Nejvyšší soud 7 Td 32/2026 – Delegace

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci podal dne 4. 5. 2026 u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci obžalobu na obviněného P. T. pro skutek, v němž spatřoval spáchání pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 2, 3 písm. h) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. 81 T 1/2026, bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. Petr Sušil ani soudci přísedící Ing. Jaroslav Pour a JUDr. René Šifta nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 81 T 1/2026 z důvodu podle § 30 odst. 1 tr. ř. ani z důvodu podle § 30 odst. 2 tr. ř.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 6. 2026, sp. zn. 81 T 1/2026, pak bylo rozhodnuto, že se obviněný podle § 72 odst. 3 tr. ř. ponechává ve vazbě, neboť vazební důvody podle § 67 písm. a), c) tr. ř. trvají i nadále. Podle § 71a tr. ř. byla současně zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario bylo rozhodnuto, že se slib obviněného ze dne 1. 6. 2026 nepřijímá, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario nebyl nad obviněným stanoven dohled probační a mediační služby a podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. ř. a contrario byl zamítnut návrh obviněného na nahrazení vazby uložením předběžných opatření.

Proti oběma uvedeným usnesením podal obviněný stížnosti, které byly dne 23. 6. 2026 spolu s trestním spisem předloženy příslušnému Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání a rozhodnutí. Trestní věci jsou u Vrchního soudu v Olomouci vedeny pod sp. zn. 4 To 31/2026 (stížnost proti rozhodnutí o nevyloučení členů senátu 81 T Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z projednávání věci obviněného) a pod sp. zn. 4 To 32/2026 (stížnost proti rozhodnutí o vazbě).

Obviněný ve více podáních založených v trestním spise a zaslaných Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci (č. l. 1898, 2000 a 2085), jakož i v podání ze dne 16. 8. 2026 adresovaném a zaslaném přímo Nejvyššímu soudu, učinil návrhy na postup podle § 25 tr. ř., tedy na odnětí jeho věcí vedených u Vrchního soudu v Olomouci tomuto soudu a jejich přikázání Vrchnímu soudu v Praze. V rámci obsahu podání podrobně rozebíral svou situaci, především dlouholeté rodinné spory a problémy, které vyvrcholily jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině obžaloby, dále nevybíravě vyjadřoval nesouhlas a nespokojenost s postupy orgánů činných v trestním řízení v jeho věci a vulgárními výrazy častoval také osoby, s nimiž přišel během trestního řízení do styku (advokáty, soudce, soudní znalce, státní zástupce, atd.), přičemž jejich činnost popisoval mimo jiné jako činnost justiční mafie. Pokud jde o námitky relevantní pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci, pouze stručně uvedl, že žádá o předání věcí k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, který má delegovat jeho věci k rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze, přičemž se podle jeho názoru není třeba ptát na důležité důvody, neboť ty jsou zřejmé (č. l. 2003 tr. spisu).

Dne 13. 8. 2026 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2026, k rozhodnutí o návrhu obviněného P. T. na delegaci.

Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí projednal předložený návrh obviněného a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 7 Td 29/2019, ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 7 Td 15/2020, ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Td 17/2023 nebo ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 32/2024, a rovněž Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 336 a násl). K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

Po zhodnocení v návrzích uvedených skutečností Nejvyšší soud v projednávané věci důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř., neshledal. Obviněný sám žádné konkrétní důvody nepředkládá, resp. výslovně je neuvádí s tím, že jsou údajně zřejmé. Z obsahu jeho podání lze však pouze dovodit, že požadavek na odnětí věcí Vrchnímu soudu v Olomouci postavil na obecné nespokojenosti s postupem v jeho věci a na vulgárních výpadech vůči prakticky všem osobám, které měli s jeho věcí cokoli společného. Takové argumenty však jako důležité důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu akceptovat nelze, jinak řečeno o důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. nejde.

Souhrnně tak nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle § 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by prokazovaly jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a, jak již bylo řečeno, znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud v daném případě neshledal.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věci Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímají.