Okresního soudu v Mělníku vedena pod sp. zn. 3 T 79/2026.

Vytýkaného jednání se měl obviněný podle obžaloby dopustit zkráceně tím, že dne 14. 11. 2023 měl oslovit poškozeného V. S. prostřednictvím internetové aplikace sázkové společnosti Tipsport.net a dále prostřednictvím aplikace WhatsApp. Poškozenému měl sdělit, že disponuje tipy na sportovní zápasy se zvýšenou možností úspěšnosti výhry, avšak nemůže sám sázet, neboť má mít běžný bankovní účet vedený u České spořitelny zablokovaný. S poškozeným měl uzavřít dohodu, že poškozený bude tyto tipy sázet na svém herním účtu s tím, že v případě výhry si ponechá 70 % výhry a 30 % zašle obviněnému, zatímco v případě prohry mu obviněný vsazenou částku nahradí. Poškozený měl na základě této dohody vsadit a prohrát celkem 88 400 Kč. Když následně požadoval vrácení finančních prostředků podle předchozí domluvy, obviněný mu měl tvrdit, že má pouze hotovost a nadále zablokovaný bankovní účet, a poté měl poškozeného pod příslibem budoucího zaslání peněz žádat o další finanční prostředky potřebné k údajnému odblokování účtů. Za tím účelem měl poškozenému zasílat screenshoty obrazovky s potvrzeními o provedených platbách na bankovní účet poškozeného na pobočkách České spořitelny a Air Bank v Ostravě, ačkoli měl vědět, že k převodu finančních prostředků nedojde. Podle obžaloby měl poškozený vlivem této falešné záminky v době od 14. 11. 2023 do 27. 11. 2023 prostřednictvím internetové platební brány Paysafe provést celkem 7 plateb v celkové výši 20 400 Kč ze svého bankovního účtu vedeného u Moneta Money Bank, a. s. (skutek 1a). Následně měl poškozený v době od 30. 11. 2023 do 14. 12. 2023 zaslat z téhož bankovního účtu celkem 27 plateb v celkové výši 137 200 Kč na bankovní účet obviněného. Dále měl v době od 11. 7. 2024 do 12. 7. 2024 zaslat celkem 16 plateb v celkové výši 11 940 Kč na další bankovní účet obviněného (skutek 1b). Obviněný měl podle obžaloby tyto finanční částky poškozenému nevrátit, ale použít je jako vklad na sázky na herní účty zaregistrované na jeho jméno v internetových aplikacích sázkové společnosti Tipsport.net, mimo jiné prostřednictvím sběrných bankovních účtů společnosti GoPay Czech, odštěpný závod Worldline NV, a dále pro svou vlastní potřebu. Poškozenému V. S. tak měla být způsobena celková škoda ve výši 169 540 Kč.

Okresní soud v Mělníku předložil věc Nejvyššímu soudu s návrhem podle § 25 tr. ř., aby byla věc vedená u něj pod sp. zn. 3 T 79/2026 odňata Okresnímu soudu v Mělníku a přikázána Okresnímu soudu v Břeclavi. Návrh odůvodnil tím, že skutky popsané v mělnické obžalobě podle jeho názoru vykazují znaky pokračování v trestném činu ve vztahu ke skutkům, pro které je obviněný stíhán obžalobou Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 11. 6. 2026, sp. zn. ZT 11/2026-67. Poukázal zejména na totožnost obviněného, obdobný způsob provedení, blízkou časovou souvislost, obdobné právní posouzení a typově shodné důkazní prostředky. Podle předkládajícího soudu by přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi umožnilo následné spojení věcí ke společnému řízení, zamezilo duplicitnímu dokazování a přispělo k rychlosti a hospodárnosti řízení.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Ustanovení § 25 tr. ř. je výjimkou z obecných pravidel příslušnosti a představuje průlom do zásady zákonného soudce. Důvody pro delegaci proto musí být výjimečné, konkrétní, dostatečně významné a prokázané. Delegace nemá sloužit jako běžný nástroj změny místní příslušnosti, ale pouze k řešení takových procesních situací, v nichž jiný soud téhož druhu a stupně může věc projednat objektivně vhodněji, zejména z hlediska nestrannosti, řádného zjištění skutkového stavu, rychlosti a hospodárnosti řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Td 33/2005).

Potřeba společného řízení o dílčích útocích pokračujícího trestného činu může být důležitým důvodem pro delegaci podle § 25 tr. ř. Takový závěr však není automatický. Je třeba nejprve posoudit, zda skutky skutečně vykazují znaky pokračování podle § 116 tr. zákoníku, zda jsou věci procesně spojitelné, zda společnému řízení nebrání důležité důvody a zda delegace v konkrétní procesní situaci přinese reálný přínos pro rychlost, hospodárnost a řádné objasnění věci.

Podle § 116 tr. zákoníku musí být pro pokračování v trestném činu dány mimo jiné jednotný záměr, naplnění stejné skutkové podstaty, stejný nebo podobný způsob provedení, blízká časová souvislost a souvislost v předmětu útoku. Nestačí tedy pouze podobná právní kvalifikace nebo obdobný modus operandi. Při úvaze o delegaci z důvodu pokračujícího trestného činu je třeba ověřit naplnění všech znaků § 116 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud delegaci připustil v některých případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 7 Td 25/2015, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 7 Td 30/2015, ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 Td 34/2015, a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 7 Td 55/2016), pokud šlo o skutečně související dílčí útoky pokračujícího trestného činu, věci byly procesně spojitelné a hlavní líčení dosud nezačalo, případně připojení dalšího útoku nevedlo k neúnosnému prodlení. Naopak z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 7 Td 21/2015, vyplývá, že ani možná jednota pokračujícího trestného činu sama o sobě delegaci nezakládá, pokud je řízení u cílového soudu již v pokročilé fázi, přikázání věci by mohlo zdržet meritorní rozhodnutí, překryv dokazování je pouze omezený a případné důsledky lze řešit jinými procesními prostředky, například uložením společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud má za to, že v případě pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku je odnětí a přikázání věci možné, není však automatické a je nutné zkoumat následující otázky. Je dostatečně podloženo, že skutky v obou věcech jsou dílčími útoky pokračujícího trestného činu? Nestačí podobná právní kvalifikace; musí být naplněny všechny znaky § 116 tr. zákoníku. V jaké fázi jsou obě řízení? Čím méně dokazování bylo provedeno v přikazované věci, tím silnější je argument pro delegaci. Pokročilé řízení u cílového soudu delegaci nevylučuje, ale musí být patrné, že připojení dalšího útoku nevede k neúnosnému prodlení. Který soud je vhodný pro společné řízení? Zohlední se zejména, kde se projednává převážná část útoků, rozsah dokazování, okruh společných důkazů a hlediska § 21 tr. ř. Přinese delegace skutečný procesní přínos? Je třeba konkrétně porovnat, zda společné řízení zamezí duplicitě dokazování, rozporným skutkovým závěrům a neúčelnému vedení dvou procesů. Pouhý obecný poukaz na hospodárnost nestačí.

Nejvyšší soud konstatuje, že Okresní soud v Mělníku a Okresní soud v Břeclavi jsou soudy téhož druhu a stupně. Nejvyšší soud je soudem, který je jim nejblíže společně nadřízen, a je proto příslušný k rozhodnutí o návrhu podle § 25 tr. ř.

Návrh Okresního soudu v Mělníku je založen na úvaze, že věc vedená u tohoto soudu souvisí s trestní věcí vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 45/2026 a že jejich společné projednání by bylo vhodné z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Taková úvaha je v obecné rovině způsobilá být důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Judikatura, jak bylo výše uvedeno, připouští, že potřeba soustředit projednání dílčích útoků jednoho pokračujícího trestného činu u jednoho soudu může naplnit požadavek důležitých důvodů. Současně však zdůrazňuje, že samotná možnost pokračování v trestném činu ani samotná skutková podobnost delegaci nezakládají automaticky.

V nyní posuzované věci nelze přehlédnout, že určité znaky souvislosti mezi oběma věcmi jsou dány. Jde o téhož obviněného, trestní stíhání se týká podvodného jednání podle § 209 tr. zákoníku a podle dostupných údajů je způsob provedení skutků obdobný. Tyto okolnosti však samy o sobě nejsou postačující pro závěr, že věc musí být přikázána Okresnímu soudu v Břeclavi.

Předně nebylo dostatečně ověřeno, zda skutky projednávané u Okresního soudu v Mělníku a u Okresního soudu v Břeclavi skutečně tvoří jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku jde o skutky spáchané v obdobích od 14. 11. 2023 do 27. 11. 2023 a od 30. 11. 2023 do 14. 12. 2023. Ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi má jít o skutky spáchané jednak v době od 4. 4. 2024 do 7. 4. 2024 a jednak v době od 30. 11. 2023 do 12. 6. 2025. Přestože některá období se časově překrývají a jiná na sebe mohou navazovat, návrh neobsahuje dostatečný podklad pro spolehlivé posouzení blízké časové souvislosti všech útoků ani dalších znaků pokračování.

Návrh se především nevypořádává s otázkou možného přerušení pokračování v trestném činu podle § 12 odst. 12 tr. ř. Předkládající soud si podle dostupných podkladů neopatřil spis Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 45/2026 (ani další spisy, jak bude uvedeno dále), tudíž neověřil, kdy došlo k zahájení trestního stíhání, zda nebyl doručován návrh na potrestání nebo zda jiný procesní úkon nemohl mít význam pro posouzení pokračování. Stejně tak nebyl ověřen případný vliv dřívějších pravomocných rozhodnutí, zejména rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 1. 2024, sp. zn. 11 T 28/2023, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2024, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 88 T 142/2024, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2025. Tyto skutečnosti jsou přitom významné, neboť návrh na delegaci je založen právě na předpokladu, že věci mohou být projednány společně jako související útoky pokračujícího trestného činu. Pokud však nejsou dostatečně ověřeny skutečnosti významné pro závěr o pokračování, nelze na tomto předpokladu založit závěr o existenci důležitých důvodů podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud proto nepředjímá, zda skutky projednávané v obou věcech materiálně tvoří pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Uzavírá pouze, že na podkladě předloženém s návrhem nebyly zjištěny takové konkrétní a spolehlivě doložené okolnosti, které by odůvodňovaly výjimečný postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud si je vědom toho, že pro úplné posouzení otázky případného pokračování v trestném činu by bylo možné opatřit další trestní spisy a podklady vztahující se k řízením vedeným proti obviněnému u jiných soudů. Takový postup však v projednávané věci nepovažoval za namístě. Návrh na delegaci je založen na tvrzení, že skutky projednávané v obou věcech tvoří dílčí útoky pokračujícího trestného činu, přičemž právě tato okolnost má představovat hlavní důvod pro průlom do zásady zákonného soudce. Je proto především na předkládajícím soudu, aby pro takový závěr opatřil dostatečné podklady a předložil je Nejvyššímu soudu. Nelze požadovat, aby Nejvyšší soud teprve vlastním šetřením vytvářel skutkový základ pro postup podle § 25 tr. ř., který představuje výjimečný zásah do zákonných pravidel příslušnosti. Za daného stavu navíc nelze přehlédnout, že opatřování dalších spisů a zjišťování okolností významných pro posouzení pokračování v trestném činu by si vyžádalo další čas, zatímco ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi je již nařízeno hlavní líčení. Zdržení spojené s doplňováním podkladů by tak mohlo samo vést k oslabení účelu, jehož má být delegací dosaženo, tedy k urychlení a zefektivnění trestního řízení.

Nejvyšší soud dále přihlédl k aktuální procesní situaci ve věci Okresního soudu v Břeclavi. Tato okolnost je významná i proto, že případné doplňování podkladů potřebných k posouzení návrhu na delegaci by samo o sobě oddalovalo rozhodnutí Nejvyššího soudu a snižovalo praktickou využitelnost případného přikázání věci jinému soudu. V této věci je již nařízeno hlavní líčení na den 22. 9. 2026. Při případném rozhodnutí o delegaci by bylo nutné věc vypravit a předložit Okresnímu soudu v Břeclavi, soudce by se musel s novým spisem seznámit, obžalobu doručit a respektovat zákonné lhůty k přípravě na hlavní líčení. Za této situace nelze bez dalšího uzavřít, že delegace povede k urychlení řízení. Naopak je reálné, že by přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi vedlo k odročení již nařízeného hlavního líčení. Jak už bylo uvedeno výše, z judikatury vyplývá, že při rozhodování o delegaci z důvodu společného řízení je třeba zkoumat nejen existenci možného pokračování v trestném činu, ale také procesní fázi obou řízení a skutečný přínos delegace. Pokud by přikázání věci jinému soudu mohlo zdržet meritorní rozhodnutí v již rozpracované nebo procesně připravené věci, nemusí být důležité důvody podle § 25 tr. ř. dány. Nejvyšší soud současně zohlednil, že obě trestní věci se podle dostupných údajů nejeví jako skutkově ani důkazně rozsáhlé (v případě věci Okresního soudu v Břeclavi vycházeno z obžaloby). Mají být postaveny převážně na listinných důkazech a s minimem svědeckých výslechů. Lze proto předpokládat, že každá z nich může být samostatně projednána bez významných důkazních obtíží, případně skončena v rámci jednoho hlavního líčení. V takové situaci nelze mechanicky dovozovat, že společné řízení bude hospodárnější než samostatné projednání, zejména pokud by snaha o spojení věcí mohla vést k odročení již nařízeného hlavního líčení u Okresního soudu v Břeclavi. Samotné pokračování v trestném činu delegaci nezakládá, pokud není patrné, že společné řízení přinese skutečný procesní přínos, zabrání duplicitě dokazování a nepovede k neúčelnému prodloužení řízení. V posuzované věci návrh takový konkrétní přínos dostatečně neprokazuje.

Za této situace Nejvyšší soud dospěl k závěru, že důležité důvody podle § 25 tr. ř. nebyly prokázány. Samotná totožnost obviněného, obdobnost skutků a obecný poukaz na hospodárnost řízení nepostačují, pokud není současně doloženo, že společné řízení je procesně reálně proveditelné a že delegace povede k rychlejšímu, hospodárnějšímu a účelnějšímu projednání věci. V nynější procesní situaci se naopak jeví, že delegace by mohla řízení u Okresního soudu v Břeclavi zkomplikovat a prodloužit.

Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Mělníku neodnímá.